Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 439/06Nález ÚS ze dne 07.12.2006Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 4
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci
hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání ... více
Věcný rejstříkOpatrovník
advokát/odměna
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 221/43 SbNU 451
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.439.06
Datum vyhlášení11.01.2007
Datum podání24.07.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 4 odst.4

209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1

Ostatní dotčené předpisy

205/2005 Sb.

85/1996 Sb., § 1 odst.2

99/1963 Sb., § 29 odst.3, § 140 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 439/06 ze dne 7. 12. 2006

N 221/43 SbNU 451

Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 7. prosince 2006 sp. zn. IV. ÚS 439/06 ve věci ústavní stížnosti J. D. Z. proti výrokům III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 219/2006, 41 C 231/2006 a 41 C 243/20006, ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 283/2006 a 41 C 311/2006, ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 295/2006, ze dne 25. 5. 2006 sp. zn. 44 C 671/2006, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 44 C 413/2006, 44 C 425/2006, 44 C 449/2006, 44 C 463/2006, 44 C 524/2006, 44 C 536/2006, 44 C 548/2006, 44 C 560/2006 a 44 C 580/2006, jimiž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů.

Výroky III. rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 219/2006, 41 C 231/2006 a 41 C 243/20006, ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 283/2006 a 41 C 311/2006, ze dne 23. 5. 2006 sp. zn. 41 C 295/2006, ze dne 25. 5. 2006 sp. zn. 44 C 671/2006, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 44 C 413/2006, 44 C 425/2006, 44 C 449/2006, 44 C 463/2006, 44 C 524/2006, 44 C 536/2006, 44 C 548/2006, 44 C 560/2006 a 44 C 580/2006 se zrušují.

Odůvodnění:

1. Včas podanými ústavními stížnostmi se stěžovatelka s tvrzením o porušení čl. 9 odst. 3 a čl. 95 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, a to ve všech pouze ve výroku, kterým soud zamítl její návrh, aby jí byla zaplacena odměna a hotové výdaje v částce 1 575 Kč (v každém žalovaném případě).

2. V ústavních stížnostech stěžovatelka uvedla, že byla podle ustanovení § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ustanovena jako advokátka opatrovníkem pro řízení žalovaným osobám, jejichž současný pobyt se soudu nepodařilo zjistit. Její návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl s odůvodněním, že výkon funkce opatrovníka, ustanoveného podle shora citovaného ustanovení o. s. ř. nelze ani po novele ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. provedené zákonem č. 205/2005 Sb. považovat za výkon advokacie ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 85/1996 Sb."), kde se za poskytování právních služeb považuje i činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu, je-li vykonávána advokátem. Podle soudu nešlo o ustanovení advokáta soudem (§ 30 o. s. ř.), ani o činnost opatrovníka, která by vyplývala ze zvláštního předpisu.

3. Stěžovatelka s výkladem aplikovaných ustanovení, tak jak byl proveden obvodním soudem, nesouhlasila a s odkazem na rozhodovací důvody obsažené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 629/04, sp. zn. IV. ÚS 167/05 a sp. zn. I. ÚS 712/01 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 69, svazek 37, nález č. 94, a svazek 29, nález č. 6) navrhla zrušení napadených rozhodnutí.

4. Samostatně podané ústavní stížnosti stěžovatelky, zaevidované pod sp. zn. IV. ÚS 439/06, IV. ÚS 442/06, IV. ÚS 445/06, IV. ÚS 448/06, IV. ÚS 451/06, IV. ÚS 454/06, IV. ÚS 460/06, IV. ÚS 463/06, IV. ÚS 469/06, IV. ÚS 472/06, IV. ÚS 475/06, IV. ÚS 478/06, IV. ÚS 481/06, IV. ÚS 484/06, IV. ÚS 487/06 a IV. ÚS 490/06 napadly dle rozvrhu práce témuž soudci zpravodaji a po zjištění, že jsou obsahově shodné, Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 6. 9. 2006 č. j. IV. ÚS 439/06-10 o jejich spojení ke společnému řízení s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. IV. ÚS 439/06.

5. Obvodní soud pro Prahu 4, ač vyzván, aby se k ústavním stížnostem stěžovatelky vyjádřil a aby sdělil, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") svého práva nevyužil. Ústavní soud dovodil souhlas účastníka řízení s upuštěním od ústního jednání fikcí za použití ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu a § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Stěžovatelka udělila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání v podání ze dne 29. 11. 2006.

7. Z rozsudků přiložených k ústavním stížnostem Ústavní soud zjistil, že v právních věcech Dopravního podniku hl. m. Prahy, který se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému, byla stěžovatelka jako advokátka ustanovena opatrovníkem pro řízení žalovaným osobám, jejichž současný pobyt se nepodařilo soudu zjistit. Stěžovatelka s výkonem funkce opatrovníka žalovaného souhlasila, její návrh na zaplacení odměny a hotových výdajů v částce 1 575 Kč v jednom každém případě však soud zamítl z důvodů, jak byly uvedeny shora v narativní části.

8. Dotazem v kanceláři stěžovatelky Ústavní soud zjistil, že byla ustanovena opatrovníkem v předmětných řízeních dne 1. 2. 2006 (ve věcech sp. zn. 44 C 671/06, 44 C 560/06, 44 C 425/06, 44 C 413/06, 41 C 295/06, 41 C 231/06 a 41 C 219/06) a dne 3. 2. 2006 (ve věcech sp. zn. 41 C 311/06, 44 C 580/06, 44 C 548/06, 44 C 536/06, 44 C 524/06, 44 C 463/06, 44 C 449/06, 41 C 283/06 a 41 C 243/06).

9. Jak vyplývá z postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochranu ústavnosti, Ústavní soud není primárně povolán k přezkumu správnosti aplikace a interpretace "jednoduchého" práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci současně porušena základní práva či svobody fyzické či právnické osoby. Stěžovatelka takovou argumentaci uplatnila, Ústavní soud proto napadená rozhodnutí v rozsahu jí vymezeném podrobil ústavnímu přezkumu a na jeho základě dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

10. O argumentačně zcela shodné ústavní stížnosti stěžovatelky, směřující proti věcně i právně srovnatelným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 již Ústavní soud rozhodoval, a to nálezem ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 474/06 ve znění opravného usnesení ze dne 10. 11. 2006 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172). Čtvrtý senát Ústavního soudu se od rozhodovacích důvodů v tomto nálezu vyjádřených neměl důvod odchýlit ani v projednávané věci a s přihlédnutím k totožnosti účastníků řízení na ně v podrobnostech odkazuje.

11. I v tomto případě bylo rozhodující posouzení základu, o který stěžovatelka opírala svůj nárok. Jak bylo zjištěno, v době, kdy byla ustanovena opatrovníkem žalované osoby, platilo a bylo účinné ustanovení § 140 odst. 2 věty první o. s. ř. (ve znění novely provedené zákonem č. 205/2005 Sb., účinné od 1. 8. 2005), podle kterého "byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem pro řízení advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát;". Novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 79/2006 Sb., bylo s účinností od 1. 4. 2006 znění věty první § 140 odst. 2 o. s. ř. změněno tak, že "byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát;". Zákon č. 79/2006 Sb. ve své části VI. přijal přechodná intertemporální ustanovení, ta se však týkala pouze řízení ve věcech obchodního rejstříku; případy, v nichž byl ustanoven advokát opatrovníkem za účinnosti předchozí právní úpravy, tj. od 1. 8. 2005 do 31. 3. 2006, nebyla přechodnými ustanoveními ošetřena.

12. Za této situace Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 474/06 konstatoval, že "zákon č. 205/2005 Sb. stanovením povinnosti státu platit odměnu a výdaje opatrovníkovi ustanovenému z řad advokátů vytvořil novelou procesního kodexu hmotněprávní titul, o nějž stěžovatelka opírala svůj nárok. Pokud zákonem č. 79/2006 Sb. s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátu jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí, neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmožení vlastního majetku plněním ze strany státu".

13. Ústavní soud se otázkou ochrany nabytých práv a zpětné účinnosti právní normy zabýval ve své rozhodovací praxi opakovaně. V řadě svých nálezů zdůraznil, že ke znakům právního státu neoddělitelně patří princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo, který v sobě zahrnuje i zákaz retroaktivity právních norem, resp. jejich retroaktivního výkladu (srov. např. nálezy IV. ÚS 215/94, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, vyhlášen pod č. 63/1997 Sb., sp. zn. Pl. ÚS 33/01 Sb., vyhlášen pod č. 145/2002 Sb., Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 30, svazek 7, nález č. 13, svazek 25 nález č. 28, a další).

14. Ke střetu staré a nové právní úpravy se Ústavnísoud vyslovil v nálezu Pl. ÚS 21/96, ve kterém podrobil princip retroaktivity právních norem analýze a vyjádřil zde názor, že "obecně v takovém případě platí nepravá retroaktivita, tj. od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů, existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou (důsledkem opačné interpretace střetu právních norem by byla pravá retroaktivita).". V tomto nálezu Ústavní soud rovněž nastínil, v jakých případech lze akceptovat výjimky ze zákazu pravé retroaktivity, v nálezu Pl. ÚS 33/01 zdůraznil, že pravá retroaktivita nemá v právním státu místo tam, kde zákonodárce se již dříve mohl "dostat ke slovu", nicméně tak neučinil.

15. Ústavnísoud řešil i případy, kdy zákonodárce mlčel jak k otázce, zda je nárok (vzniklý v souvislosti s procesem a upravený v předpise procesním, ale svou povahou hmotněprávní) podle předchozí úpravy zachován, tak i k aplikovatelnosti nové úpravy. Tehdy Ústavní soud vyložil, že třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (srov. nález sp. zn. I. ÚS 344/04 a sp. zn. IV. ÚS 178/04; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 191, a svazek 36, nález č. 18).

16. Shora vymezený právní rámec byl relevantní i pro posouzení a rozhodnutí stěžovatelčiny věci. Stěžovatelce v době, kdy byla ustanovena opatrovníkem osob neznámého pobytu, svědčil s ohledem na pozitivní právní úpravu právní titul, na základě kterého mohla legitimně očekávat zmnožení svého majetku plněním od státu (čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Nová právní úprava, která takové plnění nepřiznávala, nemohla na jejím nároku nic změnit, neboť předpoklady pro výjimku ze zákazu pravé retroaktivity pozdější právní normy nebyly dány a při neexistenci přechodných ustanovení bylo třeba její právní nárok posoudit podle původní právní úpravy.

17. Z výše uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 v rozsahu, jak byly stěžovatelkou napadeny, zrušil pro jejich rozpor s čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v konečném důsledku i čl. 36 odst. 1 Listiny [§ 82 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu] zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru