Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3342/11 #1Usnesení ÚS ze dne 03.04.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 2
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
Trestný čin
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.3342.11.1
Datum podání07.11.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6

40/2009 Sb., § 274


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3342/11 ze dne 3. 4. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. N. Q., právně zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře Jansová-Veverka, Kladno, náměstí Starosty Pavla 40, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2011, č.j. 6 T 30/2010-217, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2011, č.j. 6 To 270/2011-254, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odstavce 1 a 2 písmene a) trestního zákoníku, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v řízení motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců. Odvolání proti rozsudku citovaným usnesením Městský soud v Praze zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že ačkoliv nebyl držitelem řidičského oprávnění, měl pod vlivem alkoholu řídit motorové vozidlo, přičemž došlo k dopravní nehodě, při níž narazil do stojícího vozidla. Skutkový stav však byl zjištěn zcela nedostatečně, soud se nezabýval námitkami stěžovatele a neprovedl žádný z jím navržených důkazů. Stěžovatel si událost nepamatuje, přesto se soud nezabýval okolnostmi, za nichž usedl za volant, což je pro posouzení subjektivní stránky trestného činu zásadní. Není zřejmé, z čeho soud usoudil, že stěžovatel nebyl přinucen usednout na místo řidiče, v tomto směru nebylo vedeno žádné dokazování a nelze to vyvodit ze znaleckého posudku. Rovněž nebylo prokázáno, jakou vzdálenost stěžovatel ve vozidle ujel, ujet hodlal a zda jej přitom někdo neohrožoval na životě či na zdraví. Rozsudek je tedy nepřezkoumatelným výsledkem zjednodušujícího a povrchního dokazování. Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 6 T 30/2010, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z části nepřípustná aaz části zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.

Ze spisu nalézacího soudu je patrné, že stěžovatel byl policejní hlídkou přistižen při jízdě vozidlem ve stavu vylučujícím tuto činnost, přičemž dále bylo ověřeno, že nedisponuje řidičským oprávněním a svou jízdou způsobil škodu při střetu s jiným, zaparkovaným, vozidlem.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 pak Ústavní soud zjistil, že dne 4. října 2011, sp. zn. 6 T 78/2011, byl stěžovatel pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odstavce 1 trestního zákoníku pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2011, č.j. 6 T 30/2010-217, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2011, č.j. 6 To 270/2011-254 (rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Je tedy patrné, že stěžovatel se opakovaně dopustil shodné trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen napadeným rozsudkem. V důsledku toho byly pravomocně zrušeny výroky o trestu v rozhodnutích napadených v ústavní stížnosti.

Pokud se jedná o zbývající část, neshledal Ústavní soud stěžovatelem tvrzené pochybení. Soudy při posuzování věci shromáždily dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí, přičemž z ničeho neplyne povinnost soudu vyhovět všem požadavkům na provedení důkazů. Soud nepochybil, když odmítl provést důkaz výslechem bývalé přítelkyně stěžovatele a policistů, kteří jej při řízení vozidla přistihli, neboť jejich svědectví by nemohlo nic změnit na zjištěných faktech, tedy že řídil, byl pod vlivem alkoholu a neměl řidičské oprávnění. Toto své rozhodnutí pak soud řádně odůvodnil. Stěžovatel tak neuvedl žádnou skutečnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Z napadených rozhodnutí, jakož i ze spisu nalézacího soudu je patrné, že obecné soudy se věcí řádně a plně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily.

Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru