Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3529/10 #1Usnesení ÚS ze dne 02.08.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně u... více
Věcný rejstříkDokazování
daň/daňová povinnost
Daňové řízení
platební výměr
finanční orgány
Clo
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3529.10.1
Datum podání13.12.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 31 odst.4, § 31 odst.9, § 2 odst.3, § 2 odst.7

588/1992 Sb., § 19 odst.2, § 43 odst.5


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3529/10 ze dne 2. 8. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele ArcelorMittal Ostrava a. s., se sídlem Vratimovská 689, 707 02 Ostrava-Kunčice, IČ 45193258, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ambruzem, advokátem se sídlem v Praze 2, Kateřinská 40, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2010 č. j. 8 Afs 4/2010-142, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud zamítl stížnosti podané proti rozsudkům Městského soudu v Praze, který nevyhověl jeho žalobám napadajícím rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu. Uvedl, že podle jeho názoru jmenovaný soud zasáhl svým výrokem do práv, která jsou zakotvena v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, porušil tak zaručený princip právní jistoty, předvídatelnost práva, legitimního očekávání, oprávněné důvěry v právo a rovněž i zásadu rovnosti zbraní, když aproboval situaci, při níž správní orgán nerespektoval předchozí rozhodnutí jiného správního orgánu téhož funkčního zařazení a v rámci důkazního řízení neodůvodněně zvýhodnil správce daně a správního orgánu nad jeho práva. Poukázal na transakce provedené v roce 2002 a 2003, při kterých došlo sice v údajích na jednotných celních deklaracích k administrativnímu omylu jak na jeho straně tak i na straně společnosti VPFM, od níž byl nakupován nepřepracovaný hutní materiál, omyl v údajích však bylo možno napravit tak, aby jemu, jako stěžovateli, opodstatněně vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Poněvadž však příslušný orgán zahájil v roce 2004 u společnosti daňovou kontrolu, ve které ale do konce roku 2005 nepokračoval, nebyla již poté dána možnost nápravy a tedy i opravy jednotné celní deklarace - podle jeho přesvědčení správce daně o vadě deklarace věděl, v daňové kontrole pokračoval až již lhůta k případné opravě uplynula. Tím, dle jeho názoru, získal správce daně v rámci dokazování více práv než prověřovaný daňový subjekt, a tak došlo k porušení práva stěžovatele "na rovnost zbraní" a k nesprávným dodatečným výměrům na daň z přidané hodnoty, jež jsou označeny v napadeném rozsudku. S ohledem na své přesvědčení, že k porušení jeho práv došlo již v řízení před městským soudem a před správním orgánem, navrhl i zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009 č. j. 10 Ca 353/2007-74 a ze dne 18. 6. 2009 č. j. 10 Ca 354/2007-67, dále pak rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 24. 9. 2007 č. j. 14811/07-1300-101206, č. j. 14809/07-1300-101206, č. j. 14813/07-1300-101206, č. j. 14810/07-1300-101206, č. j. 14812/07-1300-101206, ze dne 2. 11. 2007 č. j. 17379/07-1300-101206, č. j. 17389/07-1300-101206, č. j. 17388/07-1300-10206 a ze dne 24. 9. 2007 č. j. 15084/07-1300-101206, č. j. 15086/07-1300-101206, č. j. 15087/07-1300-101206 a č. j. 15088/07-1300-101206.

Nejvyšší správní soud se dne 6. 1. 2011 vyjádřil k obsahu návrhu a jeho jednotlivým námitkám, poukázal na skutková zjištění, na neunesení důkazního břemene stěžovatelem, na obsah námitek vznesených v kasační stížnosti, jimiž se v kontextu dispoziční zásady zabýval, v odůvodnění svého rozsudku se s nimi vypořádal a vyslovil přesvědčení, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto navrhl její odmítnutí a také upuštění od ústního jednání v předmětné věci.

Stěžovatel k vyjádření Nejvyššího správního soudu setrval na svých výhradách proti jeho závěrům vysloveným v rozhodnutí o zamítnutí kasační stížnosti, namítl nepřezkoumatelnost označeného rozsudku, porušení svého práva na zákonného soudce a na odchýlení se Nejvyššího správního soudu od předcházející judikatury. Současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání ve věci podané ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku, kterým Nejvyšší správní soud dne 30. 6. 2010 zamítl kasační stížnost směřující proti označeným rozsudkům Městského soudu v Praze, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V odůvodnění svého rozhodnutí se Nejvyšší správní soud vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalobcem vůči rozsudkům Městského soudu v Praze, jenž přezkoumával platební výměry o dodatečné změně daňové povinnosti žalobce, nyní stěžovatele, a jenž dospěl k opodstatněnému závěru, dle kterého daňové orgány ustanovení § 2 odst. 3 a odst. 7 daňového řádu neporušily, a k závěru, podle něhož listiny jednotné celní deklarace byly vystaveny v rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty a na základě nich pak nevznikl nárok na daňový odpočet. Rozsudek, kterým byla kasační stížnost žalobce (proti všem citovaným rozsudkům Městského soudu v Praze, spojeným ke společnému projednání a rozhodnutí) důvodně zamítnuta, byl obsáhle a vyčerpávajícím způsobem odůvodněn mj. poukazem na zjištěné skutečnosti, na znění § 19 odst. 2, § 43 odst. 5 zákona o dani z přidané hodnoty, na § 31 odst. 4 a odst. 9 daňového řádu, na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2011

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru