Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 36/98Nález ÚS ze dne 13.05.1998Princip odpovědnosti za zavinění v trestním právu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný či... více
Věcný rejstříkpresumpce/neviny
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 54/11 SbNU 43
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.36.98
Datum vyhlášení01.06.1998
Datum podání27.01.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 39, čl. 40 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 3 odst.3

141/1961 Sb., § 163a odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 36/98 ze dne 13. 5. 1998

N 54/11 SbNU 43

Princip odpovědnosti za zavinění v trestním právu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 13. května 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti P. O. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě

ze dne 2. prosince 1997, čj. 6 To 152/97-518 a rozsudku Okresního

soudu v Bruntále ze dne 10. ledna 1997, čj. 3 T 52/96-483, za

souhlasu účastníků bez ústního jednání,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. prosince 1997,

čj. 6 To 152/97-518, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne

10. 1. 1997, čj. 3 T 52/96-483, se zrušují.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl zrušen napadený

rozsudek Okresního soudu v Bruntále ve výroku o trestu

a stěžovateli byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody,

stěžovatel uvádí, že okresní soud svým rozhodnutím porušil zásadu

presumpce neviny, zakotvenou v čl. 40 odst. 2 Listiny základních

práv a svobod (dále jen "Listina") , neboť úmysl stěžovatele

někoho poškodit nebo uvést v omyl nebyl dostatečně prokázán. I při

této chybné kvalifikaci trestných činů okresní soud postupoval

podle názoru stěžovatele nesprávně také v tom, že útoky

stěžovatele neposoudil jako jeden pokračující skutek a ve vztahu

k výroku rozsudku z toho nevyvodil odpovídající závěry. Stěžovatel

tvrdí, že se při své podnikatelské činnosti choval vůči poškozeným

stále stejným způsobem, a pokud okresní soud část jeho skutku,

spočívající v útoku proti F. N., klasifikoval tak, že toto chování

stěžovatele nenese znaky trestného činu, přičemž jiné části jeho

skutku vůči jiným poškozeným jako trestný čin klasifikoval,

porušil podle stěžovatele pravidlo ne bis in idem, zakotvené v čl.

40 odst. 5 Listiny. Další pochybení okresního soudu spatřuje

stěžovatel i v chybném posouzení výpovědi svědkyně M., která

výslovně odepřela souhlas poškozeného k trestnímu stíhání

stěžovatele ve smyslu § 100 odst. 2 trestního řádu. Pokud okresní

soud vyslovil pochybnosti o tom, zda k takovému odepření souhlasu

byla svědkyně oprávněna, bylo podle názoru stěžovatele povinností

tohoto soudu tyto pochybnosti odstranit. Stěžovatel se domnívá, že

krajský soud měl uvedené nedostatky rozhodnutí okresního soudu při

svém rozhodování vzít v úvahu, a pokud tak neučinil, má za to, že

i jeho postupem došlo k porušení stěžovatelových práv, zakotvených

v čl. 39 a čl. 40 odst. 1, 2 a 6 Listiny.

Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení obou výše

citovaných rozsudků.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 16. 4. 1998

mimo jiné uvedl, že Okresní soud v Bruntále správně kvalifikoval

jednání stěžovatele v bodech I/1 a II/1 jako samostatné trestné

činy, neboť právě s ohledem na nedostatek blízké časové

souvislosti ve vztahu k bodu I/2 šlo o trestnou činnost opakující

a nikoli pokračující. Pokud stěžovatel brojí proti právnímu

hodnocení jeho trestného jednání, měl situaci řešit cestou

mimořádného opravného prostředku. Obecné soudy také zcela správně

ve vztahu k poškozené M. M. neaplikovaly ustanovení § 163a

trestního řádu, a proto ani v tomto směru stěžovatel nebyl

poškozen na svých právech. Krajský soud v Ostravě navrhuje ze

všech uvedených důvodů zamítnutí ústavní stížnosti.

Okresní soud v Bruntále uvedl ve svém vyjádření ze dne 23.

3. 1998, že setrvává na právních závěrech, k nimž dospěl a na

nichž není co měnit.

Okresní státní zastupitelství v Bruntále a Krajské státní

zastupitelství v Ostravě se postavení vedlejšího účastníka vzdaly.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad

jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru Ústavní soud

zjistil z obsahu spisu sp. zn. 3 T 52/96 Okresního soudu

v Bruntále, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byl stěžovatel

uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2

trestního zákona vůči poškozenému I. P., podle § 250 odst. 1, 3

písm. b) trestního zákona vůči poškozeným A. N., O. K., Z. G. a J.

W. a trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst.

1, 2 trestního zákona, krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst.

2 trestního zákona a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1

trestního zákona vůči poškozené M. M., za což byl odsouzen

k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem

výkonu trestu na zkušební dobu v trvání čtyř let. Zároveň byl

stěžovatel zproštěn obžaloby pro trestný čin podvodu podle § 250

odst. 1, 2 trestního zákona vůči I. S., trestný čin násilí proti

skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a trestního

zákona, neboť soud dospěl k závěru, že tyto skutky nejsou

trestnými činy, a dále i pro trestný čin zpronevěry podle § 248

odst. 1, 2 trestního zákona, neboť nebylo prokázáno, že k takovému

činu došlo.

V odůvodnění rozsudku Okresní soud v Bruntále mimo jiné

uvedl, že stěžovatel vylákal v lednu 1995 od A. N. částku Kč 30

000,-- pod záminkou dovozu automobilu ze zahraničí, a když A. N.

naléhal na uskutečnění cesty, stěžovatel se mu vymluvil na nějaké

problémy a teprve když se poškozený domáhal vrácení peněz,

stěžovatel mu je vrátil, a dále že v dubnu 1995 si stěžovatel

vypůjčil od Z. G. Kč 185 000,-- na nákup náhradních dílů s tím, že

je vrátí do tří týdnů, avšak ve stanoveném termínu peníze

nevrátil, použil je pro vlastní potřebu, přičemž již v době, kdy

si peníze půjčoval, věděl, že s ohledem na svou finanční situaci

nebude moci peníze ve stanoveném termínu vrátit. Pokud jde

o odepření souhlasu k trestnímu stíhání stěžovatele svědkyní M.,

okresní soud dovodil, že jejich vztah nelze posuzovat jako vztah

osob blízkých, neboť sama skutečnost, že mezi nimi mělo dojít

k obnovení přátelského vztahu, ještě nezakládá důvody pro

posuzování tohoto vztahu jako vztahu obdobného vztahu rodinnému.

Podle názoru okresního soudu není uvedený vztah na takové

kvalitativní úrovni, aby je bylo možno hodnotit v souladu

s ustanovením § 100 odst. 2 trestního řádu. Krajský soud v Ostravě

k odvolání okresního státního zástupce a stěžovatele rozhodl již

citovaným rozsudkem tak, že napadený rozsudek Okresního soudu

v Bruntále v celém výroku o trestu zrušil a stěžovatele nově

odsoudil podle § 250 odst. 3 trestního zákona za použití § 35

odst. 1 trestního zákona k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí

svobody v trvání dvou roků s tím, že podle § 39a odst. 2 písm. b)

trestního zákona se stěžovatel pro výkon trestu zařazuje do

věznice s dozorem. Krajský soud v Ostravě projevil souhlas se

závěry Okresního soudu v Bruntále při hodnocení subjektivní

stránky trestných činů stěžovatele a změnou druhu trestu korigoval

rozsah polehčujících okolností na straně stěžovatele.

Podle ustanovení § 3 odst. 3 trestního zákona k trestnosti

činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon

výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Zavinění je tedy

obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu a jako

takové je nezbytné pro naplnění kterékoli skutkové podstaty

trestného činu. Princip odpovědnosti za zavinění představuje tak

jeden ze základních znaků definice trestného činu, jinými slovy,

bez zavinění není trestný čin. Navíc vzhledem k principu presumpce

neviny závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, musí

být výsledky provedeného dokázání vždy prokázán a musí z nich

logicky vyplynout. Nerespektování a opomíjení všech uvedených

momentů vede proto nutně k porušení práva na nestranný

a spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). O takový

případ porušení tohoto ústavně zaručeného práva jde

i v projednávané věci, což se ukazuje zcela zjevně kupř. při

kvalifikaci jednání stěžovatele ve vztahu k poškozenému Z. G..

Rozsudečný výrok Okresního soudu v Bruntále, že stěžovatel

vylákal od Z. G. na základě nepravdivých tvrzení částku celkem Kč

185 000,-- s tím, že tuto splatí do jednoho měsíce, přestože

věděl, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci závazku

dostát a peníze ve stanovené lhůtě nevrátil, potvrzený

i rozhodnutím odvolacího soudu, je totiž v extrémním rozporu

s tím, co výpovědí svědka G. vyšlo najevo. Z. G., jak sám uvedl ve

svých výpovědích, totiž věděl, že stěžovatel je ve finanční tísni,

dokonce s ním společně vyřizoval úvěr u Agrobanky v Bruntále, a to

s výsledkem, že poskytnutí úvěru bylo přislíbeno nikoli jemu, ale

stěžovateli. Stěžovatel tedy nepředstíral okolnosti, které by

nebyly v souladu se skutečným stavem věci, a nelze mu ani

přisuzovat, že v době poskytnutí půjčky jednal v úmyslu vypůjčené

peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo

alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit.

Svědek G. sám uvádí ve své výpovědi (č. l. 293), že banka stopla

úvěry kvůli nějaké větší zakázce, přičemž neví přesně (č. l.

441), zda k tomu došlo ještě před příslibem půjčky či později.

Obdobné lze konstatoval i při kvalifikaci jednání stěžovatele ve

vztahu k poškozenému A. N., kde obecné soudy spíše než z presumpce

neviny, vycházely z presumpce viny a nerespektovaly proto zásadu

in dubio pro reo. Výtkám uvedeným v ústavní stížnosti nelze

konečně, a to rovněž v ústavně právní rovině, upřít oprávnění,

a to pokud jde o otázku souhlasu poškozené M. M. (§ 163a odst. 1

trestního řádu), jakožto podmínky v pokračování trestního stíhání

stěžovatele a jeho odsouzení. Toto ustanovení, které je průlomem

do zásad legality a oficiality, řeší u vyjmenovaných trestných

činů, mezi nimi trestných činů, za něž stěžovatel byl odsouzen,

konflikt zájmů státu na trestním stíhání a poškozeného, který má

blízký vztah k pachateli, a to ve prospěch poškozeného. Okresní

soud v Bruntále sice ve vztahu k poškozené M. M. učinil v tomto

směru některá zjištění, nicméně i za situace, kdy poškozená

odepřela souhlas k trestnímu stíhání stěžovatele, nepovažoval

tento souhlas za relevantní s tím, že vztah mezi stěžovatelem

a poškozenou není na kvalitativní úrovni předpokládané ustanovením

§ 100 trestního řádu, nicméně právě v situaci, kdy poškozená

odepřela poskytnout zmíněný souhlas, bylo evidentní povinností

obecných soudů blíže zkoumat toto dispoziční právo poškozeného,

vztahující se na celé trestní řízení, tedy včetně stadia

odvolacího řízení. Tato povinnost byla však zejména ze strany

Krajského soudu v Ostravě zcela opomenuta, ačkoli mezi oběma

rozhodnutími uplynula doba téměř jednoho roku. To vše má mimo jiné

za následek, že nepřezkoumával-li krajský soud vůbec důvody, které

zde vedly okresní soud ke stěžovatelovu odsouzení, je rozhodnutí

Krajského soudu v Ostravě v uvedeném bodu nepřezkoumatelné.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů, aniž by se zabýval

dalšími, pro posouzení věci v dané situaci zatím irelevantními,

výtkami, ústavní stížnosti, ústavní stížnosti pro porušení čl. 6

Úmluvy, čl. 39, čl. 40 odst. 2 Listiny podle ustanovení § 82 odst.

2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadená rozhodnutí obecnýchsoudů podle ustanovení § 82 odst.

3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dně 13. května 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru