Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 422/11 #1Usnesení ÚS ze dne 23.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/př... více
Věcný rejstříkSmlouva o dílo
pokuta/smluvní
neplatnost/absolutní
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.422.11.1
Datum podání11.02.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 40 odst.1, § 544 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 422/11 ze dne 23. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti J. V., zastoupeného JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 31, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci sp. zn. 36 Co 172/2007 ze dne 5. 8. 2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 4 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu.

Napadené rozhodnutí, jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojeného rozsudku č. j. 36 Co 172/2007-226 a dále v textu označených rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Nejvyššího soudu ČR, bylo vydáno v řízení zahájeném k žalobě stěžovatele proti žalovaným manželům Š. pro zaplacení smluvní pokuty a byl jím potvrzen rozsudek soudu I. stupně - Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 9 C 1364/2002, jímž byla žaloba stěžovatele pro zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.218.823,-Kč zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení. Soud I. stupně své zamítavé rozhodnutí odůvodnil neplatností části účastníky řízení sjednaného právního úkonu - smlouvy o dílo ze dne 28. 11. 1996 - tj. části týkající se smluvní pokuty, a to pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud napadeným rozsudkem uvedené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil jako věcně správné, avšak z jiného právního důvodu, když učinil závěr, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro nedostatek písemné formy (§ 40 odst. 1 občanského zákona). Nejvyšší soud pak o následně podaném dovolání stěžovatele, jehož přípustnost tento opíral o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a), c) o. s. ř., rozhodl tak, že dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věta prvá a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Ústavní stížnost směřuje proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž stěžovatel vpodstatě vytýká, že ke svému právnímu závěru dospěl zcela v rozporu s předchozími pravomocnými rozhodnutími soudů I. a II. stupně, vydanými ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 408/2001, týkající se týchž účastníků, jimiž bylo vyhověno předcházející žalobě stěžovatele proti žalovaným manželům Š. na zaplacení ceny za provedené dílo ve výši 713.707,90 Kč s přísl., a to na podkladě účastníky uzavřené smlouvy o dílo ze dne 28. 11. 1996, kterou tehdy soudy obou stupňů přes zjištěnou absenci podpisu žalované na smlouvě o dílo posoudily jako platnou. V uvedeném postupu tak stěžovatel spatřuje porušení práva na spravedlivý proces a také porušení práva vlastnického. Napadené rozhodnutí je podle něj rozporuplné a nepředvídatelné, neboť otázku platnosti smlouvy o dílo, která obsahovala ujednání o smluvní pokutě, soudy již v minulosti vyřešily a on z uvedených rozhodnutí v dalším svém postupu vycházel. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů tvrdí porušení shora označených základních práv a domáhá se proto zrušení napadeného rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil. V posuzované věci odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu, jenž Ústavní soud - s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svém rozhodnutí dostatečně objasnil z jakého důvodu považuje ujednání účastníků řízení o smluvní pokutě za absolutně neplatné a učinil tak způsobem, který Ústavní soud považuje za ústavně konformní. Stěžovatel totiž ve své argumentaci předcházejícími soudními pravomocnými rozsudky přehlíží, že předmětem předcházejícího řízení bylo "jen" zaplacení ceny za provedené dílo, nikoliv smluvní pokuta, a uvedená rozhodnutí byla tak zaměřena a zabývala se pouze platností samotné smlouvy o dílo a vůbec neřešila otázku platnosti akcesorického ujednání o smluvní pokutě. Zejména však stěžovatel přehlíží, že na rozdíl od smlouvy o dílo, pro jejíž uzavření není zákonem předepsaná zvláštní forma, smluvní pokutu lze ve smyslu ustanovení § 544 odst. 2 občanského zákona sjednat pouze písemně. Pokud tedy odvolací soud (který se také v napadeném rozhodnutí vůbec k otázce platnosti a vzniku samotné smlouvy o dílo nevyjadřoval - v tomto směru je interpretace jeho rozhodnutí stěžovatelem mylná) učinil "pouze" závěr o absolutní neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro nedostatek písemné formy z důvodů absence podpisu žalované, nelze jeho postupu vytýkat rozporuplnost či nepředvídatelnost. Na zdůvodnění napadeného rozhodnutí tak lze odkázat. Pro úplnost třeba dodat, že ač stěžovatel v ústavní stížnosti vznášel námitky i proti postupu dovolacího soudu, jeho rozhodnutí nenapadl a Ústavní soud tak, vázán petitem ústavní stížnosti, rozhodnutí dovolacího soudu neposuzoval.

Zásah do práva na soudní ochranu stěžovatele t Ústavní soud nezjistil, nemohlo tak dojít ani k tvrzenému porušení práva vlastnického a ústavní stížnost byla proto podle § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru