Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 35/97Nález ÚS ze dne 07.04.1997K pojmu "zásadní přestavby" v restitučních sporech

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkZnalecký posudek
Vlastnictví
Poznámkapříklad zásahu ÚS do rozhodovací činnosti obecných soudů; konstatován extrémní nesoulad závěrů soudu s provedeným dokazováním (znalecký posudek) a judikaturou
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 40/7 SbNU 275
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.35.97
Datum podání03.02.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

229/1991 Sb., § 11 odst.4, § 8 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 35/97 ze dne 7. 4. 1997

N 40/7 SbNU 275

K pojmu "zásadní přestavby" v restitučních sporech

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 7. dubna 1997 ve

věci ústavní stížnosti 1) J. B., 2) D. M. proti rozsudku Krajského

soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 1996, čj. 7 Co

2408/96-262, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.

11. 1996, čj. 7 Co 2408/96-262, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzujícímu

rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 9. 1996,

čj. 5 C 580/92-245, zamítající návrh na vydání rozhodnutí, že

vlastnické právo k nemovitostem, ve výroku tohoto rozsudku blíže

uvedeným, přechází na stěžovatelky, a to v poměru jedné ideální

poloviny na každou z nich, stěžovatelky uvádějí, že uvedenými

rozsudky byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená

v článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 90 a článku 95 odst.

1 Ústavy ČR. Stalo se tak zejména tím, že obecné soudy zcela

nesprávně interpretovaly ustanovení § 11 odst. 4 zákona č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému

zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neboť k žádné

zásadní přestavbě objektu nedošlo, a proto tento objekt ani

neztratil svůj původní stavebně technický charakter. Stěžovatelkám

byly v restituci vráceny polnosti a lesy, těsně navazující na

předmětné nemovitosti, takže nyní je jim bráněno v řádném

obhospodařování jejich půdy, byť by dům sloužil zejména k jejich

ubytování. Z uvedených důvodů navrhují stěžovatelky zrušení

napadeného rozsudku.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne

18. 3. 1997 poukázal na závěry uvedené v napadeném rozsudku,

totiž, že předmětnou stavbu nelze vydat vzhledem k ustanovení §

11 odst. 4 zákona o půdě. Protože tedy nedošlo k porušení ústavně

zaručených práv stěžovatelek, navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastníci uvedli ve svém vyjádření z 21. 3. 1997, že

přestavbou objektu došlo k zásadní změně jeho účelu. Aplikaci

ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě nelze zúžit pouze na rozsah

nových prvků dlouhodobé životnosti, ale třeba zvážit především

ztrátu původního určení nemovitosti, která je zjevná. Napadeným

rozhodnutím nebylo porušeno základní právo stěžovatelek vlastnit

majetek ani právo na soudní ochranu. Obecné soudy v tomto případě

postupovaly v souladu s obsahem hlavy páté Listiny a v takovém

případě nemůže Ústavní soud na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad

jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní

soud z obsahu spisu 5 C 580/92 Okresního soudu v Jindřichově

Hradci, že stěžovatelky uplatnily svůj nárok, a to původně na

určení, že jsou vlastnicemi předmětných nemovitostí, podáním

došlým soudu již dne 1. 6. 1992. Ačkoli odpůrci vznesli námitku,

že zásadní přestavbou nemovitost ztratila svůj původní stavebně

technický charakter již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2. 7.

1992, bylo celé řízení až do vydání zrušujícího usnesení Krajského

soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 1996, čj. 7 Co

799/96-210, zaměřeno na zjišťování podmínek uvedených v ustanovení

§ 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., když Okresní soud

v Jindřichově Hradci, řídící se pokynem předchozího zrušujícího

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 7.

1994, čj. 6 Co 1286/94-93, rozhodl rozsudkem ze dne 1. 9. 1996,

čj. 5 C 580/92-180, tak, že vlastnické právo k předmětným

nemovitostem přechází na navrhovatelky proto, že odpůrci je

zakoupili za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným

cenovým předpisům. Skutková podstata uvedená v ustanovení § 11

odst. 4 zákona o půdě stala se předmětem zkoumání teprve v již

citovaném zrušujícím usnesení Krajského soudu v Českých

Budějovicích z 10. 5. 1996, a to zřejmě proto, že odpůrci tuto

námitku opětovně uplatnili v průběhu odvolacího řízení svým

podáním ze dne 9. 5. 1996. Již tyto skutečnosti samy o sobě

vypovídají své o průběhu řízení před obecnými soudy, když podmínka

uvedená v ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. se stala

předmětem dokazování až po čtyřech letech ode dne zahájení řízení.

Již na tomto místě třeba konstatovat, že podle názoru Ústavního

soudu nebylo v projednávané věci přípustné dovolání proti

napadenému rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 238

odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to proto, že odvolací soud ve

zrušovacím rozhodnutí uložil soudu prvého stupně provést

dokazování ve směru možné aplikace ustanovení § 11 odst. 4 zákona

č. 229/1991 Sb., aniž by sám zaujal stanovisko k právnímu

posouzení věci.

Okresní soud v Jindřichově Hradci provedl pak důkaz doplněním

znaleckého posudku ing. J. H., jenž v tomto doplňujícím posudku

konstatuje rozsah prvků dlouhodobé životnosti předmětné

nemovitosti, a to tak, že u základů představují nově budované

prvky 26,2 %, u svislé nosné konstrukce 8,6 %, u vodorovné stropní

konstrukce 30,8 %. Znalec pak v závěru svého posudku uvádí, že

žádný z prvků dlouhodobé životnosti nebyl nově vybudován ve větším

rozsahu, než je jedna třetina celkového rozsahu stavby, a současně

vyslovuje názor, že nedošlo ke ztrátě původního stavebně

technického charakteru stavby. Vycházeje z tohoto znaleckého

posudku, vyložil Okresní soud v Jindřichově Hradci ustanovení §

11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. tak, že jeho aplikaci nelze

zúžit pouze na zjištění rozsahu nových prvků dlouhodobé

životnosti, neboť je třeba zohlednit ztrátu původního určení

nemovitosti, zjevnou u chléva. Proto odpůrci provedenou přestavbu

třeba považovat za přestavbu zásadní. Krajský soud v Českých

Budějovicích v napadeném rozhodnutí odkázal na skutkové i právní

závěry okresního soudu, k nimž dodal, že výklad, pro posouzení

věcí rozhodných, pojmů, je právní otázkou, a proto technické

hledisko představuje pouze jedno z hledisek pro posouzení, zda

u stavby došlo k zásadní přestavbě, kterou stavba ztratila svůj

původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí

s předmětem zemědělské výroby. Tyto pojmy je třeba podle názoru

krajského soudu vykládat vždy v jejich vzájemné souvislosti

s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Objekt, jenž původně

byl určen k zemědělské výrobě, k tomuto účelu užíván být již

nemůže a za tohoto stavu věci je tedy naplněna skutková podstata

uvedená v § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.

Uvedené závěry obecných soudů jsou, podle názoru Ústavního

soudu, v extrémním nesouladu nejen s obsahem znaleckého posudku

ing. J. H., podle kterého žádný z prvků dlouhodobé životnosti

nebyl nově vybudován ve větším rozsahu, než je jedna třetina

celkového rozsahu stavby, ale také s dosavadní judikaturou. I když

otázka, zda zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní

stavebně technický charakter, je otázkou právní, kterou může

posoudit jen soud, nelze v projednávané věci pominout tu zásadní

skutečnost, že, jak již bylo konstatováno, žádný z prvků

dlouhodobé životnosti nereprezentuje více než třetinový objemový

podíl. Již Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 31. 1.

1994, sp. zn. 3 Cdo 95/92, uvedl v souvislosti s aplikací zákona

č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších

předpisů, že pro úvahu o zásadní přestavbě (v jejímž důsledku

došlo nebo mohlo dojít ke ztrátě původního stavebně technického

charakteru stavby) je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň

u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně

reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného

prvku objektu. Z obdobných úvah vycházel i Ústavní soud již

v režimu zákona č. 229/1991 Sb. ve svém nálezu z 18. 9. 1996, sp.

zn. II. ÚS 186/95, když navíc uvedl, že při hodnocení souvislosti

se zemědělskou výrobou je třeba mít na zřeteli cíle zemědělské

výroby, které však svou povahou jsou krátkodobé a proměnné. Pojem

zásadní přestavba je třeba vykládat restriktivně, a to také proto,

že samotná vázanost na zemědělskou výrobu je zásahem do práv

restituenta, který by, nebýt způsobené křivdy, mohl dnes se svým

majetkem provozovat v zásadě jakoukoli, tedy i nezemědělskou,

činnost. Také v projednávané věci má Ústavní soud za to, že

k naplnění ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.,

o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,

ve znění pozdějších předpisů, je zapotřebí naplnění obou podmínek,

v něm uvedených, zároveň, tedy v každém případě i podmínky změny

původního stavebně technického charakteru v důsledku zásadní

přestavby stavby. Splnění této první základní podmínky nelze však

z obsahu spisu dovodit.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro

porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článku 90, článku 95

odst. 1 Ústavy ČR podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadené rozhodnutí

podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 7. dubna 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru