Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3960/19 #1Usnesení ÚS ze dne 21.01.2020

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkBezdůvodné obohacení
EcliECLI:CZ:US:2020:4.US.3960.19.1
Datum podání11.12.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 451

89/2012 Sb., § 2992


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3960/19 ze dne 21. 1. 2020

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Renaty Kotrbové Marešové, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2645/2019-177 ze dne 1. 10. 2019 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 359/2017-148 ze dne 15. 1. 2019, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a dále Karla a Evy Kotrbových, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. 12 C 49/2019-119 ze dne 20. 7. 2017 bylo stěžovatelce uloženo zaplatit vedlejším účastníkům 72 000 Kč s příslušenstvím a nahradit na nákladech řízení 71 668 Kč. Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného, jež stěžovatelce vzniklo užíváním bytové jednotky ve vlastnictví vedlejších účastníků, byla shledána důvodnou. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") oba výroky uvedeného rozsudku napadeným rozsudkem potvrdil a zavázal stěžovatelku k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 7 231 Kč. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost.

2. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

4. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

5. Ústavní stížnost postrádá - vyjma obecného odkazu na články Listiny (ať už více či méně přiléhavé) - jakoukoli ústavněprávní argumentaci. Stěžovatelka nadále pokračuje v polemice s konstantními závěry obecných soudů; jejími námitkami, jež vznáší znovu i v ústavní stížnosti (res iudicata, změna žaloby, promlčení, společenská úsluha, inominátní smlouva atd.), se soudy všech tří instancí zabývaly a přesvědčivě jejich důvodnost vyvrátily. Také Nejvyšší soud jim věnoval nadstandardní pozornost, přestože dovolání shledal nepřípustným. Ústavní soud není další přezkumnou instancí, aby musel námitky stěžovatelky jinými slovy znovu vyvracet či znovu opakovat, jakým způsobem byly vypořádány v napadených rozhodnutích; jejich obsah je ostatně stěžovatelce znám. Obecným soudům a jejich postupu ve věci není co vytknout; Ústavní soud proto neshledal důvod do jejich rozhodovací činnosti zasahovat.

6. Stěžovatelka zpochybňuje důvodnost žalovaného nároku od počátku zejména odkazem na vzájemné rodinné vazby účastníků civilního soudního řízení. Podobnou argumentaci uplatňovala již v jiném řízení vedeném mezi týmiž účastníky, které skončilo u Ústavního soudu rovněž odmítnutím pro zjevnou neopodstatněnost (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2467/19 ze dne 27. 8. 2019; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Její argumentace nebyla shledána důvodnou tehdy a jinak tomu není ani nyní. Přestože v právě uvedené věci šlo o jiný nárok mezi týmiž účastníky řízení, co do úspěchu ve věci i argumentační linie stěžovatelky jde o věci obdobné, pro stručnost proto v obecné rovině postačí na uvedené usnesení odkázat.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2020

Jan Filip, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru