Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3639/16 #1Usnesení ÚS ze dne 17.01.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSTÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ
POLICIE - 1. oddělení odboru korupce Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služba kriminální policie a vyšetřování
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
odůvodnění
trestní stíhání/zahájení
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.3639.16.1
Datum podání02.11.2016
Napadený akt

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 134 odst.2, § 160 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3639/16 ze dne 17. 1. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti Mgr. Roberta Vladyky, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem Revoluční 1, Praha 1, proti usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 24. 8. 2016 č. j. 2 NZT 3/2016-322 a usnesení Policie České republiky, 1. oddělení odboru korupce Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 15. 1. 2016 č. j. OKFK-1378-100/TČ-2014-251001, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Policie České republiky, 1. oddělení odboru korupce Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro dva zločiny legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), resp. podle § 216 odst. 1 alinea 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b), c) trestního zákoníku. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení policejního orgánu.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítá, že z usnesení policejního orgánu ani z trestního spisu nevyplývá žádný důkaz, který by potvrzoval, že stěžovatel věděl o tom, že finanční prostředky skládané k němu do advokátní úschovy mohly být získány trestnou činností. Argumentaci, z níž policejní orgán a státní zástupce dovodili, že stěžovatel o nelegálním původu finančních prostředků věděl, považuje stěžovatel za nelogickou a účelovou. Ohrazuje se proti tomu, aby podezření z trestné činnosti bylo dovozováno z jeho povolání a z povinnosti mlčenlivosti uložené mu zákonem. Podle stěžovatele nebyly naplněny ani znaky objektivní stránky trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, protože snadno vystopovatelný převod finančních prostředků z účtu na účet není způsobilý žádným způsobem zastřít původ finančních prostředků.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí a dalších listinných podkladů, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud nejprve připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež mají povahu extrémní. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 511/02).

Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Toto rozhodnutí má ve své podstatě toliko předběžný charakter a jeho smyslem ve vztahu k obviněnému je oznámení, že je stíhán pro určitý skutek, což je podmínkou dalších procesních úkonů v trestním řízení (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1465/13 či III. ÚS 693/06). Není jeho účelem vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání tvoří předmět celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 539/98).

Ústavní soud nemůže přisvědčit názoru stěžovatele, že úvahy policejního orgánu a státního zástupce, týkající se vědomosti stěžovatele o nelegálním původu převáděných finančních prostředků, jsou účelové a nelogické. Policejní orgán v napadeném usnesení (č. l. 30-32) stíhané skutky vymezil tak, že stěžovatel měl do advokátní úschovy přijmout od dalšího obviněného (rovněž advokáta) částku 24 mil. Kč s tím, že ji následně obratem pod jakoukoli navenek zákonnou legendou přepošle na určený bankovní účet, resp. že do advokátní úschovy přijal částku 551 760 Kč s vyznačeným účelem platby "Falconida a. s.", přestože si byl vědom, že jeho advokátní kancelář nevykonávala žádné právní služby spojené s udržováním a správou majetkové podstaty společnosti Falconida, a. s. Úvaha policejního orgánu a státního zástupce, že stěžovatel vzhledem ke svému právnickému vzdělání a dlouholeté advokátní praxi musel být přinejmenším srozuměn s tím, že cílem jeho popsané činnosti je maskovat cestu finančního toku ke skutečným příjemcům, s nimiž byl v úzkém přátelském kontaktu, se jeví jako zcela racionální. To je potvrzováno i tím, co policejní orgán uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí (č. l. 62), totiž že stěžovatele s dalšími obviněnými pojila dlouhodobá známost a záliba v bojových sportech, a zejména to, že si stěžovatel v rámci procesu přeposílání předmětných finančních částek pro sebe ponechal částku 181 500 Kč, která tak představovala jeho odměnu za účast na legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal s námitkami stěžovatele. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu odůvodnil, že popisované jednání může naplňovat objektivní stránku trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku. Státní zástupce skutečně argumentoval i tím, že stěžovatel je jako advokát zavázán povinností mlčenlivosti, což pak může objektivně ztížit zjištění původu finančních prostředků přebíraných do úschovy a obratem přeposílaných na účty dalších osob. To však neznamená, jak tvrdí stěžovatel, že by podezření z trestné činnosti bylo dovozováno z povolání stěžovatele, protože toto podezření je založeno primárně na výše popsaném nestandardním přeposílání finančních prostředků, přičemž fakt, že odvolávání se na advokátní povinnost mlčenlivosti je způsobilé ztížit sledování toku těchto prostředků, je objektivní skutečností, kterou nelze ignorovat.

Státní zástupce v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal dále na to, že výše zmíněné přátelské kontakty stěžovatele s dalšími obviněnými jsou prokazovány zajištěnými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Významná a racionální je dále úvaha o tom, že popsané přeposílání finančních prostředků přes advokátní úschovu u stěžovatele se z ekonomického hlediska jeví jako zcela neúčelné, což pochopitelně posiluje podezření, že jediným účelem těchto operací bylo ztížit zjištění původu těchto částek.

Ústavní soud závěrem opět připomíná, že trestní stíhání stěžovatele (a dalších osob) se nachází teprve ve své počáteční fázi. Nelze navíc přehlížet, že předmětem trestního stíhání je rozsáhlá, komplikovaná a organizovaná trestná činnost, jejíž podrobné objasňování, s cílem ověřit důvodnost vznesených obvinění, bude záležitostí dalšího řízení. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem však nelze závěr policejního orgánu a státního zástupce o splnění všech předpokladů pro zahájení trestního stíhání stěžovatele považovat za projev svévole či extrémního vybočení z hranic podústavního práva, což by jedině mohlo odůvodňovat kasační zásah ze strany Ústavního soudu.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

JUDr. Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru