Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 331/96Usnesení ÚS ze dne 19.12.1996Aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 35/6 SbNU 613
EcliECLI:CZ:US:1996:4.US.331.96
Datum podání02.12.1996
Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

182/1993 Sb., § 43 odst.1 písm.d


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 331/96 ze dne 19. 12. 1996

U 35/6 SbNU 613

Aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti JUDr.B.G., zastoupeného advokátem JUDr.V.J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 1996, sp. zn. 28 Ca 13/96,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. l Ústavy ČR, domáhá zrušení výroku o nákladech řízení usnesení Městského soudu v Praze shora označeného. V důvodech ústavní stížnosti v podstatě uvádí, že Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením, v řízení o žalobě veřejné obchodní společnosti H., proti o. c.ú. na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, poté, co v důsledku zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno, mu nepřiznal jako právnímu zástupci žalobce náhradu nákladů právního zastoupení v plném rozsahu, tj. částku 3.225,- Kč, která představuje odměnu za zastoupení za 3 hlavní úkony a hotové výlohy ve výši 225,- Kč, ale pouze částku 1.075,- Kč, čímž podle jeho názoru porušil ustanovení § 142 a § 146 o.s.ř., a v důsledku toho i čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. l Ústavy ČR.

Ústavní soud si připojil spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 13/96, z jehož obsahu zjistil, že žalobou podanou dne 18.1.1996 u uvedeného soudu se žalobce H. a spol., v.o.s., zastoupený stěžovatelem, domáhal přezkoumání rozhodnutí vydaného O c.ú. ,ze dne 2.11.1995, čj. 6264/10-1821, a rozhodnutí C.ú. ze dne 22.8.1995, čj. JCD 11776075-03448-0. Tuto žalobu pak žalobce prostřednictvím stěžovatele vzal zpět podáním ze dne 19.8.1996 poté, co obě žalobou napadená rozhodnutí správních orgánů byla zrušena Ministerstvem financí ČR. Tímto podáním zároveň žalobce vyúčtoval náklady řízení ve výši 1.000,- Kč zaplacený soudní poplatek a odměnu za zastoupení za l úkon právní pomoci (zpětvzetí návrhu) ve výši 1.000,- Kč a 75,- Kč paušální náhrada. Nato Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením řízení zastavil a žalovanému správnímu orgánu - O.c.ú. - stanovil povinnost nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.575,- Kč, přitom ve výroku tohoto usnesení zároveň vyslovil, že žalobci se vrací k rukám jeho právního zástupce polovina zaplaceného soudního poplatku ve výši 500,- Kč (§ 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., v platném znění). Při rozhodování o nákladech řízení vycházel Městský soud v Praze, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, z ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá ve spojení s § 246c o.s.ř.,za situace, kdy žaloba, která byla podána důvodně, byla vzata zpět pro chování žalovaného, přitom, pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení v částce 1.575,- Kč uvedl, že tyto představují 50 % soudního poplatku žalobcem zaplaceného 500,- Kč a náklady na právní zastoupení žalobce v době od 1.7.1996, tedy od doby, kdy právní zástupce žalobce - stěžovatel - již žalobce zastupoval nikoliv jako jeho zaměstnanec, nýbrž jako advokát, tedy po uvedeném datu, šlo o jeden úkon právní služby - zpětvzetí žaloby (1.000,- Kč § 9 odst. 3 písm. f) a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a jeden paušální poplatek ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

Podle § 72 odst. l písm. a) je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že stěžovatel svou ústavní stížností napadá rozhodnutí Městskéhosoudu v Praze, které bylo vydáno v řízení, v němž sice stěžovatel žalobce zastupoval, sám však účastníkem uvedeného řízení nebyl. Z tohoto důvodu proto musela být jeho ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. l písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., neboť byla podána zjevně neoprávněnou osobou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 1996

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru