Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 386/2000Nález ÚS ze dne 07.03.2001O nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v důsledku absence jeho výroku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprocesní zásady
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 39/21 SbNU 347
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.386.2000
Datum vyhlášení09.07.2001
Datum podání27.06.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 258 odst.1 písm.b, § 258 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 386/2000 ze dne 7. 3. 2001

N 39/21 SbNU 347

O nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v důsledku absence jeho výroku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu

(IV. senátu) ze dne 7. března 2001 sp. zn.

IV. ÚS 386/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. R. J. proti

usnesení Městského soudu v Praze z 8.2.2000 sp. zn. 6 To 513/99

a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z 23.6.1999 č. j. 3

T 81/96 o odsouzení stěžovatele k trestu odnětí svobody za trestný

čin obchodování se ženami a trestný čin kuplířství.

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8.2.2000 č. j. 6 To

513/99 - 2043 se ve výroku týkajícím se stěžovatele zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel uvádí, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu

2 ze dne 23.6.1999 č. j. 3 T 81/96 - 1912 uznán vinným trestným

činem obchodování se ženami podle § 246 odst. 1 písm. a) a c)

trestního zákona a trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 a

3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí

svobody v trvání pěti let. Městský soud v Praze rozhodující o jeho

odvolání usnesením ze dne 8.2.2000 č. j. 6 To 513/99 - 2043 zrušil

napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem kuplířství a ve

výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a vrátil věc soudu prvního

stupně k novému projednání a rozhodnutí. Výslovný výrok o odvolání

v části, která směřovala proti výroku o vině trestným činem

obchodování se ženami, neučinil, takže podle stěžovatele je tato

část výroku o vině pravomocná a proti ní směřuje ústavní stížnost.

Stěžovatel tvrdí, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily čl.

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),

čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a

dostaly se do rozporu i s čl. 10 Ústavy, neboť své rozhodnutí

opřely o Úmluvu o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a

využívání prostituce druhých osob, sjednanou Valným shromážděním

OSN. Úmluva však nebyla vyhlášena ve Sbírce zákonů, a proto nemůže

být bezprostředním pramenem práva, stejně jako nemůže být použita

jako výkladové pravidlo z toho důvodu, že se nejedná o úmluvu o

lidských právech a základních svobodách, neboť zavazuje členské

státy, které ji přijmou, zajistit ve vnitrostátním zákonodárství

úpravu potrestání osob, které by se dopustily jednání v úmluvě

uvedeného. Stěžovatel zastává názor, že český trestní zákon

nezajišťuje stejný postih pachatelů, kteří dopravili ženu do

ciziny, s pachateli, kteří na naše území dopravili ženu z ciziny,

protože u nich závisí trestnost na vůli takovéto ženy, a v této

souvislosti poukazuje na skutečnost, že filipínské ženy, zjednané

stěžovatelem, měly k provádění erotických masáží živnostenský list

a pracovní povolení, stejně jako firma J., s. r. o., pod jejíž

hlavičkou masáže poskytovaly. Stěžovatel má za to, že celé jeho

jednání mělo být posouzeno v rámci jednoho skutku formálně

naplňujícího znaky trestného činu kuplířství a že důvody zrušení

rozsudku se týkají i výroku o vině, který nebyl zrušen, ač se tak

stát mělo. Z výše uvedených důvodů stěžovatel žádá, aby Ústavní

soud zrušil usnesení odvolacího soudu v části, v níž se zamítá

odvolání stěžovatele a potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně,

rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 v té části, v níž byl

stěžovatel uznán vinným trestným činem obchodování se ženami.

Stěžovatel rovněž požádal Ústavní soud o vydání předběžného

opatření, jímž by Obvodnímu soudu pro Prahu 2 uložil neukládat

trest za skutek, jenž je předmětem ústavní stížnosti, do doby, než

o ní bude rozhodnuto.

Městský soud v Praze jako účastník řízení uvedl ve svém

vyjádření ze dne 1.11.2000, že nemá nic, čím by obsah napadeného

rozhodnutí doplnil.

Vedlejší účastník Městské státní zastupitelství v Praze se

tohoto postavení přípisem ze dne 1.11.2000 vzdal.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 3 T 81/96

Ústavní soud zjistil, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 23.6.1999

byl stěžovatel společně s J. P. a P. R. uznán vinným trestným

činem obchodování se ženami podle § 246 odst. 1 a 2 písm. a) a c)

trestního zákona (bod 1. výrokové části), kterého se dopustili

tím, že v první polovině roku 1994 najali ve Filipínské republice

sedm filipínských žen, které dopravili do České republiky, kde jim

zajistili povolení k dlouhodobému pobytu, povolení k zaměstnání v

profesi tanečnic a živnostenské listy k činnosti v oboru

erotických masáží, přičemž při náboru jim slibovali práci servírek

či hostesek, ale po příletu je nutili k poskytování pohlavních

styků a dalších sexuálních aktivit návštěvníkům klubu za úplatu.

Dále byli stěžovatel společně s M. P. jako společníci obchodní

společnosti J., s. r. o., a společně s J. P. jako předchozím

společníkem téže firmy, V. B. a P. R. jako pracovníky této firmy

uznáni vinnými trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 a 3

písm. b) trestního zákona (bod 2. výrokové části), kterého se

dopustili tím, že od srpna 1994 do konce května 1995 v pražském

nočním klubu M. ve vzájemném srozumění, při plánovitém rozdělení

úkonů a jejich koordinovaném plnění najímali zejména

prostřednictvím novinové inzerce další ženy, občanky České

republiky, k činnosti v nočním klubu, spočívající zejména v

poskytování pohlavních styků návštěvníkům klubu za úplatu, jejíž

část si ponechávali. Za to byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému

trestu odnětí svobody v trvání 5 let, k jehož výkonu byl zařazen

do věznice s ostrahou. Trest byl rovněž vyměřen i ostatním

obžalovaným. Při odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně

postupoval v souladu s požadavky kladenými na odůvodnění rozsudku

v § 125 trestního řádu. V té části odůvodnění, která pojednává o

důvodech vedoucích k tomu, že konkrétní jednání stěžovatele bylo

hodnoceno jako trestný čin obchodování se ženami, soud vyložil, že

s ohledem na vázanost České republiky Úmluvou o potlačování a

zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce jiných osob, k níž

Česká republika přistoupila v březnu 1958, je třeba v daném

případě v § 246 odst. 1 trestního zákona vyložit pojem "ciziny" ve

vztahu k národnosti domovského státu filipínských dívek, pro něž

je cizinou jiný stát než jejich stát domovský. Co se týče

trestného činu kuplířství, soud vzal za prokázané stěžovatelovo

protiprávní jednání směřující vůči českým dívkám.

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 napadli odvoláním

stěžovatel a obžalovaní V. B. a J. P. Stěžovatel vznesl výhrady

proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně stejně jako proti

právnímu hodnocení věci. Mimo jiné poukázal na to, že soud

bagatelizoval skutečnost, že pro provozování erotických masáží

bylo vydáno živnostenské oprávnění, což vylučuje trestní

odpovědnost za trestný čin kuplířství, neboť jednání státní

autoritou povolené nemůže být pro nedostatek subjektivní stránky

pachatele trestné, a zásadně nesouhlasil s výkladem pojmu "do

ciziny" v souvislosti s trestným činem obchodování se ženami podle

§ 246 trestního zákona, jak jej provedl soud, a uvedl, že pojem

"cizina" musí být v trestním zákoně vykládán u všech ustanovení

jednotně jako území ležící mimo hranici České republiky.

Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že pro nedostatek naplnění

objektivního znaku "do ciziny" neměl být uznán trestným činem

podle § 246 odst. 1 trestního zákona, neboť v soudním řízení byl

prokazován opak, tedy doprava z ciziny na území České republiky.

Městský soud v Praze zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b)

a odst. 2 trestního řádu rozsudek soudu prvního stupně, pokud šlo

o stěžovatele, ve výroku o vině trestným činem kuplířstvín (bod 2.

výrokové části) a dále ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu,

pokud šlo o obžalovanou V. B., zrušil rozsudek v celém rozsahu, a

při použití § 261 trestního řádu, pokud šlo o obžalovaného P. R.,

zrušil napadený rozsudek ve stejném rozsahu jako u stěžovatele, a

u obžalovaného M. P. ve stejném rozsahu jako u obžalované V. B.

Podle § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrátil soudu prvního stupně

s tím, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Z

odůvodnění vyplývá, že odvolací soud shledal skutková zjištění

soudu prvního stupně vážící se k trestnému činu obchodování se

ženami správná a úplná a neměl rovněž výhrady k výkladu zákonného

znaku "do ciziny" tak, jak jej provedl soud prvního stupně. Podle

názoru odvolacího soudu nelze posuzovat jednání spočívající ve

vývozu osob za daným účelem mimo území našeho státu jinak, než

dovoz těchto osob z jiného státu na území České republiky, když

jde o stejné jednání se stejnými protispolečenskými následky. Při

zkoumání naplnění skutkové podstaty trestného činu kuplířství

odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nevzal v

úvahu a nehodnotil všechny provedené důkazy, a proto napadený

rozsudek zrušil v případě stěžovatele v rozsahu týkajícím se

tohoto bodu, v případě obžalované V. B. v celém rozsahu, za

použití zásady beneficium cohaesionis v případě obžalovaného P.

R. ve stejném rozsahu jako u stěžovatele a v případě obžalovaného

M. P. v celém rozsahu.

Ústavní soud, vědom si ústavního principu nezávislosti soudů,

přezkoumal ústavní stížnost z pohledu tvrzeného porušení Listiny a

dospěl k závěru, že je důvodná, byť z jiného důvodu, než namítá

stěžovatel.

Podle § 254 a násl. trestního řádu při rozhodování o odvolání

odvolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků

rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost

postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom k

vadám, které nebyly odvoláním vytýkány. Byla-li odvoláním napadena

část rozsudku týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo

rozhodnuto týmž rozsudkem, přezkoumá odvolací soud ve stejném

rozsahu jen tu část rozsudku a předcházejícího řízení, která se

týká této osoby. Není-li odvolání důvodné, odvolací soud odvolání

zamítne. Nezamítne-li odvolací soud odvolání, napadený rozsudek

zruší a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, vrátí

věc zpravidla soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu

znovu projednal a rozhodl, nebo sám ve věci rozhodne. Záleží-li

vada v tom, že v napadeném rozsudku některý výrok chybí nebo je

neúplný, může odvolací soud, aniž rozsudek zruší, věc soudu

prvního stupně vrátit s příkazem, aby o chybějícím výroku rozhodl

nebo neúplný výrok doplnil.

Jak vyplývá z odůvodnění usnesení napadeného ústavní

stížností, odvolací soud ve stěžovatelově případě přezkoumal oba

výroky o vině, výrok o trestu, jakož i postup řízení, které vydání

rozsudku předcházelo. Z výroku rozhodnutí Městského soudu v Praze

však není patrno, jak tento soud druhého stupně rozhodl o odvolání

stěžovatele souvisejícím s trestným činem obchodování se ženami.

Výrok je konstitutivní, esenciální, a proto nepominutelnou

součástí osudního rozhodnutí, neboť v něm soud formuluje svůj

závazný názor v projednávané věci. Výrok má být formulován tak,

aby z něho bylo jednoznačně patrno, jak soud rozhodl, neboť jen

tak se jeho rozhodnutí stává přezkoumatelným. Přestože hodnocení

a závěry Městského soudu v Praze k naplnění skutkové podstaty

trestného činu obchodování se ženami jsou obsažena v odůvodnění

napadeného usnesení, výrok k této problematice chybí. Tato absence

výroku tedy zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, což

odporuje principům řádného a spravedlivého procesu zakotveným v

čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavnímusoudu proto nezbylo, než podle § 82 odst. 2 písm.

a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, ústavní stížnosti

vyhovět a napadené usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) téhož

zákona zrušit.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru