Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 42/94Nález ÚS ze dne 02.06.1994Institut instrukcí ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuzamítnuto
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání p... více
Věcný rejstříkdaň/základ
akt/normativní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 29/1 SbNU 223
EcliECLI:CZ:US:1994:4.US.42.94
Datum podání14.03.1994
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.4

2/1993 Sb., čl. 4 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

105/1990 Sb., § 25 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 42/94 ze dne 2. 6. 1994

N 29/1 SbNU 223

Institut instrukcí ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 2. června 1994

v senátě ve věci ústavní stížnosti spol. s r. o. Š. proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33

takto:

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění:

Platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 5 č. 27/93 ze

dne 22. 4. 1993, čj. FÚ-2-7191/93, bylo stěžovateli uloženo

doplatit na důchodové dani za rok 1991 částku Kčs 385.600,--, a to

na podkladě zjištění, že stěžovatel při přechodu z jednoduchého na

podvojné účetnictví nezvýšil za rok 1991 základ důchodové daně

o zásoby zboží k 31. 12. 1991 ve výši Kčs 713.971,--. Tím

stěžovatel porušil ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb.

o soukromém podnikání občanů a opatření Federálního ministerstva

financí ze dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4 144/1991, označené jako

Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví.

Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu k odvolání stěžovatele

svým rozhodnutím ze dne 17. 8. 1993, čj. FŘP-2-3920/1993, napadené

rozhodnutí potvrdilo, když dospělo k závěru, že Finanční úřad pro

Prahu 5 při svém rozhodování postupoval v souladu se Zásadami

vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, vydanými FMF,

pod čj. V-2-4 900/90, které byly vydány k vymezení povinnosti

uvedené v § 25 zákona č. 105/1990 Sb. i závaznými pokyny FMF, čj.

V/2-4 144/1991, ze dne 17. 4. 1991, uveřejněnými ve Finančním

zpravodaji č. 6-7 ze dne 30. 5. 1991. Tento výnos má povahu obecně

platného předpisu vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 14 zákona

č. 21/1971 Sb., ve znění zákona č. 128/1989 Sb., FMF vykonává

působnost v oborech účetnictví, rozpočetnictví a kalkulace

a v účetním výkaznictví, stanovením účetních osnov a směrnic k nim

a ostatní metodiky účetnictví.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca

140/93-33, žalobu stěžovatele na přezkoumání citovaného rozhodnutí

Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu zamítl, neboť podle jeho

názoru stanovit metodiku účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno

podle § 14 odst. 1 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě

sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb.,

Federální ministerstvo financí, přičemž tímto zákonem ani jiným

právním předpisem nebyla tomuto ústřednímu orgánu státní správy

uložena povinnost stanovené podmínky a náležitosti vedení

účetnictví, účtové osnovy a směrnice k nim a ostatní metodiku

účetnictví, tedy opatření přijatá v této oblasti, vyhlašovat ve

Sbírce zákonů. Podle ust. § 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989

Sb. se opatření federálních ústředních orgánů státní správy

a ostatních federálních ústředních orgánů vyhlašují uveřejněním

plného znění nebo oznámením o jejich vydání, stanoví-li tak zákon.

Nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.

1991 došlo firmou Š. k porušení ustanovení § 25 odst. 2 zákona č.

105/1990 Sb. tím, že nebyl respektován postup stanovený Federálním

ministerstvem financí jeho opatřením, čj. V/2-4144/1991, ze dne

17. dubna 1991.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti citovanému rozsudku

Městského soudu v Praze stěžovatel v podstatě uvádí, že

pravomocným rozhodnutím v soudním řízení, jehož byl účastníkem,

bylo porušeno jeho základní právo, zaručené mu v článku 2 odst.

4 Ústavy ČR a článku 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Městský soud se nezabýval otázkou souladu Postupu přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví s požadavky

kladenými na právní předpis tehdy účinným zákonem č. 131/1989 Sb.

o Sbírce zákonů, ve znění zákona č. 426/1990 Sb. Nezkoumal, že

právní předpis nižší právní síly, než zákon, musí kromě zmocnění

v zákoně k jeho vydání splňovat též požadavky na publikaci ve

Sbírce zákonů, název, formu, platnost a účinnost, aby mohl

zavazovat i subjekty nepodřízené vydávajícímu orgánu. Připuštěním,

že akty vydávané na základě zmocnění obsaženého v citovaných

ustanoveních zákona č. 105/1990 Sb. a zákona č. 21/1971 Sb.,

o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací nemusí

splňovat požadavky kladené na právní předpisy, se stěžovateli

ukládá povinnost dodržovat interní normativní akty, které mu

nejsou dostupné a jejichž obsah si nemůže objektivně ani zjistit,

natož je dodržovat. Předpisy ministerstev mohly sice "obecně

zavazovat" vymezený okruh subjektů, avšak jen tehdy, jestliže

prošly stanovenou publikační procedurou v souladu se zákonem

o Sbírce zákonů. Na stěžovateli bylo tudíž žádáno, aby v roce

1991 plnil povinnosti stanovené Postupem, o kterých nevěděl a ani

vědět nemohl, neboť tyto povinnosti byly stanoveny způsobem

a formou neslučitelnou s tehdy účinným zákonem o Sbírce zákonů,

přičemž předpisy typu Postupu nebyly konvalidovány jako předpisy

právní ani zákonem č. 545/1992 Sb. Ze všech těchto důvodů proto

stěžovatel navrhl zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu

v Praze ze dne 22. 12. 1993, čj. 28 Ca 140/93-33.

Účastník Městský soud v Praze a vedlejší účastník Finanční

ředitelství pro hl. m. Prahu ve svých vyjádřeních v podstatě

poukázaly na stanoviska a závěry uvedené v napadených

rozhodnutích.

Pokud jde o základní otázku, totiž, zda Postup přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví, vydaný

Federálním ministerstvem financí dne 17. 4. 1991, čj. V/2-4

144/1991 a uveřejněný pod č. 19 ve Finančním zpravodaji

Federálního ministerstva financí 6-7/1991, má povahu normativní

instrukce, nesdílí Ústavní soud stěžovatelův názor, že zmíněný

Postup vskutku takovou instrukcí je. Vydávání instrukcí je pouhou

realizací oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je

zachováváním právní povinnosti řídit se ve služební činnosti

příkazy nadřízených. Tato oprávnění a povinnosti vyplývají

z právní normy, jež stanoví vztah nadřízenosti a podřízenosti.

Interními instrukcemi se proto jen konkretizují úkoly a povinnosti

podřízených složek a pracovníků.

Jak konstatoval ve svém rozhodnutí již Městský soud v Praze,

byla v ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém

podnikání občanů, zakotvena povinnost vést jednoduché nebo podvojné

účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Podmínky

a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1991 oprávněno

stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 14

zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických

informací, ve znění zákona č. 128/1989 Sb., přičemž ustanovením §

35 odst. 3 citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně

zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovením § 2 písm. a) a c)

a k § 14 a v dohodě s Federálním statistickým úřadem k § 3 (účetní

výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k § 2 písm. b). K vymezení

povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení § 25 zákona č.

105/1990 Sb. o soukromém podnikání občanů vydalo Federální

ministerstvo financí Zásady vedení účetnictví při soukromém

podnikání občanů, čj. V/2-4 900/90, uveřejněné pod č. 14

Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č. 5/1990.

Tímto opatřením Federálního ministerstva financí jsou stanoveny

zásady jednoduchého a podvojného účetnictví podnikatelů a takto:

konkretizovány povinnosti, jaké vznikají podnikatelům při vedení

účetnictví, a nejen to, v ustanovení § 29 odst. 1 a 3 je

deklarována odpovědnost podnikatele za stav účetnictví i sankce

spojená s porušením povinnosti podle § 25 zákona č. 105/1990 Sb.,

o soukromém podnikání občanů a nedodržením ustanovení těchto

zásad. Na uvedené opatření, stanovící zásady vedení účetnictví při

soukromém podnikání občanů, pouze navazuje stěžovatelem napadené

opatření Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.

V/2-4 144/1991 uveřejněné ve Finančním zpravodaji č. 6 - 76/1991

a označené jako Postup přechodu z jednoduchého účetnictví na

podvojné účetnictví. Den, kdy toto opatření nabývá účinnosti,

v něm sice není výslovně uveden, konstatuje se však v něm, že

přechod z jednoduchého účetnictví na podvojné se uskutečňuje vždy

k 1. 1. běžného roku, v daném případě k 1. 1. 1992, kdy stěžovatel

na podvojné účetnictví sám přešel.

Pokud jde o stěžovatelem vytýkanou nedostatečnost publikace

posléze uvedeného opatření, lze stěžovateli jistě obecně

přisvědčiti v tom, že podmínkou platnosti normativních právních

aktů ústředních orgánů je publikace ve Sbírce zákonů. V případech,

kdy není účelné vyhlásit znění obecně závazného právního předpisu

ústředního orgánu státní správy, je vydání takového předpisu ve

Sbírce zákonů oznámeno. V projednávané věci jde o opatření

federálního ústředního orgánu, jež vzhledem k ustanovení § 8 odst.

1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. o Sbírce zákonů vyžadovala

vyhlášení v této Sbírce, jen stanovil-li tak zákon, což v případě

ustanovení § 25 zákona č. 105/1990 Sb. tak tomu není. Ke změně

režimu vyhlašování opatření ústředních orgánů, týkajících se

účetnictví, došlo teprve vydáním zákona č. 563/1991 Sb.,

o účetnictví, v němž je sledováno mimo jiné právě to, aby v tak

závažné oblasti, jakou představují finance, bylo i u opatření

ústředních orgánů učiněno zadost požadavku jejich publikace ve

Sbírce zákonů. V ustanovení § 38 odst. 2 citovaného zákona

zařazeném mezi společná přechodná a závěrečná ustanovení se totiž

uvádí, že ode dne účinnosti tohoto zákona, tj. od 1. 1. 1992,

nepostupuje Federální ministerstvo financí podle ustanovení § 4

odst. 2, § 14 a § 35 odst. 3 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné

soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zákona č.

128/1989 Sb. Je tomu tak proto, že vzhledem k ustanovení § 4

odst. 2 citovaného zákona Federální ministerstvo financí, stanovící

rozsah a způsob vedení účetnictví, vyhlašuje je vždy oznámením

o jejich vydání ve Sbírce zákonů. Těmito ustanoveními zákona č.

563/1991 Sb., o účetnictví, je tedy sice na jedné straně požadavek

publikace opatření ústředních orgánů ve Sbírce zákonů v těchto

případech učiněn nepodmíněným, tím současně však je stvrzeno, že

do vydání tohoto zákona platil v uvedené oblasti režim ustanovení

§ 8 odst. 1 písm. b zákona č. 131/1989 Sb. o Sbírce zákonů, jež

tuto nepodmíněnost nestanovilo.

Určující v projednávané věci je tedy to, že stěžovatel byl

podle ustanovení § 25 odst. 2 zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém

podnikání občanů, povinen vést jednoduché nebo podvojné účetnictví

v souladu se stanovenými účetními zásadami. Městský soud v Praze

proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že zjištěným

nezvýšením základů důchodové daně za rok 1991 při přechodu

z jednoduchého účetnictví na podvojné o zásoby zboží k 31. 12.

1991 došlo v daném případě k porušení ustanovení § 25 odst. 2

zákona č. 105/1990 Sb., neboť nebyl respektován postup stanovený

opatřením Federálního ministerstva financí ze dne 17. 4. 1991, čj.

V/2-4 144/1991.

Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo

k porušení stěžovatelova základního práva uvedeného v článku 2

odst. 4 Ústavy ČR a v článku 4 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod a z těchto důvodů ústavní stížnost jako neopodstatněnou

zamítl.

Poučení:

Proti rozhodnutí Ústavníhosoudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. června 1994

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru