Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3690/11 #1Usnesení ÚS ze dne 19.03.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba ... více
Věcný rejstříkodůvodnění
vazba/důvody
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.3690.11.1
Datum podání08.12.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 67 písm.b


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3690/11 ze dne 19. 3. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. Bc. P. K., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Martina Kříže 8, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2011, č.j. 1 To 618/2011-142, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo nebýt stíhán a zbaven osobní svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, zakotveným v čl. 8 odstavce 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a rovněž právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odstavce 1 a 2 Listiny a v čl. 38 odst. Listiny, jakož i v čl. 5 odst. 1 písmeno c) a v odstavcích 3 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. října 2011, č.j. 0 Nt 6527/2011-92, byl zamítnut návrh státního zástupce na rozšíření vazebního důvodu o ustanovení § 67 písmeno a) trestního řádu, při zachování důvodu vazby stěžovatele podle § 67 písmeno b) trestního řádu. Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě ke stížnosti státního zástupce usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že u stěžovatele, a dalších dvou obviněných, je dán vazební důvod dle ustanovení § 67 písmeno a) trestního řádu, a současně u nich pominul vazební důvod dle § 67 písmeno b) trestního řádu.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že Vrchní státní zastupitelství v Olomouci dne 2. srpna 2011 (sp. zn. 4 VZV 8/2011), zahájilo jeho trestní stíhání, a současně byl usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2011, č.j. 0 Nt 3231/2011-42, vzat do vazby dle § 67 písmena a) a b) trestního řádu. K jeho stížnosti byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. září 2011, č.j. 1 To 486-489/2011-122, vazba zúžena pouze na důvod dle § 67 písmene b) trestního řádu. Následně vrchní státní zastupitelství (4. října 2011) rozšířilo trestní stíhání stěžovatele, přičemž jeho stížnosti proti tomu Nejvyšší státní zastupitelství částečně vyhovělo (č.j. 5 NZT 17/2011-278, ze 30. listopadu 2011). Souběžně s rozšířením trestního stíhání však podalo vrchní státní zastupitelství návrh i na rozšíření vazebních důvodů o § 67 písmeno a) trestního řádu. Tento návrh Okresní soud v Ostravě shora citovaným usnesením zamítl, ke stížnosti státního zástupce však krajský soud o vazebních důvodech rozhodl napadeným usnesením. Původně tedy okresní soud důvodnost vazby dle § 67 písmeno a) trestního řádu shledal a krajský soud toto rozhodnutí zrušil, následně okresní soud neshledal důvody, avšak krajský soud již ano. Soudy tedy své závěry vyložily zcela v rozporu s faktickým stavem trestní věci, aniž by přihlédly ke konkrétním okolnostem případu a osobním poměrům stěžovatele. Podle stěžovatele přitom došlo k deformaci aplikace judikatury Ústavního soudu. Stěžovatel je přesvědčen, že popsaný postup státního zastupitelství byl toliko účelový, důvody pro rozšíření trestního stíhání existovaly od samého počátku a státní zástupce si je ponechal "v záloze" pro případ, že vyšetřování nebude pokračovat požadovaným tempem. Tím došlo k umělému navození nových skutečností, které vedlo k prolomení okolností, na jejichž základě krajský soud původně vazební důvody zúžil. Podstatnou část ústavní stížnosti pak představoval doslovný přepis výpovědí svědků, které měly vyvrátit závěry krajského soudu o prohlubování podezření důvodnosti spáchání trestného činu. Stěžovatel rovněž poukázal na "nerovnost" v přístupu k obviněným při rozhodování o jejich vazbě, konkrétně uvedl E. P. Závěrem požádal o přednostní projednání věci.

K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil za Krajský soud v Ostravě předseda senátu 1 To. Ten uvedl, že napadené usnesení bylo vydáno zcela v souladu se zákonem a odkázal na jeho odůvodnění rozhodnutí.

Stěžovatel využil možnosti podat repliku k vyjádření krajského soudu. V ní poukázal na fakt, že krajský soud se vyjádřil pouze formálně, tedy bez zaujetí jakéhokoliv postoje k uplatněným námitkám. Soud se tak vyhnul nutnosti vyložit důvody, které jej vedly k přesvědčení, že osobní poměry neposkytují záruku před útěkem stěžovatele. Útěková vazba je neopodstatněná, svědecké výpovědi podezření neprohlubují a "reakce" krajského soudu na předložené výpovědi projevuje bezdůvodnost vazebního stíhání s abstraktním odkazem na ohrožení hrozící sazbou trestu odnětí svobody.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 0 Nt 6527/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, přičemž citovaný zásah měl spočívat jednak ve faktu, že stěžovatel je trestně stíhán, navíc vazebně, přičemž Krajský soud v Ostravě rozhodnul o existenci vazebního důvodu dle § 67 písmene a) trestního řádu ve dvou rozhodnutích odlišně.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením.

Ústavní soud sdílí závěry krajského soudu, že rozhodování o vazbě není rozhodováním o vině či nevině obviněného, ale pouze vyjádřením obav z možného následného jednání pravděpodobného pachatele trestného činu. Ústavní soud rovněž opakovaně konstatoval, že popis existence důvodů či obav při rozhodování o vazbě je věcí především obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci, musí svědomitě posoudit (kdykoliv), zda další trvání vazby, je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak. Pro takový postup proto nejsou (a ani nemohou být) dána objektivní a neměnná kritéria. Ta je třeba posoudit z povahy konkrétní věci konkrétní osoby obviněného, jeho osobních poměrů apod. Do závěrů obecných soudů plynoucích ze zjištění známých v době rozhodování o vazbě, se Ústavní soud, ve smyslu své ustálené judikatury, cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky.

V napadeném rozhodnutí krajský soud srozumitelně uvedl, co jej vedlo k vydání rozhodnutí o rozšíření, respektive změně vazebního důvodu. Samotná okolnost, kterou stěžovatel pokládal za významný rozpor, spočívající v existenci dvou rozhodnutí, není dostatečným odůvodněním ústavní stížnosti. Pokud prvním rozhodnutím (z 9. září 2011) Krajský soud v Ostravě neshledal existenci vazebního důvodu dle § 67 písmene a) trestního řádu a v napadeném usnesení, po uplynutí dvou měsíců již ano, nelze tuto změnu považovat za nevysvětlitelnou či nečekanou, zejména, je-li řádně a důkladně odůvodněna. Z pozdějšího usnesení je patrné, jaké okolnosti, které se v průběhu času vyvstaly, vedly krajský soud k přehodnocení názoru. Odkaz na judikaturu Ústavního soudu je případný, a to u obou rozhodnutí. Za popsané situace Ústavní soud neshledal v ústavní stížnosti tvrzený zásah. Pokud přitom stěžovatel namítá, že při vyšetřování jeho věci státní zástupce postupně "přihazoval" další novinky, které však již měl od počátku "v záloze" pro případ nesnází v řízení, konstatuje Ústavní soud, že přezkum tohoto tvrzení není předmětem této ústavní stížnosti.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že dle jeho zjištění vyhověl dne 23. února 2012, pod sp. zn. 0 Nt 6525/2012 Okresní soud v Ostravě žádosti státního zástupce a rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru