Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3653/10 #1Usnesení ÚS ze dne 09.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkOdvolání
Exekuce
rozhodčí nález
neplatnost
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3653.10.1
Datum podání22.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 44 odst.10

99/1963 Sb., § 212a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3653/10 ze dne 9. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky PROLUX Consulting Int. s.r.o., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 819, zastoupené JUDr. Janou Kudrnovou, Ph.D., advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Moravské Ostravě, Na Hradbách 3, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 407/2010-81 ze dne 14. října 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním doručeným ve lhůtě a splňujícím i další náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na zásah do jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 14 Nc 4928/2009 (dále jen "spis") Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud v Berouně usnesením č. j. 14 Nc 4928/2009-47 ze dne 31. května 2010 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D. dne 1. září 2009, sp. zn. 9188/08, ve znění opravného usnesení vydaného rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D. dne 16. dubna 2009, sp. zn. 9188/08 (dále jen "rozhodčí nález"), k vymožení pohledávky stěžovatelky ve výši 77.219,10 Kč se specifikovaným příslušenstvím, pro náklady předchozího řízení ve výši 30.975,70 Kč a pro náklady exekuce nařídil na majetek povinného V. L. (dále jen "povinný") exekuci a pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, Exekutorský úřad Litoměřice (dále jen "exekutor"). K odvolání povinného Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh stěžovatelky na nařízení výše uvedené exekuce zamítl, uložil stěžovatelce nahradit exekutorovi na nákladech exekuce částku 7.800,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti předně polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle kterého je rozhodčí doložka obsažená ve smlouvě uzavřené mezi stěžovatelkou a povinným (dále jen "rozhodčí doložka"), na základě které byl vydán rozhodčí nález, s ohledem na závěry uvedené v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008 ze dne 28. května 2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 45/2010, neplatná. Dále stěžovatelka, v návaznosti na ust. § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění platném v době do 31. listopadu 2009 namítá, že odvolací soud odvolání povinného projednal, ačkoli jej měl z důvodu chybějících náležitostí odmítnout. Podle stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro jednání o odvolání. Povinný pak podle stěžovatelky netvrdil žádné relevantní skutečnosti, pro které by bylo na místě usnesení o nařízení exekuce změnit a návrh na nařízení exekuce zamítnout.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození právních závěrů je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu odvolací soud svým v záhlaví citovanými rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Své rozhodnutí přehledně, logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil. Vzhledem k těmto skutečnostem Ústavní soud především odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Stěžovatelka se mýlí pokud uvádí, že nebyly splněny podmínky pro projednání odvolání povinného. Odvolání povinného (obsažené na č. l. 53 spisu) totiž obsahuje skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce ve smyslu ust. § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění platném do 31. října 2009 (datum 31. listopadu 2009 uvedla stěžovatelka zřejmě nedopatřením). Touto skutečností je námitka povinného, že dlužnou částku stěžovatelce pravidelně splácí (a část pohledávky tedy stěžovatelce již uhradil). S ohledem na tuto skutečnost podle náhledu Ústavního soudu odvolací soud nepochybil, když odvolání povinného neodmítl, nýbrž projednal. Pokud pak jde o důvod změny rozhodnutí soudu prvního stupně a zamítnutí návrhu na nařízení exekuce v záhlaví citovaným rozhodnutím, tedy závěr odvolacího soudu o neplatnosti rozhodčí doložky a v návaznosti na to o nicotnosti rozhodčího nálezu, nemá Ústavní soud odvolacímu soudu co vytknout. A ačkoli povinný tuto skutečnost nenamítal ve svém odvolání, odvolací soud k ní, v souladu s ust. § 212a odst. 1 občanského soudního řádu, přes to správně přihlédl a na jejím základě tak mohl rozhodnout.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal tento případ, a proto Ústavnímu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru