Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 327/96Usnesení ÚS ze dne 27.01.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.327.96
Datum podání27.11.1996

přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 327/96 ze dne 27. 1. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 327/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 27. ledna 1997 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J.P., zastoupeného advokátem JUDr. V.Z., proti rozhodnutí F.ú. v L., ze dne 8. 12. 1994, čj. ML/13393/31/94, rozhodnutí F.ř. v P., ze dne 12. 1. 1995, čj. 12667/111/94, 429/111/94, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 8. 1996, čj. 30 Ca 120/95-33,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím F.ú. v L., F.ř. v P. a Krajského soudu v Plzni stěžovatel v podstatě namítá, že napadenými rozhodnutími správních orgánů bylo porušeno jeho základní právo uvedené v článku 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a postupem Krajského soudu v Plzni jeho základní právo uvedené v článku 38

- 2 - IV. ÚS 327/96

odst. 2 Listiny. Stěžovatel totiž stále splňuje podmínky pro osvobození od placení důchodové daně za zdaňovací období 1992 podle opatření Ministerstva financí ČR, čj. MF ČR 153/47 630/91. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno a aby napadená rozhodnutí správních orgánů, resp. i napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, byly zrušeny.

Z obsahu spisu F.ř. v P., sp. zn. 11416/31/94, Ústavní soud zjistil, že dodatečným platebním výměrem, vydaným F.ú. L., dne 29. 9. 1994 pod čj. ML 10190/31-94, byla stěžovateli vyměřena důchodová daň ve výši Kč 472 300,--, penále ve výši Kč 44 950,--, celkem tedy Kč 517 250,--. K odvolání stěžovatele F.ř. svým rozhodnutím ze dne 24. 11. 1994, čj. 11416/31/94, snížilo takto vyměřenou daňovou povinnost na částky Kč 470 700,--, Kč 44 790,--, tj. celkem Kč 515 490,--. Posléze uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 12. 1994. Z uvedeného spisu je patrno, že stěžovatel se přezkoumání uvedených rozhodnutí cestou správního soudnictví nedomáhal. Jak Ústavní soud dále zjistil z obsahu uvedeného správního spisu, jakož i z obsahu spisu 30 Ca 120/95 Krajského soudu v Plzni, vydal F.ú. v L., dne 26. 10. 1994 pod čj. ML 10473/31/94 výzvu k zaplacení daňového nedoplatku ve výši Kč 471 650,-- v náhradní lhůtě podle § 73 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. F.ř. v P., svým rozhodnutím ze dne 12. 1. 1995, čj. 12667/111/94, odvolání stěžovatele proti uvedené výzvě zamítlo. F.ú. v L., dne 8. 12. 1994 pod čj. ML/13393/31/94 vydal exekuční příkaz na uvedenou peněžitou pohledávku s úroky a náklady. Tento exekuční příkaz stěžovatel převzal dne 17. 12. 1994, námitky uplatněné proti němu podáním ze dne 27. 12. 1994 však vzal zpět. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 8. 1996, čj. 30 Ca 120/95-33, řízení podle ustanovení § 250d odst. 3 o. S. ř. zastavil, když dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí jsou rozhodnutími pouhé procesní povahy, a jejich přezkum je proto vyloučen vzhledem k ustanovení § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

- 3 - IV. ÚS 327/96

Uvedená zjištění a závěry krajského soudu nenasvědčují tedy nijak tomu, že by v projednávané věci došlo k stěžovatelem tvrzenému porušení jeho ústavně zaručených práv, neboť tyto závěry jsou zcela v souladu s konstantní soudní judikaturou. Jádro věci, které stěžovatel ve své ústavní stížnosti zcela pomíjí, je totiž v tom, že v souvislosti s vymáháním daňových nedoplatků podle ustanovení § 73 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, nelze již znovu zkoumat otázku správnosti vyměření daně, jestliže tato daň již byla stanovena vykonatelným rozhodnutím. V tomto řízení šlo tedy pouze o otázku existence exekučního titulu, aniž by již bylo možno věc samu posoudit odchylně.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavníhosoudu odvolání není přípustné.

prof.JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj

V Brně dne 27. ledna 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru