Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 365/97Nález ÚS ze dne 25.09.1998Počítání času v konkursním řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkinterpretace
lhůta
konkurz a vyrovnání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 108/12 SbNU 103
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.365.97
Datum podání01.10.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

328/1991 Sb., § 22 odst.2

99/1963 Sb., § 57, § 122 odst.3


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 365/97 ze dne 25. 9. 1998

N 108/12 SbNU 103

Počítání času v konkursním řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě o ústavní stížnosti Bytového podniku

v Praze 3, v likvidaci, proti usnesení Krajského obchodního soudu

v Praze, čj. 95 K 57/95-104, ze dne 28. 7. 1997, za účasti

Krajského obchodního soudu v Praze, jako účastníka řízení,

takto:

Usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. 7. 1997,

čj. 95 K 57/95-104, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá,

s odvoláním na čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod

(dále jen "Listina"), zrušení shora označeného usnesení Krajského

obchodního soudu v Praze, kterým byla vyloučena z uspokojení

v konkursu jeho přihláška pohledávky na úpadce A., s.r.o., Praha.

Na majetek úpadce byl prohlášen konkurs a první přezkumné jednání

se konalo dne 22. 4. 1997. Stěžovatel, jako konkursní věřitel,

přihlásil svoji pohledávku jejím osobním podáním do podatelny

Krajskému obchodního soudu v Praze dne 23. 6. 1997. Krajský

obchodní soud však stížností napadeným usnesením vyloučil tuto

pohledávku z uspokojení v konkursu s odůvodněním, že přišla

opožděně, neboť byla podána po lhůtě 2 měsíců od prvního

přezkumného jednání, jak stanoví ustanovení § 22 odst. 2 zákona

o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších

předpisů. Stěžovatel na rozdíl od Krajského obchodního soudu

v Praze zastává názor, že lhůta uvedená v odst. 2 tohoto zákonného

ustanovení je lhůtou procesní, a proto lze na počítání běhu této

lhůty použít postup upravený v ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. Toto

ustanovení o.s.ř. stanoví, že lhůty určené podle týdnů, měsíců

nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením

shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. V daném

případě bylo tímto posledním dnem dvouměsíční lhůty k přihlášení

pohledávky, která měla skončit v neděli dne 22. 6. 1997, pondělí

dne 23. 6. 1997 jako nejblíže následující pracovní den. V tento

den také byla shora uvedená přihláška Krajskému obchodnímu soudu

v Praze doručena a nenastaly tak podmínky pro to, aby byla tato

přihláška z uspokojení v konkursu vyloučena. Rozhodnutím krajského

obchodního soudu o vyloučení přihlášky pohledávky z uspokojení

v konkursu bylo proto dotčeno stěžovatelovo základní právo

zaručené v čl. 36 odst. l Listiny, a proto stěžovatel navrhuje

zrušení napadeného usnesení.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření

Krajského obchodního soudu v Praze a připojil si jeho spis, sp.

zn. 95 K 57/95.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Krajský obchodní soud

v Praze zopakoval argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného

usnesení a dále uvedl, že pro posouzení oprávněnosti ústavní

stížnosti bude mít zřejmě vliv vypořádání se s otázkou, zda lhůta

stanovená v § 22 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání je lhůtou

procesní nebo hmotněprávní. Smyslem této úpravy vpravené do

právního řádu novelou zákona o konkursu a vyrovnání (zákon č.

94/1996 Sb.) bylo přispět ke koncentraci a zrychlení řízení tak,

aby došlo k omezení počtu přezkumných jednání na dvě, zatímco

dosud nebyl jejich počet omezen. Krajský obchodní soud má za to,

že marné uplynutí lhůty, upravené v § 22 odst. 2 zákona o konkursu

a vyrovnání, má hmotněprávní účinky, a tedy v daném případě nelze

při počítání běhu této lhůty použít postup upravený v § 57

o.s.ř., tak jak to uvádí stěžovatel. Přihláška pohledávky bude

tedy vyloučena z uspokojení v konkurzu v případě, že nedojde do

dispozice soudu ve lhůtě stanovené zákonem, tak jak je to

u hmotněprávních lhůt (tj. v daném případě do 22. 6. 1997). Pokud

budeme považovat lhůtu za procesní, lze nastolit i otázku postupu

soudu při návrhu účastníka na prominutí zmeškání lhůty (§ 58

o.s.ř.). Ze shora uvedených důvodů považuje krajský obchodní soud

ústavní stížnost za nedůvodnou, a to i s ohledem na možnost

stěžovatele domáhat se nápravy pomocí řádného opravného prostředku

proti rozhodnutí soudu I. stupně v rozvrhu (rozvrhové usnesení).

Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného soudního

spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je

důvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě polemizuje s právním

názorem vyjádřeným v rozhodnutí Krajského obchodního soudu

v Praze, týkajícím se povahy lhůty stanovené v ustanovení § 22

odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Otázka povahy lhůty, tedy

otázka, zda jde o lhůtu hmotněprávní či procesní, však v daném

případě - kdy je nesporné, že konec lhůty připadl na den 22. 6.

1997, což byla neděle, a dále, že nejblíže následující pracovní

den, tj. pondělí dne 23. 6. 1997, byla již předmětná přihláška

pohledávky v dispozici krajského obchodního soudu - není významná,

a to s ohledem na to, že v našem právním řádu v případech, kdy

poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek platí

v zásadě (pokud ovšem konkrétní právní norma výslovně nestanoví

jinak) stejný režim jak pro lhůty procesní povahy, tak pro lhůty

hmotněprávní, platí totiž pravidlo, že posledním dnem lhůty se

stává nejblíže následující pracovní den (§ 122 odst. 3 občanského

zák., § 60 odst. 3 trestního řádu, § 27 odst. 2 zákona č. 71/1967

Sb. a § 57 odst. 3 o.s.ř.). Jde o postup, který je považován za

právní tradicí vytvořené pravidlo, reálně umožňující právnímu

subjektu v daném časovém limitu uplatnit jeho právo. ( Viz nález

Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/97). Za stavu, kdy zákon č.

328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších

předpisů, neobsahuje speciální úpravu počítání času, bylo proto

třeba i v daném případě vycházet ze shora uvedeného obecného

pravidla počítání času, tedy ze závěru, že posledním dnem lhůty

pro přihlášky pohledávek na úpadce byl den 23. 6. 1997 . Pokud

tedy krajský obchodní soud vycházel z jiného závěru, neposkytl

zatím dostatečnou ochranu právům stěžovatele, a proto z uvedených

důvodů bylo napadené rozhodnutí pro rozpor s čl. 36 odst.

l Listiny základních práv a svobod Ústavnímsoudem zrušeno [§ 82

odst. 1, 3 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb.]

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru