Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 4190/12 #1Usnesení ÚS ze dne 19.11.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
Rozsudek
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.4190.12.1
Datum podání02.11.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142, § 166


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 4190/12 ze dne 19. 11. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ a spol., CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, právně zastoupeného advokátem JUDr. Oldřichem Řeháčkem Ph.D., CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2012 č. j. 55 Co 333/2012-28, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 11. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného usnesení městského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Městský soud v Praze napadl ústavní stížností napadeným usnesením o odvolání stěžovatele proti usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Micky ze dne 25. 6. 2012 č. j. 168 EX 45/11-24 tak, že usnesení soudního exekutora ve výroku I. a II. změnil a určil, že exekuční výtěžek ve výši 5.468,- Kč se vydá insolvenčnímu správci ve prospěch majetkové podstaty dlužníka. Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že městský soud svým rozhodnutím změnil usnesení soudního exekutora ve prospěch stěžovatele, čímž potvrdil oprávněnost jeho nároku, ale současně mu odepřel jeho nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, bez jejichž vynaložení by se stěžovatel svých práv nedovolal. Odvolací soud tak nepřijatelně zasáhl do legitimního očekávání stěžovatele, neboť zcela ignoroval stěžovatelův návrh na přiznání náhrady řízení a ve výrokové části ani v odůvodnění se k němu jediným slovem nevyjádřil.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s postupem obecného soudu, který se nevypořádal se stěžovatelem požadovanou náhradou nákladů řízení.

Ústavní soud již v minulosti dovodil, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena jen tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

Stěžovatel svoji argumentaci nevede proti ústavní stížností napadenému usnesení jako takovému, nýbrž zaměřuje svoji pozornost výslovně na otázku nepřiznaných nákladů řízení. Skutečnost, že odvolací soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení, ještě neznamená, že rozhodnutí jako takové je samo o sobě protiústavní. Stěžovatelem zvolená právní argumentace tomu také nasvědčuje, neboť směřuje pouze a výhradně do náhrady nákladů řízení. V případech, kdy obecný soud pochybí a nerozhodne o náhradě nákladů řízení, účastníkům řízení nic nebrání v tom, aby se postupem podle ustanovení § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, svého práva domohli. Z podání stěžovatele nevyplývá, že by byl tento postup zvolen a jiné než uvedené námitky stěžovatel nepředkládá. Z uvedeného důvodu pak - dle náhledu Ústavního soudu - nelze dospět k závěru o protiústavnosti ústavní stížností napadeného usnesení.

Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru