Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3369/16 #2Usnesení ÚS ze dne 17.01.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
Věcný rejstříkodůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
opatření/pořádkové
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.3369.16.2
Datum podání10.10.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

292/2013 Sb., § 502

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3369/16 ze dne 17. 1. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele: A. T., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem se sídlem Štefánikova 48, Praha 5, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 10. 10. 2016 a vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3369/16 stěžovatel brojil proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, kterým bylo rozhodnuto o úpravě styku stěžovatele s jeho nezletilou dcerou. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2016 a vedené pod sp. zn. III. ÚS 3451/16 stěžovatel brojil proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, který stěžovateli uložil pokutu 2.000,-Kč za porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že krajský soud uložil stěžovateli za opakované porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou pokutu ve výši 5.000,-Kč. Dále stěžovatel dne 21. 10. 2016 doplnil ústavní stížnost vedenou pod sp. zn. III. ÚS 3451/16 o podání, ve kterém navrhl odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, a usnesení téhož soudu ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333. Tento návrh pak doplnil dalším podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 10. 2016. V řízení o těchto ústavních stížnostech je stěžovatel zastoupen advokátem JUDr. Zdeňkem Koschinem (doloženo plnou mocí ze dne 3. 10. 2016 a ze dne 14. 10. 2016).

Usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016 bylo rozhodnuto, že ústavní stížnosti dosud vedené pod spisovými značkami IV. ÚS 3369/16 a III. ÚS 3451/16 se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 3369/16.

Pro úplnost je třeba poznamenat, že 18. 10. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání advokáta Mgr. Jana Kutěje, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 2. 2016, č.j. 1 P 30/2015-219, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 1. 2016, č.j. 1 P 30/2015-199, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 4. 2016, č.j. 1 P 30/2015-269, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí. Toto podání nebylo vedeno jako samostatná ústavní stížnost, ale bylo založeno do spisů sp. zn. IV. ÚS 3369/16 a sp. zn. III. ÚS 3451/16, v rámci kterých byly evidovány ústavní stížnosti téhož stěžovatele týkající se totožné věci. V tomto podání bylo avizováno jeho upřesnění ve lhůtě deseti dnů, ke kterému však nedošlo. K podání také nebyla přiložena speciální plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem a advokát speciální plnou moc nedoložil ani po výzvě ze strany Ústavního soudu, na kterou nijak nereagoval, a to přestože byl informován, že pokud tuto speciální plnou moc nedoloží, nebude k jeho podání dále přihlíženo. Z tohoto důvodu se Ústavní soud tímto podáním dále nezabýval a vycházel toliko z ústavních stížností zpracovaných JUDr. Zdeňkem Koschinem, spojených usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016 ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 3369/16.

II.

Podle přesvědčení stěžovatele došlo rozhodnutími obecných soudů k porušení jeho základních práv a svobod zaručených v čl. 32 odst. 4, v čl. 36 odst. 1, odst. 4 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte.

Stěžovatel zpochybňuje postup obecných soudů, které podle něj posuzovanou problematiku naprosto formalisticky zjednodušily, nepřihlédly k veškerým důležitým aspektům a jednaly v rozporu s právy dítěte. Ve věci se podle jeho mínění mělo projevit také zakořeněné stranění soudů matce, jakož i lokální patriotismus, když stěžovatel je z Prahy, zatímco matka nezletilé je místní. V důsledku rozhodnutí soudů byl styk nezletilé se stěžovatelem nepochopitelně zúžen, což bude mít dle jeho názoru nepochybně neblahý vliv na její psychický stav.

Stěžovatel má za to, že soudy věc posoudily právně chybně a k úpravě styku došlo bez odpovídající opory v provedeném dokazování. Pro vyjádření se k odborným otázkám byl soudem ustanoven znalec z oboru dětské psychologie, PhDr. Rostislav Nesnídal, jeho znalecká expertíza však dle vlastních zkušeností stěžovatele nebyla odborně relevantní a stěžovatel tak soudu předložil vyjádření zástupce katedry psychologie Filosofické fakulty University Karlovy v Praze, PhDr. Václava Mertina. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že obecné soudy vycházely z původního posudku, aniž by však jakkoliv reagovaly na informace od odborníka dle stěžovatele nepochybně profesně zkušenějšího, PhDr. Václava Mertina, tedy aniž by dbaly výhrad ke správnosti původního posudku a reflektovaly návrh na zpracování posudku revizního.

Ve vztahu k ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu, týkajícím se pokut uložených stěžovateli za porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou, stěžovatel uvádí, že důvodem, proč soudy akceptovaly návrh na výkon rozhodnutí, bylo konstatování, že nedodržuje dobu, kdy má nezletilou matce vracet. V této souvislosti stěžovatel podotýká, že pokud nezletilou opakovaně vracel později, bylo to z toho důvodu, že v době, kdy k předání mělo dojít, nezletilá spala a následně jí bylo třeba dát najíst. Postup obecných soudů stěžovatel považuje i v tomto ohledu za naprosto formalistický. Soudy si podle něj posuzovanou problematiku zjednodušily a jednaly jen na základě úpravy, kterou si rodiče předtím dohodli, aniž by však řádně dbaly na práva nezletilé. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 21. 10. 2016 pak stěžovatel k ústavní stížnosti připojil také návrh na odložení vykonatelnosti těchto usnesení.

III.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, je přitom právě záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je oproti tomu založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

Ustálená rozhodovací praxe je přitom taková, že v rodinněprávních věcech Ústavní soud zasahuje jen výjimečně; je tomu tak zejména proto, že svěření nezletilého dítěte do výchovy jednomu z rodičů či do jejich střídavé výchovy, stanovení výše výživného nebo úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do výchovy nebylo svěřeno, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá výhradně do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je tak především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a zohlednily, jaký výchovný model je pro dítě nejvhodnější a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému nebylo svěřeno do péče.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

IV.

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 11. 2014 č.j. 4 Nc 3047/2014-54, byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá svěřena do výchovy matky. Stěžovatel se zavázal přispívat na výživu nezletilé částkou 3.000,- Kč měsíčně a dále byl na základě dohody rodičů upraven styk stěžovatele s nezletilou tak, že je oprávněn se s ní stýkat každé pondělí, středu a pátek vždy od 9:00 hodin do 13:30 hodin, každé úterý a čtvrtek od 14:30 hodin do 17:00 hodin, každou sudou sobotu a lichou neděli vždy od 9:00 hodin do 13:30 hodin a každou lichou sobotu a sudou neděli vždy od 14:30 hodin do 17:00 hodin.

Stěžovatel se následně domáhal rozsudku, jímž by byla provedena nová úprava jeho styku s nezletilou tak, že je oprávněn se s nezletilou stýkat obden od 16:00 hodin do 16:00 hodin následujícího dne.

Ve věci byl vyslechnut stěžovatel a matka nezletilé, byl proveden důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalce a provedeny listinné důkazy (zprávy městského úřadu, záznamy o telefonických kontaktech mezi rodiči a orgánem sociálně-právní ochrany dětí, emailová korespondence, úřední záznamy, sdělení policie, přehled komunikace rodičů, stěžovatelem doložené vyjádření PhDr. Václava Mertina, atd.).

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 2. 2016, č.j. 1 P 30/2015-219, bylo v rámci řízení o úpravě styku rozhodnuto tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každé úterý a čtvrtek od 9:00 hodin do 17:00 hodin a v sudých týdnech v sobotu a v neděli vždy od 9:00 hodin do 17:00 hodin.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, bylo o odvolání stěžovatele rozhodnuto tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každé úterý a čtvrtek od 9:00 hodin do 17:00 hodin a pokud nezletilá nastoupí do předškolního zařízení, každé úterý a čtvrtek od 12:00 hodin do 18:00 hodin, a dále je otec oprávněn stýkat se s nezletilou v sudých týdnech v sobotu a v neděli vždy od 9:00 hodin do 17:00 hodin.

Soudy shodně upozornily, že předmětem nynějšího řízení byla úprava styku, přičemž požadavek stěžovatele, dle kterého by si rodiče měli nezletilou střídat obden, je fakticky požadavkem na střídavou péči a ne na úpravu styku. Nezletilá byla přitom původním rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 11. 2014, č.j. 4 Nc 3047/2014-54, svěřena do výchovy matky (a dále byl upraven styk stěžovatele s nezletilou).

Při předávání nezletilé však docházelo k problémům, když stěžovatel opakovaně matce dceru předával ze zpožděním až dvou hodin, což zdůvodňoval tím, že nezletilou nebude budit z odpoledního spánku, zatímco matka nezletilé ve styku s otcem nebránila a nezletilou stěžovateli předávala ve stanovenou dobu. Soudy dovodily, že původní úprava styku stěžovatele s nezletilou není nadále v jejím nejlepším zájmu, nerespektuje její současný denní režim a především v praxi nefunguje, jak je zřejmé z toho, že ve věci opakovaně zasahovali sociální pracovníci i Policie České republiky, musel být nařízen výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovateli a pro oba rodiče bylo také komplikované naplánovat pro nezletilou jakékoliv časově náročnější aktivity.

Rozsah styku stěžovatele s nezletilou bylo třeba dle okresního i krajského soudu upravit tak, aby vyhovoval aktuálním potřebám nezletilé a aby tato měla možnost budovat si pevný citový vztah k oběma rodičům. Ze znaleckého posudku přitom vyplynulo, že nezletilá (nar. 27. 11. 2013) je ve věku, kdy potřebuje mít jistotu a stabilní pevné zázemí, které nachází u matky, na kterou je fixována, zároveň je však třeba, aby se postupně socializovala a zvykala si na cizí prostředí, například tím, že nastoupí do mateřské školky, přičemž následně bude připravena i na to, že bude přespávat u stěžovatele. Znalec přitom dle soudu dobře vysvětlil, proč u nezletilé zatím není v jejím zájmu u stěžovatele přespávat, když u něj nikdy nepřespávala a v noci byla doposud zvyklá jen na přítomnost matky (zatímco děti, jejichž rodiče se rozcházejí po soužití, jsou zvyklé na přítomnost obou rodičů i v noci). Jak soudy uvedly, neznamená to ovšem, že by to do budoucna bylo vyloučeno, když v zájmu nezletilé je, aby se stýkala také s otcem. V rámci zvolené úpravy styku tak soudy zohlednily aktuální spánkový režim nezletilé, jakož i potřebu odstranit problémy s jejím předáváním po poledním spaní. Krajský soud pak reagoval také na skutečnost, že nezletilá nastoupí v brzké době do předškolního zařízení a v tomto směru úpravu styku dále upřesnil.

Pokud jde o usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1031/2016-328, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 1. 2016, č.j. 1 P 30/2015-199, který stěžovateli uložil pokutu 2.000,-Kč za porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou, soudy vyšly ze zjištění, že stěžovatel dlouhodobě nedodržuje časové rozpětí pro styk s nezletilou stanovené pravomocným rozsudkem. Matka přitom navrhla řešení problému vyplývajícího z jiného denního režimu nezletilé, spočívající v o hodinu pozdějším předávání dcery stěžovateli dopoledne a o hodinu pozdějším předání dcery matce v odpoledních hodinách, aby nezletilá měla dostatek času na odpolední spánek, avšak tento návrh nebyl ze strany stěžovatele respektován. Stran námitek stěžovatele, týkajících se podávání svačiny po odpoledním spánku, soudy dovodily, že není v zásadním rozporu se zájmem nezletilé, aby jí svačina byla podána až po jejím předání matce, a to i s ohledem minimální časovou prodlevu vzhledem ke krátké vzdálenosti bydlišť obou rodičů. Závažné důvody, které by stěžovateli bránily v časném návratu dcery, tedy soudy nezjistily a s ohledem na nedodržování původního rozsudku byla stěžovateli uložena pokuta.

Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1032/2016-333, pak bylo změněno usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 4. 2016, č.j. 1 P 30/2015-269, tak, že krajský soud korigoval okresním soudem původně uloženou pokutu ve výši 10.000,- Kč a uložil stěžovateli za opakované porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou pokutu ve výši 5.000,-Kč. Soudy poukázaly na to, že stěžovatel dlouhodobě nedodržuje dobu styku s nezletilou, kterou stále opakovaně předává o hodinu až dvě později, než jak mu ukládá pravomocný rozsudek (což ostatně sám ani nepopírá), a to přestože byl o následcích takového jednání poučen a jednou mu již byla uložena pokuta za neplnění těchto povinností.

V.

Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316, jakož i z předchozího rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 2. 2016, č.j. 1 P 30/2015-219,vyplývá, že obecné soudy se danou věcí řádně zabývaly, vycházely z provedeného dokazování, vypořádaly se s okolnostmi podstatnými pro posouzení věci, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a svá rozhodnutí také přesvědčivě odůvodnily. Důvody, pro které by jejich závěry bylo možno označit za excesivní či svévolné, Ústavní soud neshledal.

S přesvědčením stěžovatele, že k úpravě styku došlo bez odpovídající opory v provedeném dokazování, se ztotožnit nelze. Soudy věnovaly pozornost jak vyjádřením matky, tak vyjádřením stěžovatele, obsáhle se věnovaly vyjádření opatrovníka, vycházely ze znaleckého posudku, výslechu znalce a z provedených listinných důkazů. Zohlednily přitom individuální aspekty konkrétního případu, přičemž způsob, kterým vymezily zájem nezletilé, Ústavní soud za daných okolností považuje za ústavně konformní, a to zejména vzhledem k velmi nízkému věku nezletilé a stěžovatelem navrhované podobě úpravy styku. Samy soudy přitom v odůvodnění svých rozhodnutí opakovaně upozornily na to, že vzhledem k postupně zvyšujícímu se věku nezletilé a narůstající míře její socializace může být v budoucnu styk stěžovatele upraven také v širším rozsahu.

Námitkám stěžovatele, že se soudy nezabývaly jeho výhradami vůči znaleckému posudku a nereflektovaly v tomto směru jeho návrhy, nelze přisvědčit, když z rozsudku okresního i krajského soudu je patrný opak. Ve věci byl proveden důkaz znaleckým posudkem a výslechem znalce, proveden byl ale také důkaz stěžovatelem předloženou zprávou PhDr. Václava Mertina. Okresní soud k tomu uvedl, že PhDr. Václav Mertin neměl k dispozici spisový materiál, vyjadřoval se tedy bez znalosti věci, bez toho aniž by vyšetřil rodiče a nezletilou. Soud proto toto vyjádření posoudil jako nevýznamné a založené jen na teoretických závěrech. Oproti tomu znalec PhDr. Nesnídal měl k dispozici spis, znalecky zkoumal účastníky řízení, prováděl s nimi rozhovory, měl možnost pozorovat nezletilou při interakci s oběma rodiči a na základě tohoto dospěl ke svému znaleckému závěru. Znalec byl při jednání také vyslechnut a vyjádřil se také ke zprávě PhDr. Václava Mertina. Správnost závěrů znalce PhDr. Nesnídala tak dle soudu nebyla stěžovatelem předloženými listinami vyvrácena ani zpochybněna. Návrh na provedení důkazů doplňkem znaleckého posudku či revizním posudkem byl proto zamítnut (podrobně viz s. 3-4 rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 26. 2. 2016, č.j. 1 P 30/2015-219, a s. 9 rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 7. 2016, č.j. 5 Co 1033/2016-316).

V souvislosti s ústavní stížností napadenými usneseními krajského soudu, týkajícími se pokut uložených stěžovateli za porušování povinnosti při realizaci styku s nezletilou, lze konstatovat, že ve věci bylo nepochybné (a stěžovatel to ostatně ani nepopíral), že opakovaně nedodržoval časové rozpětí pro styk s nezletilou, stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 20. 11. 2014 č.j. 4 Nc 3047/2014-54, kterým byla schválena původní dohoda rodičů. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, proč k uložení pokut, respektive k jejich potvrzení, došlo. Obecné soudy svůj postup srozumitelně zdůvodnily a vypořádaly se také s argumentací uplatněnou stěžovatelem. Požadavkům, které jsou na rozhodnutí tohoto druhu obecně kladeny, odůvodnění napadených usnesení dostojí. Jedná se tak o projev nezávislého soudního rozhodování, které nijak nevybočuje z ústavněprávních limitů.

Kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit stěžovatelem namítané porušení jeho práv, tedy u žádného z ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud nezjistil. Ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.

Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhal také odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takový návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a je-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2017

Jan Musil v. r.

předseda IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru