Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 396/99Usnesení ÚS ze dne 14.10.1999Rozdílnost závěrů znaleckého posudku vyžádaného účastníkem řízení a posudku vypracovaného soudem přibraným znalcem

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Závěť
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 64/16 SbNU 351
EcliECLI:CZ:US:1999:4.US.396.99
Datum podání13.08.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 476a, § 476b

99/1963 Sb., § 157, § 125, § 127, § 129


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 396/99 ze dne 14. 10. 1999

U 64/16 SbNU 351

Rozdílnost závěrů znaleckého posudku vyžádaného účastníkem řízení a posudku vypracovaného soudem přibraným znalcem

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 14. října 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti 1) ing. L. B., 2) I. Dv., obou zastoupených JUDr. Z. K., advokátem, proti rozsudkům Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 1998, čj. 8 C 56/96-71, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 1999, čj. 25 Co 911/98-88,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelé uvádějí, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv na spravedlivý soudní proces zakotvených v čl. 90 Ústavy ČR, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obecné soudy vycházely totiž při posuzování platnosti závěti pouze ze znaleckého posudku ing. P. K. a nevzaly vůbec v úvahu znalecký posudek RNDr. M. M., který má minimálně hodnotu listinného důkazu podle ustanovení § 129 o. s. ř. Z těchto, jakož i z dalších, důvodů se proto domáhají zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu 8 C 56/96 Okresního soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali dne 3. 4. 1996 u Okresního soudu v Hradci Králové žalobu na určení neplatnosti listiny ze dne 14. 3. 1993 označené jako závěť ing. L. B., nar. 11. 3. 1933 a zemřelého dne 25. 6. 1994, s tvrzením, že zůstavitel předmětnou závěť nepodepsal. Okresní soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem žalobu zamítl, když vzal na základě provedeného dokazování, a to rovněž posudku jím stanoveného znalce z oboru písmoznalectví a kriminalistiky ing. P. K., za prokázáno, že zemřelý ing. L. B. dne 14. 3. 1993 v S. za pomocí svědka D. závěť sepsal, tuto závěť opatřil vlastnoručním podpisem a že listinu podepsali i dva svědci stvrzující, že listina obsahuje vůli zůstavitele a že ji vlastnoručně podepsal. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu o zamítnutí žaloby potvrdil, když i podle jeho názoru stěžovatelé neplatnost závěti neprokázali. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že znalecký posudek soudem neustanoveného znalce má důkazní hodnotu jako listinný důkaz, tedy nikoli důkazu podle ustanovení § 127 o. s. ř.

Skutečnost, že závěry posudku vyžádaného účastníkem řízení a posudku vypracovaného soudem přibraným znalcem se mnohdy liší, nebývá nijak neobvyklým jevem, relevantní zde může být pouze to, zda soudem přibraný znalec se ve svém posudku náležitě a přesvědčivě vypořádá i s tím, co již předtím bylo formou jiného znaleckého posudku zpracováno. Tak se v projednávané věci také stalo a ani jinak rozhodnutí obecných soudů nepostrádají nic, co kogentně, pokud jde o odůvodnění rozsudku, stanoví ustanovení § 157 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému na uvedeném faktu by nic nemohlo změnit to, že i znalecký posudek RNDr. M. M. je třeba hodnotit jako listinný důkaz ve smyslu ustanovení § 125, § 129 o. s. ř.

Všechna uvedená zjištění a úvahy tedy evidentně nenaznačují, že by v řízení před obecnými soudy a rozhodnutími jimi vydanými došlo k porušení jakéhokoli z ústavně zaručených práv stěžovatelů, takže Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. října 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru