Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 325/98Nález ÚS ze dne 22.10.1998Vrácení věci vydané podle trestního řádu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
vlastnické právo/přechod/převod
vlastnické právo/ochrana
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 130/12 SbNU 239
EcliECLI:CZ:US:1998:4.US.325.98
Datum vyhlášení23.11.1998
Datum podání22.07.1998
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 78, § 80 odst.3, § 148 odst.1, § 2 odst.5, § 80 odst.1

40/1964 Sb., § 130, § 123

513/1991 Sb., § 446


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 325/98 ze dne 22. 10. 1998

N 130/12 SbNU 239

Vrácení věci vydané podle trestního řádu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 22. října 1998 v senátě ve věci

ústavní stížnosti P. H., zastoupeného Mgr. R. A., advokátem AK,

proti usnesení Krajského státního zastupitelství Praha ze dne 21.

5. 1998, sp. zn. 2 KZt 2299/98, za účasti Krajského státního

zastupitelství v Praze jako účastníka řízení, za souhlasu

účastníků bez ústního jednání,

takto:

Usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne

21. 5. 1998, sp. zn. 2 KZt 2299/98, se zrušuje.

Odůvodnění.

Ve včas podané ústavní stížnosti proti výše citovanému

usnesení krajského státního zastupitelství, zamítajícímu stížnost

stěžovatele proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky,

Okresního úřadu vyšetřování Praha-východ, ze dne 15. 4. 1998, čj.

ČVS: OVV-720/97, kterým byl podle ustanovení § 80 odst. 1

trestního řádu vydán, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označený,

stavební stroj poškozené firmě E., spol. s r. o., stěžovatel

uvádí, že tento stavební stroj vydal policejním orgánům

k provedení kriminalistické expertizy, neboť bylo zjištěno, že

pochází z trestné činnosti. Přestože požadoval, aby stavební stroj

mu byl po provedení potřebných zjištění vzhledem k ustanovení §

446 obchodního zákoníku vrácen jako jeho jedinému a výlučnému

vlastníku, nebyla v napadeném rozhodnutí tato skutečnost

zohledněna a stavební stroj, zcizený ke škodě obchodní společnosti

E. v B., byl vrácen této firmě. Stěžovatel má za to, že napadené

usnesení krajského státního zastupitelství bylo vydáno v rozporu

s článkem 2 Ústavy ČR a že vydáním stavebního stroje třetí osobě

došlo k porušení jeho vlastnického práva zakotveného v článku 11

Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a žádá

proto, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

Krajské státní zastupitelství v Praze poukázalo ve svém

vyjádření ze dne 1. 10. 1998 na skutečnost, že napadené rozhodnutí

neřeší otázku vlastnictví, ale pouhou předběžnou otázku uplatnění

práva na vydání věci. Napadeným usnesením nemohlo tedy dojít

k porušení článku 11 odst. 3, 4 Listiny a z tohoto důvodu navrhuje

zamítnutí ústavní stížnosti. Vedlejší účastník Policie ČR, Okresní

úřad vyšetřování Praha - východ, se postavení vedlejšího účastníka

vzdal.

Z vyšetřovacího spisu Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování

Praha - východ, sp. zn. ČVS: OVV-720/97, Ústavní soud zjistil, že

obchodní společnost E. v B. koupila v roce 1996 stavební stroj,

což prokázala kupní a leasingovou smlouvou. Dne 7. října 1997 jí

byl tento stroj neznámým pachatelem odcizen, a přestože se

vyšetřovateli nepodařilo zjistit pachatele krádeže, byl za pomoci

servisního střediska uvedený stroj v únoru 1998 nalezen u firmy E.

Orgány činné v trestním řízení následně zjistily, že dne 17. 10.

1997 prodal V. Č. předmětný stavební stroj soukromému podnikateli

T. M. a ten jej prodal dne 29. 10. 1997 stěžovateli, podnikajícímu

pod obchodním jménem E. V. Č. jako možného pachatele krádeže se

nepodařilo usvědčit, protože v listopadu 1997 při autonehodě

zahynul. Ve vyšetřovacím spise je založena kopie kupní smlouvy

uzavřené mezi V. Č. a T. M., soukromým podnikatelem, ze které lze

dovodit, že smlouva byla uzavřena v režimu občanského zákoníku,

a kopie faktury, svědčící o prodeji stavebního stroje T. M.,

podnikajícím pod svým jménem v oboru nákup, prodej a opravy

motorových vozidel a zámečnictví, firmě E., podnikající v oboru

stavebnictví, což naznačuje vzniku obchodního závazkového vztahu

mezi podnikateli. Vydání předmětného stavebního stroje obchodní

společnosti E. v B. vyšetřovatel ve svém usnesení odůvodnil tak,

že s ohledem na předloženou kupní a leasingovou smlouvu není

o právu této obchodní společnosti pochyb, zatímco vznik

závazkového vztahu mezi podnikateli (tedy T. M. a E.) neznamená

bez dalšího automaticky aplikaci obchodního zákoníku. Předmětem

činnosti firmy E. jsou totiž projekty a výstavba vodohospodářských

staveb, a nikoliv obchod či jiná dispozice s motorovými vozidly,

takže nemusí jít o vztah z podnikatelské činnosti. Krajské státní

zastupitelství rozhodující o stížnosti proti tomuto usnesení

potvrdilo, že "věc byla správně vydána poškozené firmě, která na

ni uplatnila nárok a o oprávněnosti nevznikly žádné pochybnosti"

a k poukazu stěžovatele na ustanovení § 446 obchodního zákoníku

konstatovalo, že rozhodnutí neřeší otázku vlastnictví k věci

a nebrání tomu, aby se jiná osoba (skutečný vlastník) domáhala

případného vydání podle občanskoprávních předpisů. Podle názoru

zmíněného státního zastupitelství není proto třeba řešit otázku,

na základě jakých skutečností věc nabyla dotčená osoba, neboť

rozhodnutí podle § 80 odst. 1 trestního řádu nemá konstitutivní

ani deklaratorní charakter.

V daném případě jde o výklad článku

2 Listiny, v jehož odst. 2 se stanoví, že státní moc lze

uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to

způsobem, který zákon stanoví. V předmětné věci není pochyb o tom,

že státní moc byla postupem a rozhodnutími vyšetřovatele

a krajského státního zastupitelství ve vztahu ke stěžovateli

uplatněna, neboť stěžovatel na základě výzvy podle ustanovení §

78 odst. 1 trestního řádu vydal inkriminovaný stavební stroj

k provedení kriminalistické expertizy, nicméně stroj byl posléze

vrácen nikoli stěžovateli, nýbrž obchodní společnosti E. v B.

Podle ustanovení § 80 odst. 1 trestního řádu, není-li věci,

která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, k dalšímu

řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo

zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.

Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož

právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do

úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej

uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Jak je konstatováno

v Komentáři k trestnímu řádu, 1. vydání, 1995, nakladatelství

C.H.BECK/SEVT, str. 331 pochybnosti o právu k věci zde bývají

zpravidla tehdy, když právo k věci uplatňuje další osoba, popř.

více osob. Je-li tomu tak, potom nezbývá, než učinit opatření

podle již citované věty třetí ustanovení § 80 odst. 1 trestního

řádu týkající se úschovy věci. V projednávané věci usoudili

vyšetřovatel i krajské státní zastupitelství na "nepochybnost"

práva firmy E. z toho, že obchod či jiná dispozice s motorovými

vozidly neplyne z předmětu činnosti stěžovatele, a netýká se tak

jeho podnikatelské činnosti. Tento závěr však podle názoru

Ústavního soudu nemá oporu ve vyšetřovacím spise a je v rozporu se

živnostenskými oprávněními, na která se stěžovatel odvolával,

i skutečnostmi, které uvedl ve své výpovědi na obvodním oddělení

Policie České republiky v Litoměřicích dne 11. 2. 1998. Podle

názoru Ústavního soudu existence závazkového vztahu mezi

podnikatelem, zabývajícím se nákupem a prodejem motorových

vozidel, a podnikatelem, podnikajícím v oboru stavebnictví, jehož

předmětem je stavební stroj, povaze obchodního závazkového vztahu

spíše nasvědčuje než naopak. Dospěl-li tedy vyšetřovatel

k opačnému závěru, resp. k závěru, že o právu firmy E. na věc má

pochybnosti, není vůbec zřejmé, z čeho tyto pochybnosti odvozuje.

Jeho rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné - zjištěný skutkový stav

věci totiž neodpovídá důvodům rozhodnutí -, a je proto i v rozporu

se základními zásadami trestního řízení uvedenými v ustanovení §

2 odst. 5 trestního řádu. Skutečnost, že tento nedostatek nebyl

odstraněn ani v řízení o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele,

ve svých důsledcích znamená, že touto vadou trpí i napadené

rozhodnutí krajského státního zastupitelství. Konstatování uvedené

v odůvodnění napadeného usnesení krajského státního

zastupitelství, totiž že toto rozhodnutí neřeší otázku vlastnictví

a že nebrání tomu, aby se jiná osoba domáhala případného vydání

podle občanskoprávních předpisů, tuto vadu nemůže zhojit, protože

tento argument je použitelný v případě postupu podle ustanovení

§ 80 odst. 1 věty první, tedy v případě, kdy vydaná či odňatá věc

je již vrácena tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata, a teprve

poté na ni uplatní právo jiná osoba (R 2/70). V projednávaném

případě, kdy o právu k věci existují pochybnosti, nemohlo, a ani

nesmělo tedy dojít k vydání věci, neboť orgány činné v trestním

řízení měly postupovat podle ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí

trestního řádu týkající se úschovy. Smyslem a účelem tohoto

ustanovení je totiž zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění

práva na ně disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by

mohla vést k již neodčinitelným důsledkům. Postup orgánů činných

v trestním řízení, stejně jako jejich poukaz na to, že jejich

rozhodnutí nebrání tomu, aby se jiná osoba domáhala případného

vydání podle občanskoprávních předpisů, jde tedy podle názoru

Ústavního soudu zcela stranou podstaty věci a je v rozporu s již

citovaným článkem 2 odst. 2 Listiny, neboť jimi byly překročeny

meze stanovené zákonem, sledujícím, aby ke zmíněnému stavu

"neodčinitelnosti" nemohlo vůbec dojít. Jinými slovy, i když lze

zastávat názor, že nikoli každé "nezákonností" se vyznačující

rozhodnutí je současně protiústavní, je důvodem pro zrušení

napadeného rozhodnutí právě porušení konkrétního základního práva

uvedeného v článku 2 odst. 2 Listiny, jenž umožňuje státu

uplatňovat svou moc jen v případech a v mezích stanovených

zákonem.

Za situace, kdy o právu na věc existují pochybnosti,

přirozeně neobstojí důvody ústavní stížnosti, dovolávající se

porušení článku 11 Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení článku 2

odst. 2 Listiny ústavní stížnosti podle ustanovení § 82 odst. 2

písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl

a napadené usnesení podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a)

citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 22. října 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru