Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 405/97Usnesení ÚS ze dne 06.03.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.405.97
Datum podání29.10.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 405/97 ze dne 6. 3. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P.Č., zastoupeného advokátem JUDr. M.V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 6 To 335/97,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 29. 10. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 6. 1997, sp. zn. 2 T 55/96. Uvedeným rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu tří roků.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v tvrzení, že stěžovatel cítí odsouzení jako křivdu, neboť se ničeho nedopustil. V důsledku toho namítá porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zaručující rovnost v právech a dále porušení čl. 36 Listiny garantující soudní ochranu, a proto navrhuje zrušení napadeného rozsudku a současně žádá o plnou úhradu nákladů právního zastoupení státem.

S odvoláním na ustálenou judikaturu Ústavní soud není soudem nadřízeným soudům obecným, a proto mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost napadených rozhodnutí. Předpokladem toho však je zjistit, zda důkazy ve prospěch či neprospěch obžalovaného byly prezentovány způsobem zajišťujícím spravedlivý proces a ujištění se o tom, že tento proces byl veden ústavním způsobem. V těchto intencích tedy posuzoval Ústavní soud námitky uvedené v ústavní stížnosti.

Stručně lze důvody podání ústavní stížnosti shrnout v konstatování, že soud odsoudil stěžovatele, který se necítí být vinným trestnou činností. K takto postaveným námitkám, které jsou v podstatě opakováním argumentů uvedených již v předchozím řízení a založených na zjevném nesouhlasu s výsledkem trestního řízení, lze jen konstatovat, že takováto argumentace nemůže z ústavního hlediska obstát, natož zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti. Za daných okolností nezbývá než připomenout zásadu volného hodnocení důkazů, která je výrazem ústavního principu nezávislosti soudu, a proto není věcí Ústavního soudu, aby toto hodnocení přehodnocoval.

Z přiložených rozsudků soudů obou stupňů nelze tedy usuzovat na to, že by jejich postupem došlo k porušení namítaných ústavně zaručených práv. Za této situace je proto třeba považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou. Proto byla podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze rozhodnout o tom, že náklady na zastoupení zcela zaplatí stát (§ 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru