Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 4145/19 #1Usnesení ÚS ze dne 16.06.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 2
Soudce zpravodajFilip Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstříkreklamace
EcliECLI:CZ:US:2020:4.US.4145.19.1
Datum podání27.12.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 2161 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 4145/19 ze dne 16. 6. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNI HOBBY, a. s., sídlem Vinohradská 365/10, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Vojtěchem Lažanským, advokátem, sídlem Na Příkopě 1047/17, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. října 2019 č. j. 18 C 4/2019-47, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a Mojmíra Hrubana, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), jímž došlo podle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z vyžádaného soudního spisu obvodního soudu vedeného pod sp. zn. 18 C 4/2019 se podává, že v posuzované věci bylo rozhodováno o žalobě vedlejšího účastníka na zaplacení částky 6 980 Kč s příslušenstvím, což mělo tvořit náhradu kupní ceny, za níž vedlejší účastník od stěžovatelky koupil zahradní křesla. Ta se při běžném užívání deformovala, což měl potvrzovat přiložený znalecký posudek. Stěžovatelka odmítla reklamaci s tím, že zboží je bezvadné a proti znaleckému posudku vznesla řadu výhrad. Dále předložila vlastní znalecký posudek. Při ústním jednání dne 26. 6. 2019 dospěl obvodní soud k závěru, že (zejména po provedení znaleckých posudků) vedlejší účastník dosud neunesl důkazní břemeno, co se týče jím tvrzených vad uvedeného nábytku. Zároveň vyzval vedlejšího účastníka, aby navrhl důkazy k prokázání svých tvrzení ve lhůtě 30 dnů a ve věci měl být na návrh stěžovatelky vypracován revizní znalecký posudek. Při dalším ústním jednání dne 9. 10. 2019 obvodní soud zjistil, že stěžovatelka navrhla smírné řešení sporu (výměnu nábytku), na nějž vedlejší účastník nepřistoupil. Strany sporu pak již neměly žádné důkazní návrhy. Následně v napadeném rozsudku obvodní soud uložil stěžovatelce vedlejšímu účastníkovi zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. V jeho odůvodnění soud shrnul provedené důkazy s tím, že další důkazní návrhy odmítl pro nadbytečnost a uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská kupní smlouva a vedlejší účastník v zákonné lhůtě uplatnil odpovědnost za vady. Soud vycházel zejména ze znaleckého posudku předloženého vedlejším účastníkem, dle něhož zahradní nábytek vykazoval vady.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka je přesvědčena, že obvodní soud vydal v dané věci překvapivé a svévolné rozhodnutí, které nemá oporu v provedeném dokazování. Původně chtěl rozhodnout bez nařízení jednání, následně akceptoval předložený znalecký posudek a rozhodl, že nechá vypracovat revizní znalecký posudek. Namísto toho však jeho vypracování nezadal a konstatoval, že vedlejší účastník (žalobce) neunesl důkazní břemeno. Přesto následně vydal rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Takový postup dle stěžovatelky odporuje ústavním principům. Zároveň napadeným rozhodnutím soud deformoval smluvní vztah mezi podnikatelem a zákazníkem, čímž zasáhl do ústavního práva svobodně podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny.

III.

Vyjádření ostatních účastníků a replika stěžovatelky

4. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi a vedlejšímu účastníkovi řízení.

5. K ústavní stížnosti se vyjádřil obvodní soud, který především odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. V průběhu řízení byl účastníkům průběžně sdělován předběžný názor soudu. Soud přitom vyšel zejména z obsahu znaleckého posudku, přičemž nakonec usoudil, že vypracování dalšího znaleckého posudku není namístě, s ohledem na zásadu procesní ekonomie (částka sporu byla bagatelní a náklady na vypracování posudku by přesáhly předmět sporu). I s ohledem na bagatelnost předmětu řízení dospěl obvodní soud k závěru, že u stěžovatelky (podnikatele) nedošlo k nepřiměřenému zásahu do jejích ústavních práv.

6. Stěžovatelka využila svého práva repliky, v jejímž odůvodnění uvedla, že si je vědoma bagatelní výše předmětu řízení, avšak pochybení obvodního soudu považuje za natolik závažná, že vyžadují zásah Ústavního soudu. Přijetí závěru obvodního soudu by vytvořilo nebezpečný precedens, dle nějž by řízení o bagatelní částku nepodléhala žádným pravidlům.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

10. Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozhodnutí soudu, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit částku 6 980 Kč s příslušenstvím. S ohledem na výši částky, o kterou měla být stěžovatelka napadenými rozhodnutími zkrácena, je zjevné, že jde o tzv. bagatelní věc. Ústavní soud v této souvislosti opakovaně připomíná svou judikaturu, podle níž "bagatelnost" věci zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou "bagatelnost", vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). Takové okolnosti však Ústavní soud nezjistil.

11. Z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatelka měla být, s ohledem na své osobní, sociální či majetkové poměry, eventuálně i další okolnosti, napadeným rozhodnutím nějak podstatně dotčena na svých majetkových pozicích (kvantitativní hledisko). Za této situace ingerence Ústavního soudu přichází do úvahy jen v případě značně intenzivního zásahu do některého z ústavně zaručených základních práv či svobod (kvalitativní hledisko), zpravidla pak tehdy, kdy věc z hlediska ústavnosti nějakým způsobem přesahuje věc samotnou (stěžovatelčiny individuální zájmy). K takové situaci dojde v případech pochybení v podobě extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro posouzení věci zcela esenciální (viz např. usnesení ze dne 29. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 1835/15), anebo je případ součástí velkého souboru případů, kde sice dochází k bagatelnímu, ale častému porušování principů právního státu v důsledku nedostatků právní úpravy [srov. např. nález ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 2985/14 (N 227/75 SbNU 533)].

12. Ani tomu však okolnosti případu nenapovídají. Stěžovatelka na jedné straně sice naznačuje, že spotřebitelské spory lze v jejím případě považovat za poměrně časté, a obvodní soud je jejím "domovským" soudem, avšak tyto skutečnosti samy o sobě nedávají ústavní stížnosti zvláštní rozměr. Ten by mohl být dán kupříkladu tehdy, čelila-li by stěžovatelka většímu počtu reklamačních řízení a obvodní soud by jí svým postupem ustáleně neumožňoval chránit její práva. Tomu však nic nenasvědčuje, včetně stěžovatelčiny argumentace, zakládající tvrzení o neoprávněnosti reklamace o námitku individuálního nesprávného užití nábytku, stejně jako návrh učiněný stěžovatelkou na smírné řešení sporu. Okolnosti případu tak nenasvědčují tomu, že by rozhodnutí obvodního soudu po právní stránce navzdory bagatelnosti předmětu sporu jakkoliv svým významem přesahovalo dané řízení [srov. např. meritorní rozhodnutí v nálezu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)], což dokládá i vyjádření obvodního soudu.

13. Významu ústavní stížnosti pak nenasvědčuje ani povaha uplatněných námitek. Jakkoliv se procesní postup obvodního soudu zdá být nekonzistentní, zrušením napadeného rozsudku nelze takovou vadu napravit, neboť z okolností případu a argumentace obvodního soudu nelze usuzovat, že při opětovném rozhodnutí by soud (v rámci svého nezávislého hodnocení) hodnotil provedené důkazy jinak. Samotné hodnocení důkazů není dle Ústavního soudu svévolné. Jiné hodnocení důkazů mu tak nelze vnucovat. Konečně, postupem obvodního soudu nedošlo k žádnému významnému navýšení nákladů daného řízení, tudíž ani z tohoto důvodu nepřichází zásah Ústavního soudu v úvahu.

14. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. června 2020

Jan Filip v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru