Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 331/02Nález ÚS ze dne 30.09.2002Komunální ústavní stížnost - k volbě místostarosty obce

Typ řízeníO komunálních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Lipno
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
vyhověno
Odlišné stanoviskoVarvařovský Pavel
Předmět řízení
kompetenční spor
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstříkpůsobnost/samostatná
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 113/27 SbNU 245
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.331.02
Datum vyhlášení03.10.2002
Datum podání24.05.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 8, čl. 101 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

128/2000 Sb., § 93 odst.1, § 94 odst.2, § 84 odst.2 písm.l

182/1993 Sb., § 72 odst.1 písm.b


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 331/02 ze dne 30. 9. 2002

N 113/27 SbNU 245

Komunální ústavní stížnost - k volbě místostarosty obce

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnosti

obecního zastupitelstva obce L., proti rozsudku Krajského soudu

v Ústí nad Labem (o zrušení části usnesení obecního zastupitelstva

obce L. ze dne 30. 4. 2001) ze dne 21. 3. 2002, čj. 15 Ca

444/01-14, a rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne

13. 7. 2001, čj. LP 75/SR 6521/694/01, ve spojení s rozhodnutím

Okresního úřadu Louny ze dne 29. 5. 2001, čj. 1090/01, kterým byl

pozastaven výkon části usnesení obecního zastupitelstva obce L. ze

dne 30. 4. 2001, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem,

takto:

I.Ústavní stížnosti se částečně vyhovuje a rozsudek Krajského

soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2002, čj. 15 Ca 444/01-14, se

zrušuje.

II.V rozsahu směřujícím proti rozhodnutí Krajského úřadu

Ústeckého Kraje ze dne 13. 7. 2001, čj. LP 75/SR 6521/694/01,

a rozhodnutí Okresního úřadu Louny ze dne 29. 5. 2001, čj.

1090/01, se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní soud obdržel dne 24. 5. 2002 ústavní stížnost, kterou

se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí

orgánů veřejné moci, neboť se jimi cítí být dotčen, a to

v důsledku nezákonného zásahu státu, ve svém ústavně zaručeném

právu územního samosprávného celku na samosprávu ve smyslu čl. 8

Ústavy ČR. Z ústavní stížnosti a připojeného spisu, sp. zn. 15 Ca

444/01, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, vyplynuly

následující okolnosti posuzované věci.

Okresní úřad Louny rozhodnutím ze dne 29. 5. 2001, čj.

1090/01, pozastavil výkon usnesení, které schválilo obecní

zastupitelstvo obce L. v samostatné působnosti na svém zasedání,

konaném v části obce L. - D. dne 30. 4. 2001, pod bodem 9 v části

"zastupitelstvo obce L. schvaluje volbu nového místostarosty p.

M., jenž byl jednohlasně zvolen po odvolání pí S. z funkce".

Odvolání obce L. do tohoto rozhodnutí posléze Krajský úřad

Ústeckého Kraje rozhodnutím ze dne 13. 7. 2001, čj. LP 75/SR

6521/694/01, zamítl, když současně napadené rozhodnutí okresního

úřadu v citovaném výroku potvrdil.

Vzhledem k tomu, že ze strany obecního zastupitelstva obce L.

nedošlo k nápravě ve lhůtě do tří měsíců od pozastavení výkonu

označené části usnesení, podal Okresní úřad Louny v souladu se

svou zákonnou povinností ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem

žalobu s návrhem na jeho zrušení [§ 124 odst. 3 zákona č.

128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, dále jen

"zákon o obcích"]. V předmětné žalobě okresní úřad uvedl, že

nezákonnost jednání obecního zastupitelstva obce L. spatřuje

jednak v tom, kdy odvolání místostarostky L. S-ové se uskutečnilo

až po oficiálním ukončení veřejného zasedání tohoto zastupitelstva

(§ 93 odst. 2 zákona o obcích), k čemuž nabídl taktéž blíže

označené důkazy. Svá tvrzení však dále opíral především o to, že

otázka odvolání dosavadní místostarostky a volby nového starosty

nebyla součástí připravovaného veřejného zasedání a nebyla tedy

zveřejněna v zákonné sedmidenní lhůtě na úřední desce obecního

úřadu, čímž nepochybně dle jeho názoru došlo k porušení § 93 odst.

1 zákona o obcích. Takto podané žalobě označený soud ústavní

stížností napadeným rozsudkem ze dne 21. 3. 2002, č. j. 15 Ca

444/01-14, vyhověl a usnesení ze zasedání obecního zastupitelstva

obce L. konaného dne 30. 4. 2001 v části o odvolání místostarostky

L. S-ové a o volbě místostarosty Z. M. zrušil.

Při svých úvahách vyšel z toho, že program připravovaného

zasedání zastupitelstva obce, svolaného na 30. 4. 2001, byl

v souladu s ust. § 93 odst. 1 zákona o obcích vyvěšen na úřední

desce ve lhůtě tímto zákonem stanovené. Tento program potom

obsahoval celkem 6 bodů, v žádném z nich však nebylo uvedeno coby

jeho součást odvolání dosavadní místostarostky a volba nového

místostarosty. Pod bodem 5 zápisu, který byl ze zasedání

zastupitelstva pořízen, byl zaznamenán návrh starosty obce L. na

odvolání stávající místostarostky a volbu nového místostarosty,

z čehož je zřejmé, že byl zařazen do programu zasedání

zastupitelstva dodatečně (v této souvislosti se sluší pro úplnost

poznamenat, že soud zastává názor, že není podstatné, zda byl

tento bod zařazen do programu v průběhu zasedání či po něm,

a tudíž se touto otázkou dále nezabýval). Na základě uvedeného

soud shledal porušení ust. § 93 odst. 1 zákona o obcích, když

poukázal na to, že toto ustanovení zcela jednoznačně ukládá

obecním úřadům informovat občany obce nejen o místě a době

připravovaného zasedání zastupitelstva, ale též i o jeho programu,

a to alespoň 7 dní před tímto zasedáním. Konstatoval, že uvedené

povinnosti se nemůže obec zhostit odkazem na to, že "nikdo nemůže

vědět s čím a kdo na jednání přijde, a proto jsou v navrženém

programu body jako diskuze a různé, a že výsledek diskuze k návrhu

na odvolání z funkce místostarostky a k volbě nového místostarosty

nemohl být znám předem, a proto nemohl být obsažen v programu

jednání zastupitelstva", jak argumentovala žalovaná obec

v opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu Louny

o pozastavení výkonu předmětné části usnesení ze dne 30. 4. 2001

a ve vyjádření k žalobě.

Krajský soud své závěry při výkladu dotčeného ustanovení

opřel o argumentaci, že zákonodárce zakotvením povinnosti

informovat občany obce 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce

nejen o místě a době tohoto zasedání, ale též i o jeho programu,

zdůraznil požadavek, aby se občané mohli s programem předem

seznámit, na toto zasedání se připravit a uplatnit tak své

připomínky, návrhy a podněty, když občan volí svou účast na

zasedání zastupitelstva v závislosti na tom, co ho konkrétně

zajímá. Se žalovanou obcí se ztotožnil, pokud jde o zařazování do

programu zasedání zastupitelstva bodů jako "různé", "diskuze"

apod., neboť lze jistě očekávat, že v jeho průběhu budou občané

reagovat svými dotazy, připomínkami a náměty. Zdůraznil však úmysl

zákonodárce informovat občany obce v předstihu o programu

připravovaného zasedání, přičemž je dle jeho názoru nutno rozlišit

to, co lze považovat za závažnou část programu připravovaného

zasedání, o níž musí být občané obce informováni v předstihu ve

lhůtě stanovené v § 93 odst. 1 zákona o obcích, což je vždy věcí

náležitého a konkrétního posouzení. V předmětné otázce existenci

takto kvalifikované části programu shledal, neboť odvolání a volba

místostarosty představuje změnu v osobě jednoho z vedoucích orgánů

obce. Místostarosta totiž dle ust. § 104 odst. 1 zákona o obcích

zastupuje starostu obce. V pravomoci zastupitelstva obce je tak

sice oprávnění volit místostarostu a odvolávat jej z funkce [§ 84

odst. 2 písm. l) cit. zákona], nicméně zastupitelstvo obce by mělo

znát podle názoru soudu předem mínění občanů k této změně. Aby

tedy občané mohli svá stanoviska, připomínky a náměty v tomto

směru uplatnit, musí být o zamýšlené změně tohoto orgánu obce

předem informováni. Proto měl být podle mínění soudu tento bod

programu zařazen na některé z následujících zasedání obecního

zastupitelstva za dodržení podmínek ust. § 93 odst. 1 zákona

o obcích předpokládaných. Jde-li potom o návrhy, které nelze

považovat za návrhy závažné povahy, lze je jistě projednat i za

situace, kdy nebyly označeny v navrženém programu připravovaného

zasedání obecního zastupitelstva, což je ovšem situace na

posuzovanou věc se nevztahující. Z těchto důvodů přisvědčil

závěrům okresního i krajského úřadu, dle nichž došlo k porušení

zákona ze strany obce L. , neboť byl porušen § 93 odst. 1 zákona

o obcích, a tudíž rozhodl výrokem, jak byl již shora citován, aniž

by se dále zabýval dalším důvodem, v němž okresní úřad spatřoval

nezákonnost označené části usnesení obecního zastupitelstva obce

L. .

Proti citovaným rozhodnutím okresního a krajského úřadu,

jakož i proti takto konstruovanému rozhodnutí obecného soudu

směřuje projednávaná ústavní stížnost, v níž stěžovatel vyjádřil

zásadní nesouhlas se shora vyloženým právním názorem krajského

soudu. Konstatoval naplnění podmínek dotčeného ustanovení § 93

odst. 1 zákona o obcích v předmětné věci, neboť obecní úřad

informoval v souladu se zákonem o místě, čase i navrženém programu

jednání zastupitelstva, když současně, a to na základě diskuze,

byl tento program v souladu s ust. § 94 odst. 2 téhož zákona

doplněn o odvolání stávající místostarostky a volbu místostarosty

nového. Poukázal na vzájemnou vazbu těchto ustanovení, když prvé

hovoří pouze o navrženém programu a druhé předpokládá jeho

doplnění i v průběhu jednání zastupitelstva, přičemž o zařazení

návrhů přednesených v průběhu zasedání rozhodne zastupitelstvo

obce. O tomto ustanovení se ovšem napadená rozhodnutí nikterak

nezmiňují a rozlišování závažných a nezávažných částí programu

provedené Krajským soudem v Ústí nad Labem ze zákona podle názoru

stěžovatele dovodit nelze. V této souvislosti odkázal též na

důvodovou zprávu k návrhu zákona, ze které vyplývá, že zákonodárce

nestanovil žádná omezení, co se doplňování programu jednání

zastupitelstva na základě ust. § 94 odst. 2 zákona o obcích týče.

Pakliže napadená rozhodnutí nemají oporu v zákoně, bylo jimi

zasaženo v rozporu se zákonem do činnosti obce, a tedy i do

ústavně zaručeného práva obce na samosprávu. Proto stěžovatel

navrhl, aby Ústavní soud tato rozhodnutí nálezem zrušil.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k ústavní

stížnosti zopakoval argumenty v napadeném rozhodnutí již

předestřené. Ust. § 94 odst. 2 zákona o obcích vzal dle vyjádření

předsedy senátu 15 Ca při svém rozhodování v potaz, nicméně nelze

opomenout, že při nerespektování dikce ust. § 93 odst. 1 tohoto

zákona by zastupitelstvo obce mohlo až v průběhu zasedání

rozšiřovat program jednání zcela libovolně o věci zásadní povahy

a tak "vyloučit ze spoluúčasti" občany obce v rozporu

s demokratickými principy a systémem tzv. "kabinetní politiky"

rozhodovat "za zády občanů". Má za to, že je v rozporu s tímto

ustanovením a úmyslem zákonodárce, tedy v rozporu s ratio legis,

jestliže zastupitelstvo obce teprve v průběhu zasedání zařadí do

programu návrh zásadní povahy, o němž občané nebyli informováni

a neměli tak možnost na tento návrh reagovat. S ohledem na uvedené

na svých rozhodovacích důvodech účastník řízení trvá, a proto

navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť se domnívá, že z jeho

strany zákon porušen nebyl. Zamítnutí ústavní stížnosti navrhl

i Okresní úřad Louny, který odkázal ve svém vyjádření na

odůvodnění rozsudku krajského soudu.

II.

Ve vztahu k předmětu řízení se jeví vhodným v prvé řadě

uvést, že podaný návrh obsahově představuje zvláštní typ ústavní

stížnosti, upravený v čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy ČR

a ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon

o Ústavním soudu"), který bývá v odborné literatuře i v praxi

ústavních soudů některých států označován jako tzv. "komunální

ústavní stížnost". Tento typ řízení se v několika směrech odlišuje

od úpravy "obecné" ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d)

Ústavy ČR, a to - mimo jiné -iv tom směru, že zatímco v řízení

o obecné ústavní stížnosti Ústavní soud zkoumá porušení ústavně

zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, v případě tzv.

ústavní stížnosti komunální hodnotí Ústavní soud i zákonnost

zásahu státu (k tomuto srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn.

I. ÚS 471/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 20,

č. 140, str. 9 a násl., vydání 1., Praha: C.H.Beck, 2001).

Článkem 8 Ústavy ČR se zaručuje samospráva územních

samosprávných celků, přičemž základními územními samosprávnými

celky jsou obce (čl. 99), jež jsou územními společenstvími občanů,

která mají právo na samosprávu (čl. 100). Obec je samostatně

spravována zastupitelstvem (čl. 101) a jeho působnost může být

stanovena jen zákonem (čl. 104 odst. 1). Čl. 102 Ústavy ČR zakládá

zastupitelskou formu práva na samosprávu, pro jehož ochranu je

určující čl. 101 odst. 4, dle něhož "Stát může zasahovat do

činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana

zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem". Naposled citované

ustanovení tak připouští ingerenci státní moci za kumulativního

splnění dvou podmínek, přičemž požadavku první z nich Krajský soud

v Ústí nad Labem podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané

věci nedostál, ačkoliv jeho zásah coby orgánu státu byl uskutečněn

v souladu s výhradou zákona stanovenou v citovaném ustanovení (in

fine). Ústavní soud výklad obecného soudu ve vztahu k dotčeným

ustanovením zákona o obcích nesdílí.

Podle § 84 odst. 1 zákona o obcích zastupitelstvo obce

rozhoduje ve věcech patřících do samostatné působnosti obce (§ 35

odst. 1). Ve smyslu tohoto ustanovení do samostatné působnosti

obce patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce

a jejích občanů, pokud nejsou svěřeny zákonem krajům nebo pokud

nejde o výkon přenesené působnosti, a dále záležitosti, které do

samostatné působnosti obce svěří zvláštní zákon. Podle § 84 odst.

2 písm. l) je zastupitelstvu obce vyhrazeno volit starostu,

místostarosty a další členy rady obce (radní) a odvolávat je

z funkce. K platnému usnesení zastupitelstva obce, rozhodnutí nebo

volbě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů

zastupitelstva obce (§ 87). Konečně podle § 93 odst. 1 "Obecní

úřad informuje o místě, době a navrženém programu připravovaného

zasedání zastupitelstva obce. Informaci vyvěsí na úřední desce

obecního úřadu alespoň 7 dní před zasedáním zastupitelstva obce;

kromě toho může informaci uveřejnit způsobem v místě obvyklým".

Dle odst. 2 citovaného ustanovení je zasedání zastupitelstva obce

veřejné. Dikce § 94 odst. 1 potom zní: "Právo předkládat návrhy

k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání zastupitelstva

obce mají jeho členové, rada obce a výbory. "O zařazení návrhů

přednesených v průběhu zasedání zastupitelstva obce na program

jeho jednání rozhodne zastupitelstvo obce" (§ 94 odst. 2 zákona

o obcích).

Jak je patrno z citovaných ustanovení, zákon o obcích

v případě programu zasedání obecního zastupitelstva rozlišení na

závažné a méně závažné body programu jednání, které podal svou

interpretací krajský soud, nezná, přičemž důvod k němu ani

z ostatních ustanovení zákona dovodit nelze. Tímto výkladem tak

v konečném důsledku obecný soud omezil zákonné právo doplnit

program jednání zastupitelstva obce o návrhy přednesené v průběhu

jeho zasedání pouze na návrhy, kterým v podstatě přisoudil zákonu

o obcích v této souvislosti neznámé legislativní označení - návrhy

nezávažné povahy, ačkoliv jejich kvalitativní hierarchii pro tyto

účely zákon nezakládá. V tomto směru - pokud soud poukazuje na

smysl a účel § 93 odst. 1 zákona o obcích - je třeba dodat, že ani

důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona takový názor nepodporuje.

Obdobným způsobem konečně koncipoval informační povinnost obecního

zastupitelstva ve vztahu k připravovanému zasedání obecního

zastupitelstva a právu předkládat návrhy k projednání na jeho

zasedání i dnes již zrušený zákon č. 367/1990 Sb., o obcích

(obecní zřízení), v § 40 a § 41. Nová právní úprava tuto dikci

s příslušným upřesněním toliko převzala. Pakliže lze mluvit

o určitých konkrétních návrzích, které nelze předkládat

k zařazení na pořad jednání v průběhu zasedání zastupitelstva

obce, resp. jejichž projednání by bylo za této situace v rozporu

se zákonem, jedná se podle názoru Ústavního soudu pouze o takové

návrhy, kde to z povahy věci vyplývá z ostatních ustanovení

zákona. Takovým ustanovením je např. § 39 odst. 1 zákona o obcích,

na základě něhož "Záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý

majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec

zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před projednání v orgánech obce

vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli

zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též

zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní,

je právní úkon od počátku neplatný."

S ohledem na řečené Ústavní soud konstatuje, že zásah státu

ve smyslu čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR nesmí být v rozporu s ústavně

zakotvenými znaky samosprávy a je přípustný toliko tehdy, pokud to

ochrana zákona nepochybně vyžaduje. Vyjádřeno jinými slovy,

požadavek ochrany zákona je tak podmínkou nutnou, jejíž naplnění

nelze dovodit extenzivním výkladem nemajícím oporu v dikci zákonné

úpravy, byť by byl konstruován logickým způsobem nevzbuzujícím

pochybnosti o jeho účelnosti a rozumném smyslu. Zásah státu do

ústavně zaručeného práva na samosprávu je totiž podle přesvědčení

Ústavního soudu možno připustit toliko za situace, kdy je porušení

zákona ze strany územního samosprávného celku dovozeno subsumpcí

pod právní normu vyloženou secundum et intra, nikoliv již praeter

legem. Tomuto nazírání na danou problematiku konečně odpovídá i ta

skutečnost, že se jedná o ústavně založenou výjimku zasahující do

jednoho ze znaků demokratického právního státu, jímž existence

místní samosprávy nepochybně je, a kterou je třeba, v souladu

s obvyklou zásadou právní o vztahu pravidla a výjimky,

interpretovat a posléze aplikovat restriktivním způsobem. Nelze

v této souvislosti pominout tezi, dle níž je základem svobodného

státu svobodná obec nadaná v příslušném rozsahu veřejnou mocí,

kterou vykonává buď přímo nebo skrze své orgány. Má-li být tudíž

respektována idea právního státu, je potom nezbytné, aby i jeho

chování bylo bezpodmínečně v souladu s právem. V mezích

stanovených Ústavou ČR a zákonem je místní samospráva konstruována

jako veřejná moc na svém území, je státem předvídána

a v odpovídajícím rozsahu aprobována; musí být právě proto (coby

forma veřejné moci) v případě ingerence státu dostatečně chráněna

a mít právní jistotu spočívající v tom, že je jí poskytnuta

ochrana před neoprávněným zasahováním státu do autonomního

prostoru, který územnímu samosprávnému celku - v daném případě

obci - k výkonu samosprávy poskytl, když omezil svůj dohled na

nezbytné minimum, tj. vyžaduje-li to ochrana zákona.

Ve vztahu k vývodům krajského soudu se sluší poznamenat, že

v případě závažných bodů programu, jakým nesporně odvolání

dosavadního místostarosty a volba místostarosty nového je, by

nepochybně mělo být ust. § 94 zákona o obcích v praxi, a to

z důvodů transparentnosti jednání řádně zvolených zástupců občanů

obce a možnosti omezené účasti občanů při projednávání takto ad

hoc vznesených návrhů, využíváno zdrženlivým a uváženým způsobem,

nevzbuzujícím podezření o jejich účelovém předkládání "na poslední

chvíli". Zákonná dikce citovaného ustanovení ovšem - jak již bylo

řečeno - takové jednání umožňuje, i když samotné meritorní řešení

rozhodnutí stran těchto návrhů podrobuje příslušným dalším

zákonným podmínkám.

Z důvodů takto vyložených dospěl Ústavní soud k závěru, že

Krajský soud v Ústí nad Labem bez zákonných důvodů zrušil citované

usnesení obecního zastupitelstva obce L. v jeho předmětné části,

aniž by to vyžadovala ochrana zákona, čímž porušil ústavně

zaručené právo stěžovatele na samosprávu (čl. 8 ve spojení s čl.

101 odst. 4 Ústavy ČR). V důsledku toho Ústavní soud rozsudek

Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 3. 2002, č. j. 15 Ca

444/01-14, zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm.

a) zákona o Ústavním soudu].

Pokud stěžovatel brojil ústavní stížností též proti

rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého Kraje ze dne 13. 7. 2001, č.

j. LP 75/SR 6521/694/01, a rozhodnutí Okresního úřadu Louny ze dne

29. 5. 2001, č. j. 1090/01, je nucen Ústavní soud konstatovat, že

vzhledem ke skutečnosti, kdy proti citovanému rozhodnutí krajského

úřadu není připuštěn řádný opravný prostředek, začala jeho

doručením stěžovateli plynout lhůta 60 dnů k podání ústavní

stížnosti ve vztahu k předmětným rozhodnutím (§ 72 odst. 2 ve

spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Pakliže

stěžovatel podal svůj návrh k poštovní přepravě až dne 23. 5.

2002, brání v této části takto opožděně podaná ústavní stížnost

z formálních (procesních) důvodů meritornímu přezkumu rozhodnutí

jí napadených, a proto byla Ústavním soudem odmítnuta [§ 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 30. září 2002

Odlišné stanovisko k nálezu ve věci IV. ÚS 331/02

Podle mého názoru došlo vydáním nového zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, k situaci, na kterou měl nález reagovat. Nález I. ÚS 471/2000, který je citován v odůvodnění, se opíral ještě o původní zákon o obcích č. 367/1990 Sb. Nový zákon svěřuje kontrolu zákonnosti opatření učiněných v samostatné působnosti obce, pokud byla pozastavena přednostou okresního úřadu, správním soudům (krajským). Přesto, že Ústava i zákon o Ústavním soudu hovoří o tom, že Ústavní soud zkoumá i zákonnost zásahů státu do samosprávné působnosti obcí, jsem přesvědčen, že za této situace je třeba tato ustanovení vykládat restriktivně a omezit se pouze na ochranu ústavnosti. Není sporu o tom, že zákon o obcích je tzv. obyčejným zákonem. Správní soud zaujal názor na jeho aplikaci v konkrétním případě a shledal postup okresního úřadu jako zákonný. Ústavní soud proto měl především posoudit, zda soudní rozhodnutí vybočuje z mezí ústavnosti, jinak řečeno, zda interpretace konkrétního ustanovení zákona o obcích je neústavní tím, že omezuje či popírá samostatnou působnost obce. Z tohoto pohledu se mi však nezdá, že by rozhodnutí správního soudu představovalo zásah takové intenzity. Rozhodnutí soudu je odůvodněno logicky a srozumitelně a je tedy velmi sporné, zda to, že zákon o obcích lze vyložit i liberálněji (jak činí návrh nálezu) je současně důvodem pro zásah Ústavního soudu. O důvodech, pro které je ve věcech, jako je odvolání starosty či místostarosty, třeba určité opatrnosti, hovoří i odůvodnění nálezu na str. 6 (druhý odstavec).

Také z hlediska Evropské charty místní samosprávy (sdělení MZV č. 181/1999 Sb.) čl. 11soudní rozhodnutí obstojí, neboť místním společenstvím má být zaručeno právo obracet se na soudy za účelem zajištění svobodného výkonu svých pravomocí, a to v daném případě bylo splněno. Názor správního soudu vyjádřený v jeho rozhodnutí svým obsahem z mezí ústavního pořádku nevybočuje.

Z výše uvedených důvodů měl být návrh zamítnut.

JUDr. Pavel Varvařovský

Brno dne 30. září 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru