Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 327/97Usnesení ÚS ze dne 21.11.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajVarvařovský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.327.97
Datum podání05.09.1997

přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 327/97 ze dne 21. 11. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 327/ 97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Mgr. D.K., zastoupené advokátem JUDr. R.H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č.j. 16 Co 419/95-138,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 5. 9. 1997 doručeno podání stěžovatelky, označené jako stížnost na postup Nejvyššího soudu ČR ve věci č. j. 2 Cdon 1795/96-195. Vzhledem k tomu, že podání nemělo potřebné náležitosti, zejména pokud jde o právní zastoupení a potřebu upravit návrh podle požadavků zákona, byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad ve lhůtě do 6. 10. 1997. Z důvodu její nemoci a nepřítomnosti advokátky byla tato lhůta prodloužena do 15. 10. 1997 a následně pak do 31. 10. 1997. Dne 16. 10. 1997 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, zpracovaná právním zástupcem stěžovatelky, která směřuje proti

IV. ÚS 327/97

rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č. j. 16 Co 419/95-138, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 1995, č. j. 19 C 163/89-117, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru je neplatná a že pracovní poměr trvá dále. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala pak dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 1997, č. j. 2 Cdon 1795/96-195, odmítnuto. Stěžovatelka v návrhu namítá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, včetně předcházejícího řízení, bylo zasaženo do jejího ústavního práva na soudní ochranu podle čl. 4 Ústavy České republiky, neboť jí nebyla jednak umožněna osobní účast při projednávání věci před krajským soudem, a jednak, a to především, nebyly vyhodnoceny jí předložené jednoznačné důkazy o její pracovní neschopnosti, obsažené v protokolu o jednání posudkové komise ze dne 16. 11. 1989 a v lékařské zprávě ze dne 12. 5. 1989. Stěžovatelka se totiž domnívá, že právě tyto důkazy nemohly v konečném výsledku znamenat rozhodnutí v její prospěch. Proto navrhuje, aby ústavní soud vydal nález, kterým zruší rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 1995, č.j. 16 Co 419/95-138.

Dne 30. 10. 1997 doručila stěžovatelka Ústavnímu soudu podání, které označila jako ústavní stížnost na postup Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 19 C 163/89 a Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 16 Co 419/95, jehož obsahem je podrobnější rozpracování její vlastní verze, založené na posouzení ústavní stížnosti ze tří hledisek, a to pokud jde o průtahy v jednání okresního soudu, nevhodné chování soudců a soudních znalců, porušení důstojnosti soudního řízení a porušení lidských práv.

Ústavní soud na základě přiložených podkladů zjistil, že Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 24. 6. 1997, č. j. 2 Cdon 1795/96-195, rozhodl o dovolání stěžovatelky tak, že ho pro jeho nepřípustnost odmítl, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu není postižen namítanými vadami uvedenými v ustanovení § 237 písm. a), e) a i) občanského soudního řádu. K tomu v odůvodnění svého rozhodnutí Nejvyšší soud ČR uvedl, že pokud se stěžovatelka dovolávala vad uvedených v ustanovení § 237 písm. a) a e) o.s.ř., její námitky vlastně směřovaly proti postupu soudů při provádění dokazování a proti jejich skutkovým zjištěním a na základě toho učiněných právních závěrů. Pokud jde o namítaný důvod, že jí byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem [§ 237 písm. 1) o.s.ř.], dovolací soud neshledal v postupu krajského soudu žádné zákonné pochybení, neboť ten jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř.

2

IV. ÚS 327/97

Ústavní soud dále zjistil ze spisu vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 310/95, že stěžovatelkou dne 29. 12. 1995 podaná ústavní stížnost proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě byla usnesením ze dne 25. 4. 1996 odmítnuta jako nepřípustná, neboť stěžovatelka s ohledem na podané dovolání a v něm uvedené důvody nevyužila před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.

Ústavní soud, jak již mnohokrát uvedl, není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu proto ani přehodnocování důkazů provedených obecnými soudy, pokud současně nedošlo k porušení základních práv a svobod zaručených ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR. Ze svého takto vymezeného postavení vycházel Ústavní soud i při posuzování ústavní stížnosti.

Je zřejmé, že stěžovatelka se ochrany svých práv vyplývajících z pracovního vztahu domáhala u soudu. K tomu využila i opravné prostředky, jak řádný tak mimořádný, a dostalo se jí tak plné soudní ochrany ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s napadenými rozhodnutími a že své námitky založila na přezkoumání dokazování provedeného obecnými soudy, nemůže zakládat důvod k ústavní stížnosti. Obdobné námitky stěžovatelka totiž uplatnila v předcházejícím řízení a příslušné soudy se jimi zabývaly. V odůvodnění svých rozhodnutí se také s nimi po právní stránce vypořádaly, za plného respektování kautel daných ustanovením § 132 o.s.ř., aniž by se dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu.

Soudci zpravodaji proto nezbylo než rozhodnout o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. 11. 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru