Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3263/10 #1Usnesení ÚS ze dne 30.11.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkDokazování
styk rodičů s nezletilými dětmi
Předběžné opatření
EcliECLI:CZ:US:2010:4.US.3263.10.1
Datum podání16.11.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 120, § 74 odst.1, § 75c odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3263/10 ze dne 30. 11. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele J. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou se sídlem Masarykova 175, 763 26 Luhačovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. října 2010 č. j. 70 Co 462/2010-302, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jímž bylo k odvolání matky nezletilého Jiřího /jedná se o pseudonym/ (takto vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem) změněno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. června 2010 č. j. 40P 260/2007-266. To tak, že odvolací soud (oproti zamítavému výroku soudu I. stupně) nařídil předběžné opatření, jímž uložil otci, aby se zdržel styku s nezletilým Jiřím, jak byl upraven usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 27. října 2009 č. j. 40P 260/2007-175, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 28. ledna 2010 č. j. 70 C 4/2010-201, do pravomocného rozhodnutí o návrhu otce ve věci samé.

Stěžovatel tvrdil, že předmětným rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo, zakotvené v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Porušení tohoto práva spatřoval v tom, že se odvolací soud přiklonil ke tvrzením matky. V této souvislosti namítl, že nemohl svého syna pohlavně zneužívat, resp. ani nemohl být původcem blíže specifikovaného krvácení, které se u něj projevilo dne 15. dubna 2010. Poslední jeho kontakt se synem bez přítomnosti třetí osoby se uskutečnil dne 23. března 2010. Stěžovatel souhrnně tvrdil, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil důkazy. Nevyžádal si ani zprávu Fondu ohrožených dětí a rozhodoval bez znalosti věci. Dle stěžovatele matka lže a vše si vymyslela. Ačkoliv jsou vztahy mezi ním a matkou skutečně vyhrocené, nechtěl by, aby jakkoliv zasáhly do psychologického vývoje jeho syna. Stěžovatel své námitky uzavřel konstatováním, že není pravdou, že by jej sexuálně zneužíval, pročež se domáhal, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, a to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další).

Uvedené třeba obdobně vztáhnout na hodnocení soudu, zda jsou osvědčeny skutečnosti uplatňované navrhovatelem pro nařízení předběžného opatření [§ 75c odst. 1 písm. a) o. s. ř.], tj. jeví-li se alespoň jako pravděpodobné. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, náležitě vyložil, proč z pohledu kontextuálního a při hodnocení všech skutkových tvrzení a listinných podkladů dospěl k závěru odůvodňujícímu mimořádné a v dané záležitosti nepochybně velmi citelné opatření soudu. Jeho úvahy jakkoliv nevybočují z myslitelného argumentačního prostoru (logicky) vymezeného skutkovými podklady, které měl k dispozici. Při vážení ústavně chráněných hodnot (práv), které se ocitly v kolizi, se přiklonil zejména s ohledem na zprávu psychologa a psychoterapeuta PhDr. S. a zprávu MUDr. E. R. k tomu, že zájem nezletilého dítěte na dalším bezproblémovém vývoji včetně zdravotního stavu je v tomto konkrétním případě nadřazen nad zájmem otce a jeho právem udržovat s nezletilým osobní kontakt (stejně jako nad tímtéž zájmem nezletilého ve vztahu k otci).

Nutno konstatovat, že stěžovatelem kritizované úvahy odvolacího soudu se pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR, a proto Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 30. listopadu 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru