Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3686/11 #1Usnesení ÚS ze dne 14.12.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 6
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 6
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkOdvolání
opravný prostředek - řádný
Obhajoba
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3686.11.1
Datum podání08.12.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 245 odst.1, § 258 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3686/11 ze dne 14. 12. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Stejskalem, advokátem, se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Poděbrad 18, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 2 T 102/2009-238 ze dne 27. 9. 2011, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, se sídlem V. P. Čkalova 476, Praha 6, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 8. prosince 2011 doručen návrh stěžovatele, aby soud konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení, tj. Policií České republiky, Obvodním ředitelstvím policie Prahy 1, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, postupem vedlejšího účastníka a Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo z důvodu neustanovení obhájce v řízení nyní vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 102/2009 porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu, právní pomoc a spravedlivý proces podle čl. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a uložil těmto orgánům, aby dále nepokračovaly v porušování ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu, právní pomoc a spravedlivý proces, zaručených čl. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II.

2. Ústavní soud přikročil k přezkumu ústavní stížnosti z hlediska naplnění formálních a materiálních podmínek stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

3. Ústavní soud vzhledem k tvrzením uvedeným v návrhu, vycházel z listin, které stěžovatel poskytl, aniž by považoval za nutné vyžádat si celý soudní spis.

4. Z obsahu ústavní stížnosti soud zjistil, že trestní řízení, v němž mělo být porušeno - dle tvrzení stěžovatele - právo na obhajobu prostřednictvím obhájce, jejž měl podle zákona mít (případy tzv. nutné obhajoby), dosud nebylo pravomocně ukončeno. Do práv stěžovatele není zasaženo pouhým odvoláním státní zástupkyně; stěžovatel dosud nezná pravomocné rozhodnutí, které může být ve výroku o vině a trestu i totožné s rozhodnutím soudu prvého stupně, jež stěžovatel - i přesto, že se proti němu vzdal práva na odvolání - náhle požaduje zrušit.

5. Byť Ústavní soud předesílá, že uvedené základní právo patří mezi nejdůležitější procesní práva, jež je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), přičemž porušení práva na obhajobu se považuje za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) a ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, a představuje i dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, nelze odhlédnout od funkce ústavní stížnosti, jež je prostředkem subsidiární ochrany základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem.

6. Stěžovatel se práva na odvolání vzdal, a proto již nemůže v jeho rámci namítat porušení uvedeného základního práva; obecně však k absenci tzv. nutné obhajoby musí přihlížet obecné soudy v rámci probíhajícího řízení ex offo (viz ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) trestního řádu). Opačný přístup by mohl být z pohledu stěžovatele způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) trestního řádu s tou výhradou, že nikoli každé porušení práva na obhajobu je způsobilé naplnit uvedený dovolací důvod; ten je však dán zejména tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v době, kdy obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí.

7. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), resp. ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu).

8. Z uvedeného plyne, že stěžovatel podal ústavní stížnost předčasně, neboť nevyčkal výsledku řízení, resp. pravomocného rozhodnutí, a pro případ, že by obecné soudy jeho právo na obhajobu porušily, nevyužil jiné opravné prostředky (dovolání), které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje a z hlediska přijatelnosti ústavní stížnosti i přikazuje.

9. Ústavní soud podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud je přesvědčen, že v souzeném případě není s ústavní stížností spojen tak silný a významný veřejný zájem, jenž by ospravedlňoval neodmítnout nepřípustný návrh: opačný postup by měl sledovat zejména ten účel, aby řešení otázky ústavní stížností nastolené dopadlo na širší okruh případů se znaky patřičné obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním řízením; k takovému závěru však Ústavní soud nedošel.

III.

10. S ohledem na shora zmíněné skutečnosti Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh, který je nepřípustný a o kterém bylo podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2011

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru