Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 352/02Usnesení ÚS ze dne 01.08.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík
PoznámkaRozsudek ESLP Nemeth proti ČR z 20. 9. 2005 č. 35888/02: vysloveno porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.352.02
Datum podání04.06.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 352/02 ze dne 1. 8. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 352/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. N., zastoupeného JUDr. H. K., advokátkou, na postup Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 35 T 15/2001,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 4. 6. 2002 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení, kterým se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu Krajského soudu v Ostravě, jemuž vytýkal neodůvodněné průtahy v trestní věci vedené před tímto soudem pod sp. zn. 35 T 15/2001, neboť ode dne podání obžaloby, tj. ode dne 24. 8. 2001, prý neučinil soudce označeného soudu žádný úkon ve věci a zejména též nereagoval na návrhy a podání stěžovatele, v souvislosti s jehož trestním stíháním mu představenstvo České advokátní komory rozhodnutím ze dne 10. 4. 2001 pozastavilo výkon advokacie, a to až do pravomocného skončení předmětného trestního řízení. Postupem krajského soudu se tak cítí být dotčen na svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1, 38 odst. 2, jako i čl. 26 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem uložil obecnému soudu v tvrzených průtazích nepokračovat a "zabývat se podáními stěžovatele ve vztahu k jeho osobě soudu předkládanými".

Předseda senátu (35 T) Krajského soudu v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 20. 6. 2002 odmítl tvrzení stěžovatele o průtazích v dané věci. Poukázal na to, že vzhledem k její mimořádné rozsáhlosti, kdy došlo ke spojení tří samostatně podaných obžalob a jen základní spis má 66 svazků, zatím nebylo možno - ani přes průběžné studium spisu - rozhodnout o nařízení hlavního líčení nebo o předběžném projednání obžaloby. Pravdivým neshledává ani tvrzení o předsouvání ostatních nových věcí před předmětnou trestní věc stěžovatele, neboť se vždy jednalo o věci vazební nebo starší. Závěrem uvedl, že nařízení jednání potom lze očekávat do září 2002.

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci jako vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti přípisem ze dne 28. 6. 2002 sdělilo, že nevyužívá možnosti se k ústavní stížnosti vyjádřit.

Poté, co Ústavní soud přezkoumal podaný návrh z hlediska formálních (procesních) náležitostí, je nucen konstatovat, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí, že by se před jejím podáním domáhal odstranění namítaných průtahů v řízení postupem předvídaným zákonem. Dotazem Ústavního soudu, Krajskému soudu v Ostravě adresovaným, bylo zjištěno ze sdělení tohoto soudu ze dne 4. 7. 2002, že u něj není evidována žádná stížnost na průtahy v předmětném řízení ze strany stěžovatele, popřípadě jeho obhájkyně JUDr. H. K. S ohledem na uvedené je třeba konstatovat, že stěžovatel - ačkoliv toto jeho oprávnění zákon zakládá - nepostupoval podle § 26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb. (případně posléze po 31. březnu 2002 podle § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb.), jenž mu umožňuje stěžovat si předepsaným způsobem u orgánů státní správy soudů na průtahy v řízení a těmto orgánům ukládá povinnost se touto stížností zabývat (k tomuto srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 169/96, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 5, č. 15, str. 589 a násl., vydání 1., Praha: C.H.Beck, 1997).

Z řečeného je zřejmé, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, čímž nedostál podmínkám zásady subsidiarity uplatňující se v řízení o ústavní stížnosti. Proto byl návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut pro jeho nepřípustnost [§ 75 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová,v.r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru