Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3626/10 #1Usnesení ÚS ze dne 21.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Plzeň-sever
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/doručování
Věcný rejstříkžaloba/pro zmatečnost
doručování/fikce doručení
právní moc
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3626.10.1
Datum podání20.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229 odst.3, § 229 odst.2 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3626/10 ze dne 21. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného Mgr. Romanem Seidlerem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Plzni, Malická 11, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 61 Co 502/2008 ze dne 22. října 2008 a proti usnesení Okresního soudu Plzeň - sever č. j. 7 C 311/2006-114 ze dne 25. července 2008 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na zásah do jeho práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Plzeň - sever usnesením č. j. 7 C 311/2006-54 ze dne 7. února 2007 (dále jen "první rozhodnutí soudu prvního stupně") zamítl návrh stěžovatele, aby byl zrušen rozsudek Okresního soudu Plzeň - sever č. j. 3 C 82/2005-45 ze dne 23. srpna 2005 (dále též jen "předmětný rozsudek") a aby bylo zastaveno řízení (dále též jen "žaloba pro zmatečnost") a uložil stěžovateli zaplatit žalovaným Ing. J. V., J. V. a Ing. Z. K. (dále jen "žalovaní") náklady řízení ve výši 12.138,- Kč, a to z důvodu, že žaloba pro zmatečnost byla podána opožděně. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni první rozhodnutí soudu prvního stupně usnesením č. j. 61 Co 230/2007-87 ze dne 30. května 2007 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně Okresní soud Plzeň - sever usnesením č. j. 7 C 311/2006-114 ze dne 25. července (dále jen "druhé rozhodnutí soudu prvního stupně") návrh stěžovatele, aby byl zrušen předmětný rozsudek a aby bylo zastaveno řízení opět zamítl a uložil stěžovateli zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 12.138,- Kč, a to z důvodu, že nebyl shledán stěžovatelem tvrzený důvod zmatečnosti stanovený v ust. § 229 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 61 Co 502/2008 ze dne 22. října 2008 druhé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 11.781,- Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 21 Cdo 1390/2009-173 ze dne 6. října 2010 odmítl a uložil stěžovateli zaplatit žalovaným náklady dovolacího řízení ve výši 3.480,- Kč.

Stěžovatel porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že s ohledem na postup Okresního soudu Plzeň - sever, Krajského soudu v Plzni a Nejvyššího soudu nemohl uplatnit své právo spočívající v podání řádného opravného prostředku do nepravomocného rozhodnutí soudu, když mu byl pochybením soudu doručen již pravomocný rozsudek, včetně vyznačené doložky právní moci. K tomu došlo proto, že stěžovateli byl tento rozsudek doručován na adresu, na které se nezdržoval, a proto mu nemohl být (dne 9. září 2005) tzv. fikcí doručení řádně doručen. Tuto procesní vadu soud uznal a dodatečně upravil datum na doložce právní moci ze dne 24. září 2005 na den 30. září 2006 (tedy dle řádného doručení předmětného rozsudku stěžovateli dne 13. září 2006), avšak ačkoli byla doložka právní moci opravena, byla opravena zpětně, tedy opět bez možnosti stěžovatele podat řádný opravný prostředek. Dodatečnou opravou byla pouze splněna podmínka pro lhůtu k podání žaloby pro zmatečnost.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spisy Okresního soudu Plzeň - sever sp. zn. 7 C 311/2006 a sp. zn. 3 C 82/2005 a spis Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 19 C 258/2003.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svými v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky, srozumitelně a podrobně odůvodnily, přičemž se dostatečně vypořádaly se všemi rozhodujícími skutečnostmi a stěžovatelem uplatněnými tvrzeními a námitkami. Z tohoto důvodu Ústavní soud předně odkazuje na odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí, jimž nemá co vytknout.

Ústavní soud dále podotýká, že stěžovatel podal žalobu pro zmatečnost z důvodu stanoveného v ust. § 229 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, tedy z důvodu existence překážky litispendence. Ta však obecnými soudy shledána nebyla a žaloba byla zamítnuta. Je pravdou, že v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost bylo zkoumáno doručení předmětného rozsudku stěžovateli, a to z důvodu nutnosti posouzení včasnosti jejího podání. Jelikož bylo v tomto ohledu shledáno stěžovatelem uváděné pochybení Okresního soudu Plzeň - sever stran doručení předmětného rozsudku stěžovateli, byla žaloba pro zmatečnost po vydání zrušujícího usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 61 Co 230/2007-87 ze dne 30. května 2007 shledána Okresním soudem Plzeň - sever podanou včas a byla upravena též doložka právní moci na předmětném rozsudku.

To, že na předmětném rozsudku v okamžiku jeho řádného doručení stěžovateli dne 13. září 2006 již byla vyznačena právní moc, však stěžovateli nebránilo proti němu podat odvolání (zvláště pokud stěžovatel byl přesvědčen o nesprávnosti vyznačení doložky právní moci). Vyznačení doložky právní moci nemá na faktickou právní moc rozhodnutí vliv. Pokud by pak takto podané odvolání stěžovatele bylo odmítnuto z důvodu, že směřuje proti pravomocnému rozhodnutí, resp. jako opožděně podané, mohl by se stěžovatel bránit podáním žaloby pro zmatečnost z důvodu stanoveného v ust. § 229 odst. 3 občanského soudního řádu. Stěžovatel však odvolání proti předmětnému rozsudku do dne 28. září 2006 nepodal a tím se sám o možnost jeho včasného podání připravil. Stěžovatel tedy měl namísto žaloby pro zmatečnost [z důvodu stanoveného v ust. § 229 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu], resp. vedle této žaloby pro zmatečnost, podat odvolání. Ostatně tak jako stěžovateli nezabránilo v podání žaloby pro zmatečnost teoretické uplynutí lhůty k jejímu podání počítané od nikoli řádného doručení předmětného rozsudku dne 9. září 2005 (žalobu pro zmatečnost stěžovatel přes to podal), stejně mohl stěžovatel podat i odvolání. To však bohužel ke své škodě neučinil.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci nastal tento případ, a proto Ústavnímu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vady jeho podání spočívající v tom, že v plné moci advokáta není v souladu s ust. § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem, neboť odstranění této vady by na rozhodnutí Ústavního soudu nemohlo ničeho změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru