Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 374/03Usnesení ÚS ze dne 20.01.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkVýkon rozhodnutí
vlastnické právo/omezení
účastník řízení
vlastnické právo/ochrana
EcliECLI:CZ:US:2004:4.US.374.03
Datum podání10.07.2003
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 11

99/1963 Sb., § 338b, § 255 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 374/03 ze dne 20. 1. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV.ÚS 374/03

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Miloslava Výborného o ústavní stížnosti obchodní společnosti W. - G., s.r.o, zastoupené Mgr. A. Ch., advokátkou, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 6. 2002, čj. E 1367/95-190, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 7. 2002, čj. E 1367/95-213,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 8. 7. 2003 se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Kladně, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva mimo jiné na pozemcích p.č. 1623/115, 1623/36 a 1623/38 v katastrálním území Dubí, obec Kladno, zapsaných na LV č. 31198 u Katastrálního úřadu v Kladně (dále jen "předmětné nemovitosti"), a tvrdí, že toto rozhodnutí zasahuje do jejích práv ústavně zaručených v čl. 11 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti uvádí, že dne 21. 4. 1995 podal oprávněný, obchodní společnost Škodaexport, a.s., návrh na zřízení soudcovského zástavního práva k předmětným nemovitostem, jejichž vlastníkem byl v den podání návrhu povinný, obchodní společnost Holding Kladno, a.s., v likvidaci. Následně tyto nemovitosti nabyla obchodní společnost Stahlzentrum - OST, s.r.o., která je prodala stěžovatelce; právní účinky vkladu nastaly dne 25. 5. 2001 a 19. 11. 2001. Stěžovatelka tvrdí, že v době prodeje nebyla v katastru nemovitostí vyznačena poznámka, na základě které by se mohla dovědět, že probíhá řízení o zřízení soudcovského zástavního práva vůči předmětným nemovitostem, a o zřízení soudcovského práva se dověděla až po ukončení řízení na základě informace od Katastrálního úřadu v Kladně dne 12. 5. 2003. Stěžovatelce není známo, zda Okresní soud v Kladně informoval Katastrální úřad v Kladně o zahájení řízení o zřízení soudcovského zástavního práva, z fotokopií částečných výpisů z katastru nemovitostí pořízených ke dni 25. 5. 2001 a ke dni 19. 11. 2001, které přikládá k ústavní stížnosti (LV 31206 - vlastník Scholz Stahlzentrum - Ost, s.r.o.), je však zřejmé, že v době koupě taková informace v katastru vyznačena nebyla. K ústavní stížnosti stěžovatelka připojila fotokopie částečných výpisů z katastru, ve kterých u předmětných pozemků žádná poznámka katastrálního úřadu nefiguruje. Stěžovatelka má tedy za to, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím ve spojení s postupem Okresního soudu v Kladně a Katastrálního úřadu v Kladně došlo k porušení jejích základních práv, neboť soud vedl řízení po dobu více než sedm let, neumožnil stěžovatelce jako budoucímu vlastníku nemovitosti, aby se o exekučním řízení dověděla, nezaslal jí rozhodnutí o zřízení soudcovského zástavního práva, a neumožnil jí tak obranu jejích práv a v konečném důsledku výrazně zeslabil a omezil její vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Stěžovatelka se dále domnívá, že ustanovení § 338b odst. 2 občanského soudního řádu je v rozporu s čl. 11 Listiny, neboť umožňuje zatížit osobu odlišnou od povinného, a proto společně s odvoláním, které podala proti v záhlaví označenému rozhodnutí, apelovala na soud prvního a druhého stupně, aby v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) o.s.ř. podaly podnět k Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení tohoto ustanovení. Stejný názor zastává i ohledně ustanovení § 255 o.s.ř., které shledává rozporným s čl. 38 odst. 2 Listiny. Ze všech výše uvedených důvodů proto žádá, aby Ústavní soud nálezem napadené rozhodnutí Okresního soudu v Kladně zrušil a aby v nálezu uvedl, že tímto rozhodnutím a postupem Okresního soudu v Kladně a Katastrálního úřadu v Kladně došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Zrušení citovaných ustanovení občanského soudního řádu v petitu ústavní stížnosti nenavrhla.

Katastrální úřad v Kladně ve vyjádření k ústavní stížností ze dne 26. 11. 2003, podepsaném ředitelkou katastrálního pracoviště v Kladně, uvedl, že od 20. 5. 1996 vyznačil u předmětných pozemků plombu čj. 203-Z-1127/1996 a do listu vlastnictví č. 31198 zapsal dne 23. 5. 1996 poznámku v tomto znění: "Podaný návrh na zřízení soudcovského zástavního práva u Okresního soudu v Kladně dne 21. 4. 1995 ve smyslu ust. § 338a) a 338b) občanského soudního řádu k nem.: ... pozemek - parc.č. ...1623/115...1623/36, 1623/38...". Tuto skutečnost doložil položkou výkazu změn č. 151/1996. Katastrální úřad v Kladně má tedy za to, že postupoval v souladu s ustanoveními §§ 3, 8 a 9 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a ustanovením § 35 odst. 1 vyhlášky č. 190/1996 Sb., a stěžovatel se mohl, stejně jako kdokoli jiný, dovědět o podaném návrhu na zřízení soudcovského zástavního práva. K telefonickému dotazu Ústavního soudu o vysvětlení mechanismu přenosu poznámky na jiný list vlastnictví při prodeji předmětných nemovitostí, Katastrální úřad v Kladně sdělil v podání ze dne 5. 1. 2004, že starý počítačový program, ve kterém byl katastr nemovitostí veden do roku 2001, nerozlišoval při vyhledávání pozemky a stavby stojící na těchto pozemcích. Stavební pozemky, včetně staveb, jsou uvedeny v tomto programu pouze jedním parcelní číslem pozemku bez dalšího upřesnění. Na základě přezkoumání příslušných smluv z archívu a sbírky listin katastrálního úřadu Katastrální úřad v Kladně konstatoval, že v daném případě byly kupní smlouvou uzavřenou správci konkurzní podstaty úpadce Huť Poldi a společností Ferra, a.s., ze dne 1. 2. 1999 v rámci konkurzu prodány pouze stavby na parc. č. 1623/36, 1623/38. Předmětné pozemky přešly do vlastnictví společnosti Energetické centrum Kladno, spol. s r. o., prohlášením o vnesením nemovitosti jako nepeněžitého vkladu ze dne 3. 6. 1999, ve kterém společnost Holding Kladno, a.s. "v likvidaci", prohlásila, že tyto pozemky nejsou součástí konkurzní podstaty úpadce. K výmazu poznámky došlo chybou při přípravě dat na změnu počítačového programu v říjnu 2000, když byly poznámky rozepisovány ke každé jednotlivé nemovitosti. K zápisu omezením soudcovským zástavním právem na pozemcích parc. č. 1623/115, 1623/36, 1623/38 poté došlo až 28. 4. 2003 na základě ústavní stížností napadeného usnesení, které bylo doručeno na Katastrální úřad v Kladně dne 19. 2. 2003.

Okresní soud v Kladně se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Ve vyžádaném soudním spisu sp. zn. E 1367/95 Ústavní soud nalezl nepodepsané vyjádření předsedkyně senátu ze dne 12. 11. 2003, ve kterém se uvádí, že návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva podal oprávněný Škodaexport, a.s., dne 21. 4. 1995 a po několika změnách tohoto návrhu Okresní soud v Kladně vydal dne 18. 10. 1996 usnesení čj. E 1367/95-30, kterým zřídil soudcovské zástavní právo pro oprávněného pro částku 141 685 813,28 Kč k pozemkům, včetně staveb, ve vlastnictví povinného Holding Kladno, a.s. "v likvidaci". Toto usnesení bylo doručeno účastníkům i Katastrálnímu úřadu v Kladně, který usnesení převzal dne 11. 10. 1996 (doručenka na č.l. 39a). K odvolání povinného Krajský soud v Praze rozhodnutím ze dne 4. 4. 2001 čj. 29 Co 92/2001-149 citované usnesení Okresního soudu v Kladně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Po částečném zastavení řízení k návrhu oprávněného a po upřesnění výše pohledávky, jednotlivých exekučních titulů a pozemků, případně pozemků, včetně staveb, ve vlastnictví povinného ke dni podání návrhu, Okresní soud v Kladně opětovně ve věci rozhodl ústavní stížností napadeným rozhodnutím, které bylo doručeno oběma účastníků i Katastrálnímu úřadu v Kladně a nabylo právní moci dne 8. 10. 2002. Následně byla vydána dvě opravná usnesení a čtyři rozhodnutí, kterými byl k návrhu oprávněného částečně zastaven výkon rozhodnutí ohledně nemovitostí uvedených ve výrocích těchto rozhodnutí. Ústavní stížnost samotnou považuje Okresní soud v Kladně za nedůvodnou, poukazuje na rozhodnutí vydaná v této věci a zejména odkazuje na odůvodnění rozhodnutí, které je napadáno ústavní stížností.

Ze správního spisu Katastrálního úřadu v Kladně sp. zn. 203-Z 1127/96, který katastrální úřad připojil ke svému vyjádření, vyplynulo, že žádost o zapsání poznámky do katastru nemovitostí do LV č. 22973 a č. 31198 u označených nemovitostí vlastníka Holding Kladno, a.s., podal dne 16. 5. 1996 právní zástupce oprávněné obchodní společnosti Škodaexport, a.s., Praha, a že dle výkazu změn byla poznámka ve znění, jak ji citoval Katastrální úřad v Kladně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 26. 11. 2003, zapsána do LV č. 31198 dne 23. 5. 1996.

Ze spisu Okresního soudu v Kladně, sp. zn. E 1367/95, Ústavní soud zjistil, že k návrhu Škodaexport, a.s., vůči Poldi Kladno, a.s., , která se následně přejmenovala na Holding Kladno, a.s., vstoupila do likvidace a dne 25. 9. 1997 byl na její majetek prohlášen konkurz, Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 18. 10. 1996 čj. E 1367/95-30 zřídil soudcovské zástavní právo pro oprávněného mimo jiné i k předmětným pozemkům. Povinný napadl toto rozhodnutí odvoláním, ve kterém ohledně předmětných pozemků uvedl, že je notářským zápisem ze dne 15. 9. a 30. 9. 1992 vložil do společnosti Energetické centrum Kladno, a.s., a upozornil, že pozemky p.č. 1623/36 a 1623/38 jsou zastavěny stavbou vloženou společností Huť Poldi ušlechtilé oceli, spol. s r.o., a že mezi společnostmi Huť Poldi ušlechtilé oceli, spol. s r.o. a Energetické centrum Kladno, a.s., je uzavřena smlouva o budoucí směnné smlouvě, která je postupně naplňována (č.l. 64, 65 a 69). Oprávněný k tomuto odvolání v podání ze dne 22. 12. 1997 namítl, že zástavní právo je možné zřídit, neboť pozemky p.č. 1623/38 a 1623/115 jsou stále ve vlastnictví povinného, neboť nedošlo k platnému převodu vlastnického práva (registrace smlouvy státním notářstvím a vklad do katastru nemovitostí).

Krajský soud v Praze rozhodnutí Okresního soudu v Kladně zrušil. K výzvě okresního soudu oprávněný podáním ze dne 28. 5. 2002 doložil originálem částečného výpisu z katastru nemovitostí, že ke dni 21. 4. 1995 byly předmětné nemovitosti zapsány na LV 31198, k. ú. Dubí, (č.l.185 soudního spisu), což je list vlastnictví založený pro Poldi Kladno, a.s. Okresní soud v Kladně pak ústavní stížností napadeným usnesením nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem specifikovaným ve výroku rozhodnutí, mezi kterými se nachází i předmětné nemovitosti, s odůvodněním, že oprávněný předložil vykonatelné tituly a prokázal, že konkrétní nemovitosti se ke dni podání návrhu nacházely ve vlastnictví povinného. Toto rozhodnutí bylo doručeno Katastrálnímu úřadu v Kladně dne 9. 7. 2002.

Dne 28. 5. 2003 podala stěžovatelka do rozhodnutí Okresního soudu v Kladně odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2003 čj. 29 Co 382/2003-260 odmítl s odůvodněním že stěžovatelka není v řízení o výkon rozhodnutí osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí postihující majetek povinného. Podle krajského soudu se výkon soudního rozhodnutí sice může dotknout někdy práv jiných osob, než je oprávněný a povinný (§ 255 o.s.ř.), jiné osoby však nejsou účastníky řízení, ledaže by to zákon výslovně stanovil, čemuž však v řízení, o které jde, není.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti a podmínky jejího projednání. V projednávané věci však považoval na vhodné z důvodu uceleného pohledu na věc samou, tj. na problematiku nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, upozornit na ustanovení § 338b odst. 2 o. s. ř., podle kterého soud posuzuje vlastnictví povinného k příslušné nemovitosti podle stavu, jaký byl v době zahájení řízení (tj. v den podání návrhu), a rovněž na právní názor Nejvyššího soudu ČR vyjádřený v jeho dosavadní rozhodovací praxi, podle kterého přejde-li po zahájení řízení o výkon rozhodnutí vlastnické právo z povinného na jinou osobu, nebrání tato skutečnost sama o sobě vyhovění návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na dotčenou nemovitost (srov. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 3 Cdon 1222/96, SoJ. 97, 11: 260). Obecně vyjádřeno je tomu tak proto, že potenciální zájemce o nemovitost se o existenci zahájeného řízení o soudním výkonu rozhodnutí může dovědět z poznámky v katastru nemovitostí a je na jeho volbě, zda a za jakých podmínek takto dotčenou nemovitost koupí či nikoliv.

Stěžovatelka nebyla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo, a na stěžovatelku by tak obecně bylo možno nazírat jako na osobu zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, což je důvod k odmítnutí její ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud však nemohl odhlédnout od zjištěných specifických skutečností, pro které považuje projednávaný případ za výjimečný, a proto se za daných okolností stěžovatelčiným návrhem meritorně zabýval.

V projednávaném případě stěžovatelka v době koupě předmětných nemovitostí nebyla o probíhajícím řízení o výkonu rozhodnutí dotýkající se předmětných nemovitostí informována a ani tuto informaci nemohla z katastru nemovitostí získat, protože již zapsaná poznámka u předmětných nemovitostí byla chybným postupem Katastrálního úřadu v Kladně (jak tento orgán sám uvedl ve svém vyjádření ze dne 5. 1. 2004) v roce 2000 vymazána. Ústavní soud považuje za zcela evidentní, že zrušením soudního rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí se pochybení Katastrálního úřadu v Kladně nedá napravit, protože čas, resp. plynutí času, nelze vrátit. Jinými slovy, Okresnímu soudu v Kladně nelze vytknout, že rozhodl o řádně podaném návrhu na výkon rozhodnutí, byť v čase rozhodném pro stěžovatelku (tj. v době, kdy hodlala předmětné nemovitosti koupit) tato o zahájeném řízení nevěděla. Dle názoru Ústavního soudu lze řešit jen důsledky této chyby, nikoliv však projednávanou ústavní stížností, která se z pohledu výše vyloženého jeví jako neadekvátní prostředek k ochraně stěžovatelčiných práv. Byla-li totiž tato práva narušena, nestalo se tak pochybením soudu, jenž vydal stěžované usnesení v souladu se zákonem. Zda a jakým způsobem a proti kterému subjektu se bude eventuelně stěžovatelka domáhat ochrany jí tvrzeného porušení jejích vlastnických práv, je věcí její procesní taktiky a Ústavnímu soudu nepřísluší v tomto směru jakkoliv se k věci vyjadřovat. Jisto však je, že zrušení naříkaného usnesení by nebylo způsobilé přivodit zásadní zvrat v postavení stěžovatelky, neboť i po takové kasaci by tu zůstala povinnost soudu o návrhu na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva rozhodnout, a to v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, tedy mimo jiné i při řešení zákonného regulativu, že pro nařízení tohoto výkonu rozhodnutí je rozhodující stav v době zahájení řízení. Vyhovění ústavní stížnosti by navíc nemohlo založit účastenství stěžovatelky ve vykonávacím řízení, neboť okruh účastníků tohoto řízení je kogentně stanoven zákonem a Ústavní soud není oprávněn jej svým nálezem rozšiřovat; není myslitelné, aby Ústavní soud zavazoval obecné soudy k postupu contra legem. To vše vede tedy k závěru o zjevné neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti.

Pro úplnost je třeba i dodat, že pokud stěžovatelka vnímala napadené rozhodnutí jako jiný zásah orgánu veřejné moci (z důvodu, že nebyla účastníkem exekučního řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo), pak kasaci takového rozhodnutí zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je podle rozhodovací praxe Ústavního soudu nutno obecně chápat tak, že zpravidla jde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výsledkem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení (srov. nález sp. zn. III.ÚS 62/95, publ. in Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, č. 78). Ústavní soud stejně jako každý jiný orgán veřejné moci může uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, resp. čl. 2 odst. 2 Listiny). Pokud v konkrétním případu dospěje k závěru, že ústavní stížnost napadající jiný zásah orgánů veřejné moci je důvodná, vysloví, jaké ústavně zaručené základní právo nebo svoboda bylo porušeno a zakáže příslušnému orgánu v porušování pokračovat, resp. přikáže mu, aby obnovil stav před porušením [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]; to však musí být - alespoň alternativně - požadováno v petitu návrhu, neboť Ústavní soud je při rozhodování o ústavní stížnosti vázán jejím petitem (srov. nález sp. zn. I.ÚS 89/94, publ. in ÚS, sv. 2, č. 58). V projednávané ústavní stížnosti byl návrhový petit formulován jednoznačně a nevzbuzoval pochybnosti o tom, že stěžovatelka se domáhá zrušení rozhodnutí vydaného po proběhnuvším soudním řízení o nařízení výkonu rozhodnutí.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, z důvodu zjevné neopodstatněnosti.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2004

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru