Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3834/11 #1Usnesení ÚS ze dne 12.03.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánVĚZEŇSKÁ SLUŽBA
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkstátní zastupitelství
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.3834.11.1
Datum podání20.12.2011
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

169/1999 Sb., § 78 odst.2 písm.e


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3834/11 ze dne 12. 3. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení, soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu G. M. G., právně zastoupené Mgr. Ing. Josefem Chlubnou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Havlíčkův Brod, Havlíčkovo náměstí 1963, směřující proti nespecifikovanému rozhodnutí Vězeňské služby České republiky o přeřazení do třetí prostupné skupiny vnitřní diferenciace, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatelka domáhala zrušení nespecifikovaného rozhodnutí, kterým mělo dojít k jejímu přeřazení do třetí prostupné skupiny vnitřní diferenciace. Jak ve svém podání uvedla, byla rozhodnutím ředitele věznice Opava ze dne 1. listopadu 2011, přeřazena ze třetí do druhé prostupné skupiny vnitřní diferenciace. S tímto rozhodnutím byla seznámena, což stvrdila podpisem. Dne 30. listopadu 2011 se seznámila se svým hodnocením, vypracovaným za účelem rozhodnutí o žádosti navrhovatelky o přeřazení do věznice s mírnějším režimem. Následně byla navrhovatelka dne 1. prosince 2011 přemístěna do věznice ve Světlé nad Sázavou a dne 6. prosince 2011 byla vychovatelkou nástupního oddělení uvědoměna o svém přeřazení ze třetí do druhé prostupné skupiny vnitřní diferenciace.

Navrhovatelka namítala, že pokud byla převedena ze třetí prostupné skupiny vnitřní diferenciace do druhé ve věznici v Opavě, a bezprostředně po přemístění i ve věznici ve Světlé nad Sázavou, muselo ještě za jejího pobytu ve věznici v Opavě dojít k přeřazení ze druhé prostupné skupiny vnitřní diferenciace do třetí. K takovému kroku však neexistoval žádný důvod a navrhovatelka ani nebyla s žádným takovým rozhodnutím seznámena. Popsaným postupem jí tak byla prodloužena doba, která je nezbytná pro získání nároku na přeřazení do první prostupné skupiny vnitřní diferenciace o jeden měsíc. Tím byla zkrácena ve svých nespecifikovaných právech, neboť přeřazování mezi jednotlivými prostupnými skupinami vnitřní diferenciace je upraveno v ustanovení § 39 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud však neshledal v projednávané věci, že by nyní taková výjimečná okolnost nastala. Podle ustanovení § 78 odstavce 2 písmene e) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, provádí krajské státní zastupitelství, v jehož obvodu se trest vykonává, dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu. Pokud v případě navrhovatelky mělo dojít k porušení právní normy při rozhodování o přeřazení navrhovatelky v průběhu výkonu trestu mezi jednotlivými prostupnými skupinami vnitřní diferenciace, bylo k prověření této věci příslušné Krajské státní zastupitelství v Ostravě. Nic však nenasvědčuje, že by navrhovatelka své podání směřovala k příslušnému orgánu veřejné moci, a proto Ústavní soud její podání posoudil jako předčasné.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Takový případ v projednávané věci nastal, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než podání odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru