Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3497/14 #1Usnesení ÚS ze dne 08.04.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/nedotknutelnost obydlí /prohlídka jiných prostor a pozemků
Věcný rejstříkodůvodnění
trestní řízení/neodkladný/neopakovatelný úkon
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.3497.14.1
Datum podání05.11.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 12 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 160 odst.4, § 83a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3497/14 ze dne 8. 4. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), o ústavní stížnosti Z-Group Steel Holding, a. s., se sídlem Veselí nad Moravou, Kollárova 1229, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 22, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému soudcem Městského soudu v Brně dne 2. 10. 2014 pod sp. zn. 70 Nt 1357/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a aby Policii České republiky zakázal pokračovat v porušování jejích základních práv a přikázal jí obnovit stav před porušením tím, že vydá stěžovatelce věci zajištěné při prohlídce provedené dne 7. 10. 2014.

Podle stěžovatelky došlo vydáním napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků k zásahu do jejích práv podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítá, že v napadeném příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků je jen vágně, nedostatečně a bez odkazu na konkrétní skutkové okolnosti odůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost tohoto procesního úkonu. Stěžovatelka má rovněž za to, že vydání napadeného příkazu bylo v rozporu s principem proporcionality, neboť sledovaného výsledku mohl být dosaženo i použitím mírnějších prostředků, které by nepředstavovaly zásah do jejích ústavně chráněných práv.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadeného rozhodnutí a dalších písemných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.

Ústavní soud musí především připomenout, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů v přípravném řízení, které upravuje trestní řád. Její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. trestních soudů. Ústavní soud může v případě prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.

Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že i když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§ 160 odst. 4 trestního řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§ 83 odst. 1 al. 2 trestního řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být takový úkon proveden, musí být dostatečně odůvodněno (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05, II. ÚS 362/06, II. ÚS 789/06, II. ÚS 474/07, IV. ÚS 1780/07). Ústavní soud však také vyjádřil názor akceptující dostatečnost odůvodnění příkazu k domovní prohlídce i pro případ, kdy o neodkladnosti provedené prohlídky specifické okolnosti dané kauzy (v odůvodnění příkazu popsané) zřejmě svědčí (nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07). Uvedené lze adekvátně aplikovat i na prohlídku jiných prostor a pozemků.

Pokud jde o námitku stěžovatelky týkající se nedostatečného odůvodnění neodkladnosti úkonu spočívajícího v prohlídce jiných prostor a pozemků, soudce Městského soudu v Brně neodkladnost odůvodnil nebezpečím zničení, odstranění či ukrytí věcí, které by při této prohlídce měly být zajištěny. Možnost zničení či odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Ústavní soud již dříve vyslovil, že pokud ze všech okolností případu, jež lze identifikovat na základě příkazu k prohlídce nebo ze spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý nedostatek písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení, vedoucí k nepoužitelnosti důkazu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2260/10 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1517/13). Zároveň je třeba připomenout, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu z odůvodnění příkazu není (ani interpretací) jakkoli seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07). V daném případě lze závěr o neodkladnosti prohlídky jiných prostor a pozemků potvrdit, protože riziko zničení, odstranění či ukrytí důkazního materiálu je z okolností případu (závažnost a charakter prověřované trestné činnosti, význam a nenahraditelnost zajišťovaných věcí) zřejmé. Riziko zničení či odstranění věcí navíc není žádným zásadním způsobem snižováno tím, že ve vztahu k některým z věcí, jež měly být v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků zajištěny, již v minulosti byla taková prohlídka jednou prováděna.

Přisvědčit nelze ani názoru stěžovatelky, že místo vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků měla být využita jiná opatření, konkrétně postup podle § 8 trestního řádu, kterým bylo možné dosáhnout stejného výsledku. V projednávané věci by totiž takový postup byl ve zřejmém rozporu se smyslem nařízené prohlídky jiných prostor a pozemků coby úkonu neodkladného, neboť - jak již bylo uvedeno - ve vztahu k věcem, které měly být při prohlídce zajištěny, by v případě vyčkávání, zda budou dobrovolně odevzdány, existovalo reálné riziko jejich ukrytí nebo zničení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3906/12 nebo sp. zn. III. ÚS 2355/13). Stěžovatelka byla ostatně před provedením prohlídky vyzvána podle § 78 trestního řádu k vydání souboru věcí důležitých pro trestní řízení, přičemž část z nich skutečně byla dobrovolně vydána, což Ústavní soud ověřil z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 7. 10. 2014.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Pokud jde o bod 2. petitu ústavní stížnosti, Ústavní soud jej podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný. Pro úplnost je třeba uvést, že k posouzení návrhu podle bodu 2. petitu by byl Ústavní soud příslušný, jestliže by stěžovatelka výslovně napadla tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci než je rozhodnutí [srov. § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Pak by Ústavní soud musel také (nejdříve) zjišťovat, zda zákon poskytuje stěžovatelce procesní prostředek k ochraně jejího práva (a zda ho vyčerpala). Taková situace však v projednávané věci nenastala.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2015

JUDr. Tomáš Lichovník

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru