Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3239/11 #1Usnesení ÚS ze dne 23.04.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo n... více
Věcný rejstříkodůvodnění
dítě
výchova
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.3239.11.1
Datum podání31.10.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 28

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3239/11 ze dne 23. 4. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti L. K., zastoupené JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, AK se sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 8. 2011 č. j. 18 Co 116/2011-364 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces [čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")] a práva na svobodu vyznání (čl. 15 Listiny) domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku odvolacího soudu.

Stěžovatelka konkrétně odvolacímu soudu vytkla, že při rozhodování o výchově její nezletilé dcery (jež byla nakonec svěřena do výchovy a výživy otci) postupoval zcela jednostranně a zaujatě. Odvolací soud nepřihlédl dle stěžovatelky k tomu, že zatímco ona nabízí své nezletilé dceři stabilní rodinné zázemí, její otec je osobou nespolehlivou, nachází se ve špatné finanční situaci a v minulosti byl dokonce trestán. Naproti tomu stěžovatelka musela v průběhu řízení čelit atakům ze strany znalkyně. Znalecký posudek z oboru psychologie byl podle stěžovatelčina názoru zcela zaujatý a zbytečně se zabýval otázkou její víry, která na dceru žádný negativní dopad nikdy neměla.

II.

Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně judikoval, že ve věcech práv rodinného zasahuje jen v případech skutečně extrémních (srov. např. usnesení sp. zn. usnesení I. ÚS 1796/07, II. ÚS 2311/08, III. ÚS 1328/08 či IV. ÚS 2887/09, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ustanovení zákona o rodině umožňují soudu, pokud se rodiče nedohodnou na výkonu svých rodičovských práv, aby autoritativně rozhodl sám na základě zjištěného skutkového stavu; při svém rozhodování je však soud vždy povinen sledovat především zájem dítěte. Přezkum činnosti obecných soudů ze strany Ústavního soudu se v těchto případech omezuje toliko na posouzení ústavní konformity jejich postupu.

Ze soudního spisu Okresního soudu v Karlových Varech Ústavní soud zjistil, že se obecné soudy otázkou, zda je v zájmu dítěte, aby bylo svěřeno do péče otci, pečlivě zabývaly. Za účelem tohoto zjištění provedly řadů důkazů, a to zejména výslechem rodičů, svědků či znaleckým posudkem a zjišťovaly i přání nezletilé. Proti jejich řádně odůvodněnému závěru, že má nezletilá dcera být svěřena do péče otci, nemá Ústavní soud za těchto okolností žádných ústavněprávních výhrad.

Ústavní soud nepovažuje za opodstatněnou ani námitku stěžovatelky, podle níž by byla svěřena do péče otci vzhledem k náboženskému vyznání matky. Jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku, nebyla při hodnocení otázky, jaké výchovné prostředí je v zájmu dítěte, hodnocena víra stěžovatelky, nýbrž zejména vyslovené přání nezletilé dcery, vztah rodičů (a osob z jejich okolí) k ní a celková příznivost atmosféry v rodině pro výchovu dítěte.

Ústavní soud tedy uzavírá, že napadený rozsudek jsoucí projevem nezávislého soudního rozhodování nevybočil z mantinelů stanovených ústavním pořádkem pro rozhodování soudů ve věcech péče o dítě. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru