Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 385/05Usnesení ÚS ze dne 19.10.2005

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
Věcný rejstříkvlastnické právo/omezení
EcliECLI:CZ:US:2005:4.US.385.05
Datum podání07.07.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 385/05 ze dne 19. 10. 2005

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 385/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti V. D., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, AK Příkop 8, 602 00 Brno, proti usnesení Policie ČR, Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV, Odbor výnosů a praní peněz, ze dne 18. 3. 2005, č. j. ČTS: FIPO-60/VP-2005, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 4. 2005, č. j. 1 Nt 804/2005-3, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená v článku 90 Ústavy, v článku 2 odst. 2, v článku 10 odst. 2 a v článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 Nt 804/2005, a z listin přiložených stěžovatelem zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Policejní orgán Policie ČR, Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV, Odbor výnosů a praní peněz, usnesením ze dne 18. 3. 2005, č. j. ČTS: FIPO-60/VP-2005, rozhodl podle ustanovení § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků stěžovatele ve výši 5.627.068,- Kč na účtu vedeném u e-Banky. Z odůvodnění vyplývá, že na stěžovatelův účet bylo dne 4. 3. 2005 osobou L. V. T. vloženo 2.000.000,- Kč, dne 10. 3. 2005 částka 1.000.000,- Kč a dne 8. 3. 2005 byla na stěžovatelův účet poukázána platba ve výši 2.000.000,- Kč. Dne 14. 3. 2005 stěžovatel požádal o provedení hotovostního výběru ve výši 5.500.000,- Kč, přičemž bylo současně zjištěno, že v předchozím období byly na účet L. V. T. převedeny a vloženy peněžní prostředky ve výši odpovídající částce převedené dne 8. 3. 2005 na účet stěžovatele. Protože bylo dále zjištěno, že stěžovatel i L. V. T. byli v minulosti prověřováni pro podezření z daňové trestné činnosti, podvodů, padělání a pozměňování peněz, a protože ani jeden z uvedených účtů není evidován správci daně jako účet k podnikání, vzniklo důvodné podezření, že L. V. T. své finanční prostředky, které mohou pocházet z podnikatelské činnosti, vyvedl ze svého účtu, aby došlo ke snížení daňového základu. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 27. 4. 2005, č. j. 1 Nt 804/2005-3, stěžovatelovu stížnost zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že byly splněny potřebné formální podmínky, dále že argumentace uplatněná v odůvodnění policejního orgánu je přiléhavá a má oporu ve spisovém materiálu. Rovněž zjištěné skutečnosti zakládají vyšší než obecnou míru pravděpodobnosti, že zajištěné prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Dne 26. 9. 2005 zjistil Ústavní soud telefonickým dotazem u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, že dne 14. 9. 2005 bylo zrušeno stěžované zajištění peněžních prostředků (sp. zn. 1 Zn 1493/2005).

Stěžovatel napadeným rozhodnutím vytýká, že byla vydána, aniž by byly splněny zákonné podmínky, neboť z odůvodnění napadeného usnesení policejního orgánu nevyplývají žádné zjištěné konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že zajištěné peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Napadené usnesení je samoúčelné, neboť bylo vydáno pouze na základě zjištění, že na předmětném účtu byly provedeny legální bankovní operace, přičemž policejní orgán se snaží teprve dodatečně zjišťovat skutečnosti nasvědčující tomu, že peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Rozhodnutí je naprosto nepřezkoumatelné a jeho závěry nepodložené, pokud jde o konkrétní skutečnosti, na základě kterých pojal policejní orgán podezření; navíc L. V. T. není podnikatelem. Odůvodnění usnesení obsahuje protimluv, když tvrdí, že bankovní operace mají sloužit k zastření skutečného původu finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti a zároveň mají sloužit k vyvedení legálně nabytých finančních prostředků pocházejících z podnikatelské činnosti L. V. T.

Obvodní soud pro Prahu 10 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah spisu, zejména dotčeného usnesení. Současně je soud přesvědčen, že postupoval přesně podle ustanovení trestního řádu citovaných v usnesení, kdy u nich neshledal žádný rozpor s ústavními předpisy.

Ústavní soud dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není součástí systému obecných soudů ani jiných orgánů činných v trestním řízení, a proto jejich činnost zpravidla nehodnotí a nezasahuje do ní. Jedinou výjimku představuje situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí. I zde však platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je nejdříve posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni. Teprve není-li nápravy takto dosaženo a stěžovatel tedy vyčerpá všechny prostředky k ochraně svého práva, je Ústavní soud oprávněn do věci zasáhnout.

Ústavní soud ve své judikatuře stanovil podmínky, za kterých zkoumá rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu banky podle ustanovení § 79a trestního řádu (srov. např. II. ÚS 474/04 ze dne 26. 5. 2005, II. ÚS 708/02 ze dne 11. 3. 2004, II. ÚS 459/03 ze dne 23. 2. 2005, vše publikováno na www.usoud.cz). Ústavní soud tento institut považuje za zvláštní formu zajištění věci a nezastírá, že takovým rozhodnutím dochází k omezení vlastnického práva majitele bankovního účtu. Je však třeba doplnit, že v očích Ústavního soudu se jedná o výluku z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je v daném případě náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání pachatelů a snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Ústavnímu soudu proto přísluší toliko zkoumat, zda pro zajištění peněžních prostředků byly splněny zákonné podmínky, jež ustanovení § 79a odst. 1 trestního řádu specifikuje jako zjištění skutečností, které nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Pro to, aby takové rozhodnutí bylo v souladu s Ústavou, je nezbytné, aby srozumitelně a dostatečně konkrétně popisovalo okolnosti a následné úvahy policejního orgánu, které jej vedly k podezření, že předmětné finanční prostředky mohly figurovat v trestné činnosti ve výše uvedených souvislostech. Pro vynesení daného rozhodnutí sice postačí vyšší míra pravděpodobnosti, avšak zároveň je nutno mít na paměti, že z tohoto rozhodnutí nelze činit autoritativní závěr o tom, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchal stěžovatel. Ústavní soud tedy zkoumá, zda byly zjištěny konkrétní okolnosti ospravedlňující podezření, že existují skutečnosti stanovené v citovaném ustanovení trestního řádu, avšak nijak blíže nehodnotí důvodnost takového rozhodnutí, neboť takovým postupem by svým způsobem předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení, čímž by nepřípustně zasáhl do činnosti orgánů činných v trestním řízení.

Při použití výše vymezených kritérií na projednávanou věc, dospěl Ústavní soud k závěru, že orgány činné v trestním řízení vyložily a aplikovaly dotčená ustanovení trestního řádu ústavně konformním způsobem. Odůvodnění usnesení policejního orgánu obsahuje podrobný výčet okolností, které jej vedly k vydání napadeného rozhodnutí; bankovní transakce jsou specifikovány pomocí čísel účtů, dat, částek i osob je provádějících, dále je zmíněno dřívější prověřování stěžovatele pro podezření z páchání trestné činnosti, jakož i skutečnost, že příslušné účty nejsou vedeny u správce daně jako účty k podnikání, a konečně jsou uvedeny i úvahy, jakými byl policejní orgán při rozhodování veden. Rovněž stížnostnímu soudu nelze vytknout, že by usnesením ústavní stížností napadeným porušil kautely ústavnosti. Nadto během řízení před Ústavním soudem došlo ze strany příslušného státního zastupitelství ke zrušení zajištění finančních prostředků, čímž požadavek případné kasace napadených rozhodnutí ztratil opodstatnění.

Vzhledem k tomu, že činností orgánů činných v trestním řízení nebyla stěžovateli způsobena újma na jeho ústavně garantovaných lidských právech a svobodách, Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2005

Michaela Židlická, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru