Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3628/12 #1Usnesení ÚS ze dne 12.12.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajŽidlická Michaela
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/trest odnětí svobody (zákonné uvěznění)
Věcný rejstříkodůvodnění
trest odnětí svobody/podmíněné propuštění
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.3628.12.1
Datum podání21.09.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 331, § 125 odst.1

40/2009 Sb., § 88 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3628/12 ze dne 12. 12. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele J. Ch., zastoupeného Mgr. Ivanem Tille, advokátem se sídlem Bohosudovská 442, Teplice, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 2012 č. j. 7 To 272/2012-35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dne 21. 9. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se s tvrzením porušení svých základních práv a svobod garantovaných mu zejména čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 95 Ústavy domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu.

Z ústavní stížnosti samotné, jakož i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 31 PP 500/2011 plyne, že stěžovatel byl usnesením Okresního soudu v Mostě z 27. 3. 2012 č. j. 31 PP 500/2011-23 podle § 331 trestního řádu ve spojení s § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, za trestné činy podle § 234 odst. 1 a podle § 187 odst. 1 trestního zákona. Okresní soud k podmíněnému propuštění stěžovatele přistoupil, byť žádost stěžovatele o podmíněné propuštění hodnotil jako hraniční. V souladu s tím stanovil stěžovateli tříletou zkušební dobu a vyslovil nad ním dohled probačního úředníka. Ke stížnosti státní zástupkyně pak krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že se stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění zamítá. V odůvodnění svého usnesení akcentoval zejména skutečnost, že stěžovatel byl již sedmkrát soudně trestán a podle krajského soudu není zatím zřejmé, že by stěžovatel v případě podmíněného propuštění vedl řádný život, neboť jeho dosavadní interakce se sociální realitou svědčí, i přes dřívější výkon nepodmíněných trestů odnětí svobody, o opaku.

II.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

Podle § 88 trestního zákoníku může soud po výkonu zákonem definované části trestu odnětí svobody odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život.

Otázce aplikace ustanovení trestních zákonů o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody a limitům ústavněprávního přezkumu rozhodnutí obecných soudů o žádosti odsouzeného o takové propuštění je věnována již poměrně obsáhlá a zároveň konstantní judikatura Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 611/2000, II. ÚS 175/2000, III. ÚS 284/2001, nověji pak sp. zn. III. ÚS 1280/08, III. ÚS 590/09, III. ÚS 458/09, III. ÚS 1845/09 či III. ÚS 338/10, všechna dostupná v databázi rozhodnutí Ústavního soudu NALUS). Ve svých rozhodnutích Ústavní soud zdůraznil, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je i při splnění zákonem stanovených podmínek mimořádným zákonným institutem, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit. Nejde o institut, kterého bude použito automaticky, ale teprve po zhodnocení daných okolností nezávislým a nestranným soudem. Podmíněné propuštění je tak namístě jen tehdy, když vzhledem k účelu trestu a k dalším okolnostem, které mohou mít v tomto směru význam, je odůvodněn předpoklad, že odsouzený povede i na svobodě řádný život a není pro společnost příliš velké riziko jeho recidivy. Očekávání, že pachatel povede po podmíněném propuštění řádný život, musí být důvodné a založené na všestranném zhodnocení pachatelovy osobnosti a dosavadního působení výkonu trestu, jakož i možností jeho nápravy a osobních poměrů (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 629/06, sp. zn. II. ÚS 715/04 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 70/09, dostupná v databázi NALUS).

Ústavní soud má přitom za to, že krajský soud pak své hodnocení podmínek umožňujících podmíněné propuštění, odlišné od názoru okresního soudu ve smyslu shora uvedených východisek, dostatečným způsobem odůvodnil. Nadto zmíněná stížnost státní zástupkyně byla stěžovateli zaslána a ten se k ní vyjádřil (srov. č. l. 31 a násl.). Ztotožnil-li se přitom krajský soud následně se stížnostní argumentací státní zástupkyně, nikoliv s argumenty stěžovatele, nelze to považovat za porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Rovněž není možné bez dalšího na stěžovatelův případ týkající se podmíněného propuštění aplikovat standardy platné pro rozhodování vazebních otázek (to ke stěžovatelovým judikatorním odkazům uvedeným v ústavní stížnosti).

Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele a byl proto nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru