Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 352/11 #1Usnesení ÚS ze dne 14.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 10
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodněn... více
Věcný rejstříkreklamace
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.352.11.1
Datum podání07.02.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 599 odst.2

99/1963 Sb., § 157 odst.4, § 202 odst.2, § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 352/11 ze dne 14. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti ASKO-NÁBYTEK, spol. s r. o. se sídlem v Praze 10, Štěrboholy, Nákupní 444/6, zastoupené Mgr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 26 C 172/2010 ze dne 24. 11. 2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy ČR, napadá v záhlaví označený rozsudek a domáhá se jeho zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, byla rozsudkem shora jmenovaného soudu stěžovateli jako žalovanému stanovena povinnost v určené lhůtě zaplatit žalobci částku 325,- Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení v částce 7.363,- Kč. Žalobcem v řízení proti stěžovateli uplatněná částka 325,- Kč představovala podle žalobce jeho náklady (cestovné) spojené s uplatněním reklamace židle zakoupené u stěžovatele, kteroužto částku žalobci soud přiznal, když jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí učinil závěr, že reklamace byla uplatněna v zákonem stanovené lhůtě.

Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel po popisu procesního průběhu dané věci s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu, z níž cituje, obecnému soudu vytýká netransparentnost rozhodnutí. S výjimkou jediné se totiž soud nijak nezabýval jím uplatněnými námitkami, a to ani při ústním jednání ani v písemném vyhotovení rozsudku, natož aby se s nimi vypořádal, přitom stěžovatel mohl, jak dále uvedl, také oprávněně vycházet z toho, že jeho námitky považuje soud za relevantní, pokud byly prováděny důkazy, které ke svým námitkám stěžovatel označil, a rozsudek je tak pro stěžovatele překvapivý. V podstatě z těchto, v ústavní stížnosti rozvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a konstatování porušení shora označených práv.

Ústavní soud, poté, co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

Jakkoliv třeba stěžovateli přisvědčit v tom, že napadené rozhodnutí neodpovídá požadavkům zákona na odůvodnění soudních rozhodnutí, tj. v daném případě požadavkům kladeným ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. na odůvodnění rozhodnutí ve zkrácené verzi, neboť zcela postrádá závěr o skutkovém stavu pokud jde o výši stěžovatelem zpochybňovaných soudem však přiznaných nutných nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady, a lze i připustit, že rozhodnutí mohlo být pro stěžovatele s ohledem na jím popsaný způsob provedení dokazování také překvapivým, nelze na druhé straně přehlížet fakt, i stěžovatelem vnímaný, totiž fakt, že jde o věc bagatelní. V poměru k tomuto typu věcí již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že u věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 695/01, III.ÚS 405/04, obdobně další sp. zn. IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, IV. ÚS 185/98). Přesvědčení stěžovatele, že v dané věci jde o případ natolik extrémní, že uvedenou judikaturu Ústavního soudu týkající se věcí "bagatelních" nelze použít, Ústavní soud nesdílí. Věci stěžovatelem v ústavní stížnosti označované, z nichž pouze u dvou (sp. zn. III. ÚS 173/02 a I. ÚS 1744/10) šlo o věci bagatelní, s věcí nyní Ústavním soudem posuzovanou, s ohledem na skutkové okolnosti případů včetně významu dokazovaných a soudem nezhodnocených tvrzení i s přihlédnutím k předmětu řízení v této věci - částka 325,- Kč, která má být zaplacena obchodní organizací v reklamaci koupeného zboží úspěšnému žalobci - srovnatelné nejsou. Ústavní soud je, jak již uvedeno, přesvědčen o tom, že v posuzovaném případě přes vytýkané nedostatky v postupu obecného soudu nejde o případ natolik extrémní, že by vyžadoval jeho zásahu a odkazuje proto na svou judikaturu bagatelních věcí se týkající, stěžovateli, jak patrno z ústavní stížnosti, známou.

Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 14. března 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru