Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 403/03Nález ÚS ze dne 10.01.2006K nutnosti soudního přezkumu rozhodnutí o pořádkové pokutě uložené státním zástupcem nebo policejním orgánem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
vyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a... více
Věcný rejstříkdůkaz/nezákonný
procesní postup
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 9/40 SbNU 75
EcliECLI:CZ:US:2006:4.US.403.03
Datum vyhlášení13.02.2006
Datum podání25.07.2003
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 13, čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 78 odst.1, § 66 odst.1, § 146 odst.2

394/2005 Sb.


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 403/03 ze dne 10. 1. 2006

N 9/40 SbNU 75

K nutnosti soudního přezkumu rozhodnutí o pořádkové pokutě uložené státním zástupcem nebo policejním orgánem

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti - ze dne 10. ledna 2006 sp. zn. IV. ÚS 403/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. N. proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 25. 6. 2003 č. j. Zn 2415/2003-5 a proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování ve Zlíně ze dne 27. 5. 2003 ČTS: ORZL-1212/KPV-233-2003, kterými byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč.

I. Usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne

25. 6. 2003 č. j. Zn 2415/2003-5 se zrušuje.

II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou dne 25. 7. 2003 se Ing. J. N. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená usnesení, jimiž mu byla pravomocně uložena podle § 66 odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. řád") pořádková pokuta ve výši 20 000 Kč. Současně navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Stěžovatel byl jedním ze dvou jednatelů M., spol. s r.o., se sídlem ve Z., Z.

Policejní orgán Policie České republiky, Okresní ředitelství Zlín, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") záznamem ze dne 19. 3. 2003 ČTS: ORZL-1212/KPV-233-2003 o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu zahájil prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin kvalifikovaný dle § 126 odst. 2 trestního zákona (dále jen "tr. zákon"). V popisu skutku policejní orgán uvedl, že ke dni 28. 1. 2003 nepodali stěžovatel Ing. J. N. a Ing. H. N., ač k tomu jako statutární zástupci firmy M., spol. s r.o., byli povinni, návrh na prohlášení konkursu, i když firma je předlužená, má více věřitelů, kterým dlouhodobě není schopna plnit své splatné závazky a nachází se v úpadku dle § 1 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a tímto svým jednáním způsobili oznamovateli, tj. V. z. p., Okresní pracoviště Z. škodu na nezaplaceném zdravotním pojištění ve výši 1 549 185 Kč.

Výzvou ze dne 9. 4. 2003 k vydání věci podle § 78 odst. 1 tr. řádu policejní orgán stěžovatele vyzval k vydání kompletního účetnictví firmy od 1. 1. 1999 s tím, aby je předal osobně nejpozději do 11. 4. 2003, 13:00 hodin. Současně stěžovatele poučil, že nevyhoví-li výzvě, může mu být uložena pořádková pokuta dle § 66 tr. řádu do výše 50 000,- Kč.

Usnesením ze dne 27. 5. 2003 policejní orgán stěžovateli podle § 66 odst. 1 tr. řádu uložil pořádkovou pokutu ve výši 20 000 Kč s odůvodněním, že i přes jeho výzvu dle § 78 odst. 1 tr. řádu požadované účetní doklady nevydal, své jednání žádným způsobem neodůvodnil, ačkoliv dodání účetních dokladů přislíbil již v podaném vysvětlení ze dne 19. 3. 2003. Přípisem policejního orgánu z téhož dne byl stěžovatel opětovně vyzván k vydání věci dle § 78 odst. 1 tr. řádu s příslušným poučením.

Proti usnesení policejního orgánu ze dne 27. 5. 2003 o uložení pořádkové pokuty stěžovatel podal dne 17. 6. 2003 stížnost dle § 141. tr. řádu V ní namítl, že nelze po něm jako podezřelém vyžadovat, aby sám předkládal policejnímu orgánu materiály, které by případně mohly vést k jeho usvědčení ze spáchání trestného činu. Uvedl, že kompletní účetnictví nemá doposud k dispozici a navrhl, aby usnesení bylo zrušeno.

Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 25. 6. 2003 č. j. Zn 2415/2003-5 byla stížnost podle § 147 odst. 1 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná. V odůvodnění svého rozhodnutí státní zástupce uvedl, že stěžovatel na předchozí výzvu nijak nereagoval. Poukaz stěžovatele na základní právo neobviňovat se považoval za bezpředmětý, neboť podle § 78 odst. 1 tr. řádu je povinen každý, kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, ji vydat, tedy i podezřelý. Rovněž není pochyb o tom, že účetnictví společnosti je věcí důležitou pro posouzení, zda byl či nebyl spáchán trestný čin porušení povinností v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zákona. K námitce nedostupnosti kompletního účetnictví stěžovatele uvedl, že o případných problémech s vydáním kompletního účetnictví stěžovatel policejní orgán neinformoval. Poukázal na zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je účetní jednotka povinna účtovat o jednotlivých účetních případech průběžně.

K dotazu Ústavního soudu policejní orgán sdělil, že stěžovatel na základě opětovné výzvy ze dne 27. 5. 2003, doručené dne 14. 6. 2003, účetnictví firmy M., spol. s r.o., dobrovolně vydal (dle protokolu o vydání věci ze dne 21. 7. 2003) a dne 12. 9. 2003 mu bylo vráceno.

Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdil, že policejní orgán i státní zástupce nesprávně vyložili § 66 odst. 1 tr. řádu, v důsledku čehož byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, ve spojení s čl. 40 odst. 3 (z kontextu je zřejmé, že stěžovatel měl na mysli čl. 40 odst. 4) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V rámci velmi stručné ústavněprávní argumentace uvedl, že již ve stížnosti proti usnesení o uložení pořádkové pokuty konstatoval, že účetnictví nemá k dispozici a současně upozornil, že jako podezřelý ze spáchání trestného činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle § 126 odst. 2 tr. zákona nemůže být tímto způsobem nucen předkládat věc, která by mohla být nakonec použita proti jeho osobě jako důkaz. Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí o pořádkové pokutě odůvodnil tvrzením, že rozhodnutí je již vykonatelné a nepochybně budou učiněny úkony k vymáhání uložené pokuty.

Okresní státní zastupitelství ve Zlíně jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedlo, že s obsahem ústavní stížnosti nesouhlasí a trvá na svém právním názoru vyjádřeném v napadeném usnesení. Je toho názoru, že napadeným usnesením nebyla porušena základní práva a svobody garantované Listinou.

Předtím, než přikročil k meritornímu projednání senát zkoumal, zda ve věci jsou splněny podmínky řízení.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") "Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje..."

Dle přesvědčení senátu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyžaduje vyčerpání pouze takových prostředků nápravy, které se týkají inkriminovaných porušení a současně jsou použitelné a adekvátní. Takové prostředky musí existovat s dostatečným stupněm jistoty, a to nejen v teorii, ale i v praxi; v opačném případě je nelze považovat za účinné a dostupné. Takové efektivní prostředky nápravy však v daném případě stěžovatel v rovině zákona neměl, a to přesto, že má v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ústavně zaručené základní právo na to, aby oprávněnost jemu uložené pořádkové pokuty byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným tribunálem zřízeným zákonem. Proto usnesením ze dne 10. 3. 2004 senát podle § 78 odst. 2 zákona o Ústavním soudu řízení přerušil. Navíc konstatoval, že z hlediska praktického uplatnění práva na opravné prostředky byl stěžovatel v ústavně neakceptovatelném nerovném procesním postavení ve srovnání s osobami, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena předsedou senátu, což lze považovat za porušení rovnosti v právech zakotvené v čl. 1 Listiny. Senát navrhl plénu Ústavního soudu, aby z naznačených důvodů zrušil zcela či zčásti ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu.

Nálezem ze dne 30. 11. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 15/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 180; vyhlášen pod č. 45/2005 Sb.) plénum Ústavního soudu ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu zrušilo ke dni 30. 9. 2005, když akceptovalo argumenty IV. senátu. Čtvrtý senát pak vyčkal přijetí a zveřejnění příslušné novely trestního řádu, tj. zákona č. 394/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jež nabyla účinnosti dne 1. 10. 2005, a usnesením ze dne 4. 10. 2005 rozhodl o pokračování v řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud vyžádal kopie písemností ze spisu Policie České republiky - Služby kriminální policie a vyšetřování Zlín sp. zn. ČTS: PRZL-1212/KPV-202-2003 a poté, co se seznámil s jejich obsahem, obsahem ústavní stížnosti, vyjádřením Okresního státního zastupitelství ve Zlíně a přihlédl k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/04 dospěl k závěru, že ústavní stížnosti je třeba částečně vyhovět, a to z následujících důvodů.

Stěžovatel tvrdil, že uložením pořádkové pokuty byl porušen čl. 2 odst. 2 Listiny, dle něhož "Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví." K této námitce Ústavní soud uvádí, že citovaný článek neobsahuje samostatné základní právo, jehož by bylo možno se dovolávat přímo. Lze se jej dovolávat pouze ve spojení s jinými konkretizovanými základními právy. Stěžovatel tak učinil a tvrdil současné porušení čl. 40 odst. 3 (zřejmě však měl na mysli odst. 4 citovaného článku) Listiny, dle něhož "Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven."

Ústavní soud připomíná, že se jako poslední vnitrostátní instance pro právní kvalifikaci nepokládá za vázaný kvalifikací, kterou věci přisuzují strany. Podle zásady iura novit curia se ústavní stížností může zabývat z pohledu takové normy ústavně zaručující základní právo, jíž se strany nedovolávaly. V daném případě Ústavní soud v návaznosti na výše citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 15/04 věc stěžovatele posuzoval s pohledu základního práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, dle něhož "Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne...o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu..." ve spojení s čl. 13 Úmluvy, dle něhož "Každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností."

Z odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/04 zřetelně vyplývá, že osoba, které - stejně jako v případě stěžovatele - byla v souladu se zákonem uložena pokuta, musí mít k dispozici účinné prostředky umožňující praktickou realizaci ústavních procesních práv zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že dosavadní znění § 146 odst. 2 tr. řádu z hlediska existence účinných procesních záruk trpí ústavním deficitem, jehož podstata spočívá v absenci právní úpravy, jež by splňovala požadavky čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve vztahu k osobám, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena v přípravném řízení policejním orgánem nebo státním zástupcem. Osobám takto postiženým tudíž ustanovení § 146 odst. 2 tr. řádu nezaručovalo možnost uplatnit ústavní procesní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tyto osoby navíc byly v ústavně neakceptovatelném nerovném procesním postavení z hlediska praktického uplatnění základního práva zakotveného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy ve srovnání s osobami, kterým byla pořádková pokuta podle § 66 tr. řádu uložena předsedou senátu, což lze považovat za porušení rovnosti v právech zakotvené v čl. 1 Listiny.

Z uvedené argumentace nutno učinit v daném případě závěr, že ve věci stěžovatele bylo porušeno ústavně zakotvené procesní právo na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a právo na účinné právní prostředky nápravy porušení základních práv a svobod dle čl. 13 Úmluvy; k tomuto porušení došlo aplikací platného jednoduchého práva, jež však bylo pro posléze zjištěnou protiústavní mezeru rozporné s citovanými články Úmluvy.

Novou právní úpravou, tj. zákonem č. 394/2005 Sb. přijatým v důsledku citovaného nálezu Ústavníhosoudu je tento deficit ústavnosti odstraněn, takže napříště již o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu či státního zástupce o uložení pořádkové pokuty bude vždy rozhodovat soud.

I ve stěžovatelově případě postačí proto v souladu s principem subsidiarity zrušit jen rozhodnutí státního zástupce ústavní stížností napadené, neboť po kasaci tohoto rozhodnutí bude na obecnémsoudu, aby stížnostní námitky, zejména stěžovatelovo tvrzení o porušení zákazu sebeobviňování, přezkoumal a o podaném opravném prostředku rozhodl. Protože nejen Ústavní soud je povolán k tomu, aby chránil ústavně zaručená základní práva, vezme obecný soud při tomto rozhodování v úvahu vše, co je i z hlediska ústavněprávního nezbytné posoudit, přičemž nepřehlédne relevantní judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva aiv jejím světle sám vyhodnotí, zda ve stěžovatelově věci je postup policie přiměřený okolnostem posuzovaného případu. Ve vztahu k rozhodnutí policejního orgánu proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť toto rozhodnutí bude v dalším řízení přezkoumáno nezávislým a nestranným soudem.

Návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavnísoud nevyhověl, neboť pro to neshledal podmínky stanovené v § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Z uvedených důvodů Ústavnísoud podle § 82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti částečně vyhověl a napadené usnesení státního zástupce zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru