Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3742/18 #1Usnesení ÚS ze dne 21.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - VSZ Olomouc
POLICIE - Národní centrála proti organizovanému zločinu
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /presumpce neviny
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité... více
Věcný rejstříkodůvodnění
trestná činnost
trestní stíhání/zahájení
přípravné řízení
Trestní řízení
skutek/totožnost
Policie České republiky
Ne bis in idem
státní zastupitelství
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.3742.18.1
Datum podání15.11.2018
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.2, § 160

40/2009 Sb., § 265, § 216, § 332, § 240


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3742/18 ze dne 21. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 7. září 2018, č. j. 4 VZV 2/2018-57, a Police České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Ostrava, 3. oddělení, ze dne 19. června 2018, č. j. NCOZ-112/114/TČ-2018-417704, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Výše uvedeným usnesením zahájil policejní orgán trestní stíhání stěžovatele pro zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. c), zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), zločin podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. b) a zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, vše ve formě spolupachatelství. Stížnost stěžovatele i dalších obviněných státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci napadeným usnesením odmítl jako nedůvodnou.

Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že popis skutku v usnesení policejního orgánu nesplňuje požadavek nezaměnitelnosti s jiným skutkem, a to zejména s ohledem na překrytí s popisem skutku, pro který bylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání již dne 24. března 2014, č. j. OKFK-2050-1192/TČ-2012-252501, a jež je nyní projednávána u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 1/2016. Uvedeným postupem měla být porušena zásada ne bis in idem a současně princip presumpce neviny. Podle stěžovatele není dále naplněn ani požadavek podle ustanovení § 160 trestního řádu, neboť z usnesení policejního orgánu nejsou patrné skutečnosti, které by dostatečně odůvodňovaly závěr, že tvrzený trestný čin se stal a že jej spáchal právě stěžovatel; usnesení navíc trpí rozpory, s nimiž se nevypořádal ani státní zástupce. V postupu orgánů činných v trestním řízení proto stěžovatel spatřuje zásah do svých základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 4, 89 odst. 2 a 90 Ústavy České republiky.

Možnosti ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež mají extrémní povahu - toto omezení v zásazích proti zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen zcela výjimečně (viz například nález sp. zn. III. ÚS 511/02).

Ústavnímu soudu jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (stížnost proti němu) po věcné stránce z hlediska opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Uvedené rozhodnutí má ve své podstatě předběžný charakter a jeho smysl ve vztahu k obviněnému spočívá v oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což představuje podmínku provedení dalších procesních úkonů v trestním řízení (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1465/13 či III. ÚS 693/06). Smysl usnesení o zahájení trestního stíhání netkví ve vyřešení všech sporných skutkových a právních otázek, byť je o tom stěžovatel přesvědčen, a jeho vydáním není jakkoliv předjímán výsledek řízení ve věci samé. Prověření důvodnosti obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení. Ústavní soud se zabývá otázkou ochrany základních práv a svobod výhradně až po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 539/98).

Podle Ústavního soudu jsou napadená usnesení dostatečně odůvodněna a nejsou projevem libovůle. Policejní orgán zohlednil podstatné okolnosti případu a státní zástupce se dostatečně vypořádal s námitkami, které stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje. Právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny) nezaručuje, že orgány veřejné moci rozhodnou způsobem, který účastník řízení očekává, ale že bude probíhat řízení podle předem daných pravidel upravených trestním řádem při dodržení všech zásad a principů. Zásada ne bis in idem představuje záruku, že nikdo nebude za tutéž věc souzen (odsouzen) dvakrát; v projednávané věci stěžovatel namítá totožnost skutku s jednáním, pro něž již probíhá řízení před soudem, tedy zjevně nesouhlasí s odůvodněním státního zástupce, který se však touto námitkou ve stížnosti stěžovatele zabýval a řádně se s ní vypořádal se závěrem, že s ohledem na jiný následek a jen částečnou totožnost jednání nejsou skutky z obou trestních řízení totožné. Na napadené usnesení státního zástupce lze odkázat i k otázce presumpce neviny. Trestní stíhání zahájí policejní orgán tehdy, existuje-li důvodné podezření ze spáchání trestného činu; usnesením není rozhodnuto o vině, ale je pouze konstatováno (důvodné) podezření.

Proto Ústavní soud uzavírá, že vydáním napadených usnesení nebyla základní práva a svobody stěžovatele dotčena. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru