Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3672/15 #1Usnesení ÚS ze dne 22.03.2016

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
trestný čin/vražda
EcliECLI:CZ:US:2016:4.US.3672.15.1
Datum podání15.12.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 125

40/2009 Sb., § 47


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3672/15 ze dne 22. 3. 2016

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti A. J., zastoupené Mgr. Pavlem Slabým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, č. j. 3 Tdo 915/2015-20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 15. 12. 2015 splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení dovolacího soudu, jímž bylo její dovolání odmítnuto. Stěžovatelka namítá, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod nesprávnou aplikací procesních předpisů.

V řízení před obecnými soudy byla stěžovatelka shledána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 a odst. 3 písm. c) tr. zák. ve stádiu pokusu, za což byla pravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. V rámci dovolání stěžovatelka namítala, že soudy nižších instancí nesprávně vyhodnotily povahu její poruchy osobnosti a nezohlednily ji v rozsudku. Právní hodnocení skutku tedy nepovažuje stěžovatelka za úplné a z toho důvodu vnímá rozhodnutí nižších soudů za nesprávné; dovolací soud však jejím argumentům nepřisvědčil.

Ústavní soud však poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Stěžovatelka argumentuje především tím, že dovolací soud posvětil nesprávný způsob, jakým nižší soudy hodnotily její duševní stav. Tvrdí sice, že obecné soudy při řízení porušily procesní předpisy, v ústavní stížnosti jim však vytýká jediné pochybení: obecné soudy nesprávně vyhodnotily znalecký posudek, pokud z něj vyvodily, že duševní porucha stěžovatelky neměla na spáchání trestného činu vliv a nebylo proto na místě postupovat podle § 47 odst. 1 tr. zák., tedy upustit od potrestání. Tyto námitky uplatnila rovněž v dovolání; Nejvyšší soud je však řádně projednal, odvolací rozsudek prověřil, s jednotlivými námitkami se vypořádal a přesvědčivě vysvětlil, proč je nepovažuje za důvodné.

Z obsahu stížnost je patrné, že stěžovatelka pouze opakuje své argumenty přednesené v dovolání a pokračuje v polemice s hodnocením znaleckého posudku, jak jej provedly obecné soudy. Podle článku 90 Ústavy ČR jen obecný soud, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestního řádu, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem jeho nezávislosti. Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v § 125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu jeho závěry znovu hodnotit. Dovolací soud rozhodnutí nižších soudů řádně přezkoumal a dospěl k závěru, že v rámci provedeného dokazování bylo přezkoumatelným způsobem vyloženo, na základě kterých provedených důkazů bylo rozhodnuto o vině a trestu stěžovatelky a jakými úvahami se přitom soudy řídily; svůj úkol v soustavě obecných soudů splnil a není proto namístě uvažovat o kasaci jeho usnesení.

Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru