Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 408/99Usnesení ÚS ze dne 20.10.1999Ke sdělení obvinění

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
Věcný rejstříkobvinění
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 65/16 SbNU 353
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.408.99
Datum podání20.08.1999
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.1, § 160


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 408/99 ze dne 20. 10. 1999

U 65/16 SbNU 353

Ke sdělení obvinění

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 20. října 1999 ve věci ústavní stížnosti P. L., zastoupeného JUDr. V. K., advokátem, proti opatření vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Karlovy Vary, ze dne 21. 6. 1999, čj. ČVS: OVV - 161/99,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému opatření vyšetřovatele Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování Karlovy Vary, kterým mu bylo sděleno obvinění pro trestný čin poškozování věřitele podle ustanovení § 256 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního zákona, stěžovatel uvádí, že sdělením obvinění vyšetřovatelem Policie ČR bylo porušeno jeho základní právo zaručené Ústavou ČR, konkrétně ústavní právo zakotvené v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Stěžovatel proto navrhuje, aby napadené opatření vyšetřovatele Policie ČR bylo zrušeno.

Ústavní soud dospěl proto k závěru, že pouhé sdělení obvinění není samo o sobě způsobilé k tomu, aby mohlo přezkoumávanou věc posunout do ústavně právní roviny. Také v projednávané věci má Ústavní soud za to, že samotné sdělení obvinění není pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, proti kterému by bylo možno podat ústavní stížnost. Sdělení obvinění je pouhým opatřením, čemuž odpovídá i forma zachycení tohoto úkonu trestního řízení, kterou je záznam. Ústavní stížnost by tedy po vyčerpání dostupných prostředků ze strany stěžovatele mohla přicházet v úvahu pouze za situace, kdy by vznesené obvinění bylo spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by nebylo možno odčinit jinak (vzetí do vazby, zadržení atd.). Sdělením obvinění je rovněž realizována zásada řádného zákonného procesu uvedená v čl. 8 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 1 trestního řádu spočívající v tom, že nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

Z uvedených důvodů Ústavní soud, aniž by se zabýval skutkovými tvrzeními stěžovatele, ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. října 1999

JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru