Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 386/06 #1Usnesení ÚS ze dne 25.11.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2008:4.US.386.06.1
Datum podání30.06.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 236


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 386/06 ze dne 25. 11. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatelek B. B. a MUDr. B. F., zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 17 Co 112/2006-151 ze dne 4. 4. 2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 30. 6. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelky domáhaly zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") č. j. 17 Co 112/2006-151 ze dne 4. 4. 2006.

Jak Ústavní soud zjistil ze sdělení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, proti rozsudku krajského soudu bylo stěžovatelkou MUDr. B. F. podáno dovolání, které bylo rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2968/2006-167 ze dne 20. 3. 2008 jako nedůvodné zamítnuto.

Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Ústavní stížnost vychází z principu subsidiarity, tzn. je nástrojem ochrany základních práv, který nastupuje až po vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Z toho také vyplývá požadavek, aby ústavní stížnost umožňovala Ústavnímu soudu zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem stanovené předpoklady, i do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž byl takto účastníkem využit. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát formuloval závěr, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít, bylo-li by z řízení o ústavní stížnosti vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku. Jestliže by totiž Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil, existovalo by vedle pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu, rušícího napadená rozhodnutí, pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatující naopak jejich správnost, což nelze s ohledem na princip právní jistoty akceptovat (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 58/95, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 7, usnesení č. 2, str. 331 a dále např. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 598/01, I. ÚS 242/03, II. ÚS 703/02, I. ÚS 161/03, I. ÚS 230/03, I. ÚS 649/04, III. ÚS 666/04, II. ÚS 78/05, IV. ÚS 270/05, III. ÚS 323/05, IV. ÚS 370/05, III. ÚS 344/06, III. ÚS 1170/07 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jinými slovy řečeno, za situace, kdy Nejvyšší soud meritorně přezkoumal rozsudek krajského soudu č. j. 17 Co 112/2006-151 ze dne 4. 4. 2006 a konstatoval jeho správnost, bylo s ohledem na princip právní jistoty nezbytné, aby byl ústavní stížností napaden i rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2968/2006-167 ze dne 20. 3. 2008. Stěžovatelky však na vydání rozsudku Nejvyššího soudu nikterak nereagovaly a petit své ústavní stížnosti příslušným způsobem neupravily, přičemž v současné době již marně uplynula šedesátidenní lhůta, v níž tak mohly učinit, neboť předmětný rozsudek Nejvyššího soudu byl právní zástupkyni stěžovatelky MUDr. B. F. doručen dne 5. 5. 2008. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než aplikovat výše uvedený právní názor a považovat ústavní stížnost směřující toliko vůči rozhodnutí krajského soudu za nepřípustnou. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. listopadu 2008

Michaela Židlická

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru