Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 379/08 #1Usnesení ÚS ze dne 19.10.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Hradec Králové
JINÝ ORGÁN VEŘEJNÉ MOCI - Pozemkový úřad Hradec Králové
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spra... více
Věcný rejstříkžaloba/na určení
opravný prostředek - řádný
Předběžná otázka
restituční nárok
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.379.08.1
Datum podání11.02.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 135 odst.2, § 250l, § 80 písm.c


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 379/08 ze dne 19. 10. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci stěžovatele Ing. V. B., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. října 2007 č. j. 21 Co 399/2007-56, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2007 č. j. 13 C 148/2006-38 a proti rozhodnutí Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 1998 č. j. RP 1-9280/2673-R-SO-/2/, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 11. 2. 2008 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, jenž posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení, resp. revize výše citovaných rozhodnutí obecných soudů a rozhodnutí pozemkového úřadu, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní subjektivní práva (svobody), jež jsou mu garantována zejména čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. Jádrem ústavní stížnosti je pak skutečnost, že obecné soudy - posuzujíce určovací žalobu podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též "o. s. ř.") - vycházely podle § 135 odst. 2 o. s. ř. z rozhodnutí pozemkového úřadu rozhodujícího o restitučním nároku stěžovatele, respektive stěžovatele a jeho bratra. Tento postup napadl stěžovatel již ve svém odvolání [srov. č. l. 41 Ústavním soudem vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 13 C 148/2006] proti v záhlaví citovanému rozhodnutí prvostupňového soudu a svoji argumentaci - byť v obecnější podobě - využil i pro ústavní stížnost.

Stěžovatel v této souvislosti dovozuje, že pokud obecný soud rozhodující v občanskoprávním řízení vychází z rozhodnutí ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř., pak vlastně rezignuje na svoji nezávislost, neboť i takové rozhodnutí správního orgánu by měl soud přezkoumat (v odvolání k tomu stěžovatel ještě dodal, že i kdyby rozhodnutí pozemkového úřadu napadl podle tehdy platné právní úpravy, pak by i rozhodnutí správního soudu odporovalo spravedlivému procesu, neboť tehdy byl správní soud toliko soudem kasačním).

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával zejména ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z těchto hledisek napadená rozhodnutí i řízení, z nichž tato rozhodnutí vzešla a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Ke konkrétním námitkám stěžovatele pak Ústavní soud uvádí toliko následující:

1) Ústavní soud opakovaně judikoval, že na základě obecných občanskoprávních předpisů [§ 80 písm. c) o. s. ř. nevyjímaje], nelze obcházet speciální restituční předpisy (ostatně ke shodnému závěru dospěl i prvostupňový soud v napadeném rozhodnutí).

2) Ze soudního spisu ani z ústavní stížnosti samotné neplyne, že by stěžovatel proti shora zmiňovanému rozhodnutí pozemkového úřadu podal alespoň odvolání, natož aby využil opravných prostředků, které mu poskytovala tehdy platná právní úprava takzvaného správního soudnictví - tuto stěžovatelem zvolenou procesní taktiku pak ale nemůže bez dalšího napravovat obecný soud rozhodující v občanskoprávním řízení.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou a zčásti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, bez přítomnosti účastníků, jako nepřípustnou - nepřípustná je v té části, je-li jí napadáno rozhodnutí pozemkového úřadu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 19. října 2010

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru