Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 366/96Nález ÚS ze dne 13.06.1997K hmotněprávním účinkům rozhodnutí o obnově správního řízení s dopadem na přezkum ve správním soudnictví

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Obnova řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 78/8 SbNU 247
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.366.96
Datum podání31.12.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

71/1967 Sb., § 62 odst.1

99/1963 Sb., § 244 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 366/96 ze dne 13. 6. 1997

N 78/8 SbNU 247

K hmotněprávním účinkům rozhodnutí o obnově správního řízení s dopadem na přezkum ve správním soudnictví

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 13. června 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) ing. K. H., 2) V. H., 3)

ing. P. H., 4) V. H., 5) K. H., proti usnesení Vrchního soudu

v Praze ze dne 29. 10. 1996, čj. 7 A 92/96-16,

takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 10. 1996, čj.

7 A 92/96-16, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž řízení bylo podle ustanovení

§ 250d odst. 3 o. s. ř. zastaveno, stěžovatelé uvádí, že tímto

rozhodnutím byl porušen článek 10 Ústavy ČR, článek 36, článek 38

a článek 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),

jakož i článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a článek 1 Dodatkového

protokolu Úmluvy, neboť věc nebyla řádně projednána a stěžovatelům

byla znemožněna účinná právní obrana jejich nároků. Z uvedených

důvodů stěžovatelé proto navrhují zrušení napadeného rozhodnutí.

Vrchní soud v Praze ve vyjádření předsedkyně senátu JUDr. V.

Š. ze dne 17. 4. 1997 mimo jiné uvedl to, že správní soudnictví je

postaveno na tom, že žalobu lze podat proti rozhodnutí ve věci

samé, a to proti rozhodnutí orgánu, který rozhodl v posledním

stupni. Rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy

řízení, je rozhodnutím pouhé procesní povahy, o čemž svědčí také

to, že v tomto stádiu řízení správní orgán nezkoumá meritorní

pravomocné rozhodnutí, ale zabývá se pouze tím, zda důvod

uplatněný v návrhu na povolení obnovy řízení je důvodem, aby ve

věci pravomocně skončené bylo jednáno znovu. Pokud by byl

připuštěn přezkum rozhodnutí správních úřadů o nepovolení obnovy

řízení a takováto rozhodnutí správních úřadů byla soudem rušena

podle ustanovení § 250j odst. 2 o. s. ř., byla by v praxi vzhledem

ke znění ustanovení § 250j odst. 3 o. s. ř. (vázanost správního

orgánu právním názorem soudu) navozena situace, kdy by soud

takovýmto rozhodnutím vlastně nahrazoval rozhodovací činnost

správních úřadů, které jediné jsou podle zákonné úpravy

vyplývající z ustanovení § 62 správního řádu oprávněny rozhodovat

o povolení či nepovolení obnovy správního řízení. Z uvedených

důvodů Vrchní soud v Praze navrhuje, aby soudce zpravodaj ústavní

stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou

odmítl, jak se také stalo ve věci obdobného charakteru sp. zn. IV.

ÚS 242/96.

Ministerstvo zemědělství ČR, Ústřední pozemkový úřad v Praze,

uvedlo ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 1997, že vrchní soud řízení

musel zastavit, protože žaloba směřovala proti rozhodnutí procesní

povahy, které nemůže být předmětem přezkoumávání soudem.

Z uvedených důvodů navrhlo proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastnice M. A. navrhla rovněž ve svém vyjádření ze

dne 5. 5. 1997 zamítnutí ústavní stížnosti, a to v podstatě

z důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí.

Pozemkový fond ČR, jako vedlejší účastník v řízení o ústavní

stížnosti, se přípisem ze dne 9. 4. 1997 tohoto postavení vzdal.

Z obsahu spisu 7 A 92/96 Vrchního soudu v Praze, jakož

i spisu Okresního úřadu, pozemkového úřadu pro Prahu - východ, čj.

PÚ-OŘ 196, 785, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Okresního

úřadu, pozemkového úřadu pro Prahu - východ, z 11. 9. 1995 shora

uvedené spisové značky byl zamítnut návrh stěžovatelů na obnovu

řízení vedeného u tohoto pozemkového úřadu pod čj. PÚ 2579/92-R

785-1, PÚ 2672/92-R 785-1, PÚ 621/91-ÚŘ a PÚ 622/91-196-ÚŘ.

Odvolání stěžovatelů, kteří poukazovali na to, že jsou účastníky

řízení ve věci sp. zn. PÚ-2579/92 a PÚ-2672/92, Ministerstvo

zemědělství, Ústřední pozemkový úřad v Praze, rozhodnutím ze dne

26. 1. 1996, čj. 3490/95-3150, zamítlo a napadené rozhodnutí

potvrdilo, když podle jeho názoru v projednávané věci nebyly

splněny podmínky k povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §

62 odst. 1 písm. d) a e) správního řádu. Vrchní soud v Praze, jenž

rozhodoval o žalobě stěžovatelů proti citovanému rozhodnutí

Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu v Praze,

usnesením ze dne 29. 10. 1996, čj. 7 A 92/96-16, řízení podle

ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř. zastavil. V odůvodnění svého

rozhodnutí uvedl vrchní soud, že stěžovatelé byli zamítnutím

návrhu na obnovu řízení dotčeni toliko ve svých právech

procesních, zatímco sféra materiálních práv a povinností zůstala

napadeným rozhodnutím nedotčena. Jde tedy o rozhodnutí procesní

povahy, tato rozhodnutí jsou však z přezkumu soudem vyloučena

vzhledem k ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. V této

souvislosti poukázal vrchní soud na stejné stanovisko, jaké zaujal

tento soud ve svém usnesení z 29. 8. 1994, sp. zn. 7 A 32/94,

publikovaném pod č. 42/1995 Sbírky soudních rozhodnutí

a stanovisek.

Jakkoli také Ústavní soud má za to, že rozhodnutí správního

orgánu, zamítající návrh na obnovu řízení, není rozhodnutím,

s nímž by byly vždy nutně spojeny hmotněprávní účinky, nesdílí

názor vyslovený v napadeném rozhodnutí, a proto ani názor, k němuž

dospěl Vrchní soud v Praze v již citovaném publikovaném

rozhodnutí, že totiž rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí

návrhu na obnovu správního řízení (§ 62 a násl. zákona č. 71/1967

Sb.) je rozhodnutím procesní povahy, jež jako takové nemůže být

přezkoumáváno soudem. I když v této fázi řízení rozhodnutí

správního orgánu vykazuje navenek znaky rozhodnutí procesní

povahy, může totiž ve skutečnosti implikovat i hmotněprávní

aspekty. Je-li kupř. důvodem obnovy řízení podle ustanovení § 62

odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní

řád), to, že vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které

mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení

uplatněny bez zavinění účastníka řízení, zdá se být zjevné, že

každá "nová skutečnost" je v určité relaci k "předchozí

skutečnosti", jinými slovy podmínku "novosti" skutečnosti možno,

a také nutno, zkoumat pouze ve vztahu ke skutečnostem relevantním

pro původní rozhodnutí. Obdobně je vzhledem k písm. e) citovaného

ustanovení zcela evidentní, že je-li důvodem obnovy i to, že

určité, pro původní rozhodnutí relevantní, důkazy, se ukázaly

nepravdivými, je správní orgán rozhodující o povolení obnovy

vystaven nezbytnosti hodnocení právě i těchto dosavadních důkazů.

Nikoli v neposlední řadě možno poukázati i na písm. c) citovaného

ustanovení zakládající důvod obnovy v případě, kdy nesprávným

postupem správního orgánu byla účastníkovi řízení odňata možnost

účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí

a nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení. K argumentům

uvedeným ve vyjádření vrchního soudu třeba ještě dodat, že pro

posouzení podmínek přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy ve

smyslu ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. je určující to, zda

takové rozhodnutí je způsobilé zasáhnout do právní sféry fyzické

nebo právnické osoby, ke kterémužto zásahu může dojít

i rozhodnutím procesní povahy, nicméně spojeným s hmotněprávními

aspekty. Také argumentace vrchního soudu, pokud se týče

nepřípustnosti nahrazování rozhodovací činnosti správních úřadů

v takovýchto případech, jeví se Ústavnímu soudu jít stranou

podstaty věci. Ani v tomto případě, obdobně jako v jiných

případech, nejde o vytýkané nahrazení rozhodovací činnosti

správních úřadů, ale o posouzení jejich zákonnosti, v rovině

rozhodovací činnosti Ústavního soudu pak o posouzení, zda tato

rozhodnutí jsou či nejsou v rozporu s ústavně zaručenými právy,

kteréžto posouzení nelze proto podle názoru Ústavního soudu ani

v otázce obnovy správního řízení předem vyloučit. Tento názor

Ústavního soudu není nijak v rozporu se závěry, k nimž dospěl

Ústavní soud ve věci sp. zn. IV. ÚS 242/96, neboť uvedená věc se

týkala jiné problematiky, totiž přezkoumávání daňového rozhodnutí

ve smyslu ustanovení § 55b zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě

daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud má proto ze všech uvedených důvodů za to, že

rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního

řízení (§ 62 a násl. zákona č. 71/1967 Sb.) není v naznačeném

směru rozhodnutím pouhé procesní povahy, a že proto není vyloučeno

jeho přezkoumání v řízení podle ustanovení § 244 a násl. o. s. ř.

Jestliže tedy Vrchní soud v Praze v projednávané věci řízení

s poukazem na ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. podle

ustanovení § 250d odst. 3 o. s. ř. zastavil, porušil tím ústavně

zaručená práva stěžovatelů zakotvená v článku 36 odst. 1, článku

38 odst. 2 Listiny, jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud

proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle ustanovení § 82

odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadené rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 13. června 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru