Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3191/18 #1Usnesení ÚS ze dne 08.11.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Teplice
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
hospodářská, sociální a kulturní prá... více
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
výživné/pro dítě
rodiče
rodičovská zodpovědnost
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.3191.18.1
Datum podání24.09.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 913, § 915, § 909

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3191/18 ze dne 8. 11. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti J. Ch., zastoupeného Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2018 č. j. 13 Co 40/2018-603 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. listopadu 2017 č. j. 15 P 313/2011-498, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a L. W., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel brojí proti napadeným rozsudkům ústavní stížností a žádá jejich zrušení pro porušení práva na soudní ochranu zaručené Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny.

2. Stěžovatel je otcem nezletilého syna D. Ch. a nezletilé dcery N. Ch., kteří byli zastoupeni v řízení matkou L. W. (vedlejší účastnice). Okresní soud v Teplicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem svěřil nezletilé děti do péče matky a otci uložil povinnost počínaje dnem 8. 11. 2017 na nezletilého D. hradit výživné částkou 900 Kč a na nezletilou N. částku 500 Kč měsíčně a stanovil podmínky splatnosti. Otci byl konkrétně určen styk s nezletilými dětmi a žádnému z účastníků okresní soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") se ztotožnil se závěrem okresního soudu ohledně svěření obou nezletilých dětí do výchovy matky, nikoli s výší výživného pro nezletilé. Dle krajského soudu stěžovatel si nehledá výhodnější zaměstnání, nemá zdravotní omezení, a proto je v možnostech otce získat stálé zaměstnání v hlavním pracovním poměru s příjmem cca 16 000 Kč. Otec se s dětmi nestýká a výživné matce nehradí. Krajský soud nesouhlasil s rozhodnutím okresního soudu ohledně data přiznání výživného zpětně a jeho výší. Vzal v úvahu, že matka má obě děti dlouhodobě ve své faktické péči od 1. 2. 2016 a má pro ně vytvořeny odpovídající podmínky i zázemí, také z výpovědí dětí vyplynulo, že na tomto stavu nechtějí nic měnit. Vztah dětí k otci je odtažitý, nechtějí se dokonce s ním stýkat bez přítomnosti jiné osoby, proto krajský soud považuje za nejvhodnější asistovaný styk v prostorách organizace Květina z. s. za přítomnosti pracovníka této organizace. Termín styku stanovil vždy v sudém týdnu v kalendářním roce v pátek od 15,00 do 16.00 hodin, když aktivitu ponechal na straně stěžovatele.

4. Stěžovatel uvedená rozhodnutí napadl pro nerespektování jeho práva na spravedlivý proces, když soudy mimo jiné nezohlednily předchozí stav trvající několik let, a to, že nezletilý D. byl ve výlučné péči stěžovatele a nezletilá N. ve střídavé péči rodičů. Stěžovatel tvrdil, že děti jsou zmanipulované matkou, on jednal vždy v zájmu dětí, dbal na jejich řádnou výchovu a vzdělání, ale matka jim nechává volnější režim, proto považují za výhodnější zůstat u ní. Rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. Krajský soud nesprávně stanovil výši výživného spolu s nedoplatkem od 1. 2. 2016, které je pro stěžovatele likvidační, aniž by zohlednil vše, co stěžovatel nezletilým dětem hradil (do května 2018 dětem stravné 400 Kč měsíčně, nezletilé N. zaplatil družinu a školu v přírodě). V rozhodnutí krajského soudu spatřuje stěžovatel libovůli, která nemá reálný podklad ve zjištěném skutkovém stavu, neboť soudy vycházely pouze z tvrzení zmanipulovaných dětí a nebyl proveden důkaz k prokázání závislosti stěžovatele na alkoholu. Obecné soudy rozhodly, aniž by přihlédly k závěru znaleckého posudku o postoji matky, která nevede děti k respektu a podpoře naplnění práv druhého rodiče, přesto změnily výchovu a upravily asistovaný styk. V postupu soudů stěžovatel spatřuje porušení jeho práva na rovnost účastníků.

5. Ústavní soud zjistil, že jsou splněny podmínky projednání ústavní stížnosti, neboť byla podána včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); ústavní stížnost rovněž není nepřípustná dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavního soudu.

6. Ústavní soud zde připomíná obecné východisko aplikovatelné beze zbytku právě na projednávaný případ. Děti jako účastníci soudních řízení požívají zvýšené ochrany ze strany státu, což plyne jak z ústavního pořádku České republiky, tak i z jejích mezinárodních závazků (zejména Úmluva o právech dítěte). Středobodem řízení ve věci péče soudu o nezletilé je tedy dítě a jeho nejlepší zájem. Práva a zájmy rodičů jsou také důležité a nemohou zůstat ponechány zcela stranou, jsou však upozaděny ve prospěch zájmu dítěte - s tím je k řízení i k úpravě poměrů dítěte třeba přistupovat a tento přístup by měli mít na paměti především rodiče.

7. Z pohledu Ústavního soudu se krajský soud i okresní soud situací nefungující rodiny a nejlepším zájmem dítěte podrobně zabýval a okresní soud provedl rozsáhlé dokazování (opakované výslechy rodičů, zprávy kolizního opatrovníka, rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích, zprávy Úřadu práce České republiky, zprávy Základní školy, zprávy OSSZ Teplice, opisy rejstříků trestů, zpráva odd. přestupků Magistrátu města Teplice, zprávy a dohody o pracovní činnosti zaměstnavatele, znalecký posudek PhDr. Ludmily Houdkové, Ph.D., zprávy Mgr. Šárky Röhrichové, znalecký posudek MUDr. Jana Drahozala, zprávy Organizace Květina z. s. atd.). Krajský soud doplnil skutková zjištění o aktuální údaje o osobních a výdělkových poměrech rodičů. Přihlédl k přáním a názorům dětí, které se jasně vyslovily, že jsou u matky spokojené, ve škole řádně prospívají, chovají se řádně a nechtějí nic měnit. Vztah dětí a otce je aktuálně rozvrácený a otec by proto měl v prvé řadě aktivně pracovat na jeho postupném obnovení za asistence odborných sociálních služeb. Střídavá péče rodičů za dané situace není v zájmu dětí, ani svěření nezletilých dětí do péče otce.

8. Krajský soud se ztotožnil s postupem okresního soudu, který svěřil nezletilé děti do péče matky a reagoval změnou úpravy asistovaného styku na aktuální vývoj situace, která se v danou chvíli jevila pro nezletilé nejvhodnější. Přihlédl k tomu, že matka fakticky o děti pečuje dlouhodobě, má vytvořeny odpovídající podmínky a zázemí. V péči matky nebyly shledány žádné nedostatky a jejich vztah k jejímu příteli je přátelský. Krajský soud konstatoval, že děti jsou rozumově a emocionálně natolik vyspělé, že lze jejich přání považovat za zásadní vodítko při hledání jejich nejlepšího zájmu. Děti jednoznačně vyjádřily svoje přání u jednání krajského soudu, že nechtějí nic měnit a jsou spokojené, proto krajský soud při rozhodování vzal v úvahu jejich názory a přání. Vztah dětí k otci je naopak odtažitý a negativní, jejich styk s otcem dlouhodobě neprobíhá, naopak se nechtějí s otcem stýkat bez přítomnosti jiné osoby.

9. Z celého obsahu ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatel chápe právo dětí na rodičovskou péči jako právo, které svědčí především jemu jako rodiči. Od počátku zastává pochopitelné stanovisko, že on i nezletilé děti mají právo na prohlubování vzájemných vazeb prostřednictvím pravidelného styku. Stěžejním zájmem ve věcech péče o nezletilé je však nejlepší zájem dítěte. Dítě má dva rodiče a jeho nejlepším zájmem je v obecné rovině mít pevný a rovnocenný vztah k oběma - včetně času, který s nimi může trávit a péče, které se od nich může dočkat. Krajský soud podotkl, že je věcí stěžovatele, aby vyvíjel aktivitu k obnovení pravidelného styku a citových vazeb mezi ním a nezletilými dětmi. S názorem krajského soudu se v danou chvíli Ústavní soud ztotožňuje a podotýká, že žádný soud nedokáže konflikt rodičů vyřešit ke spokojenosti obou.

10. Ústavní soud námitku stěžovatele ohledně určení výživného nemůže považovat za důvodnou a ztotožňuje se s postupem obecných soudů při stanovení výše vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, neboť vycházely zejména z § 913 a § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), a těmto požadavkům dostály. Krajský soud při stanovení data výlučné péče matky o nezletilé děti přihlédl k souhlasným tvrzením rodičů. Krajský soud vzal v úvahu, že matka má obě děti dlouhodobě ve své faktické péči od 1. 2. 2016 a otec k rukám matky na výživu ničeho nepřispěl (výpověď stěžovatele do protokolu při jednání č. l. 576). Námitka stěžovatele ohledně stanovení běžného výživného a dluhu na výživném pro nezletilé děti není důvodná, neboť jejich výše je úměrná běžným potřebám a odpovídá jejich věku. Stěžovatel má možnost hradit dlužné výživné ve splátkách postupně, ale v rozumném časovém horizontu. Krajský soud je toho názoru, že je ve schopnostech a možnostech stěžovatele získat stálé zaměstnání v hlavním pracovním poměru jako číšník a Ústavní soud nemá důvod tento závěr zpochybňovat.

11. Ústavnímu soudu proto nezbývá než konstatovat, že neshledal porušení jeho ústavně zaručených práv na spravedlivé řízení podle čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatelem zmiňované právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy), totiž neznamená, že je jednotlivci zaručováno právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru a zájmům, nýbrž je mu zajišťováno "toliko" právo na spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V posuzovaném případě obecné soudy předepsané elementární požadavky spravedlnosti respektovaly.

12. Ústavní soud v této souvislosti, pouze toliko ve formě obiter dicta, považuje za vhodné připomenout, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů (styku) rodičů s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných" a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z § 909 občanského zákoníku, který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dětí, nestejně hluboký citový vztah dětí k rodičům apod.). Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683).

13. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, dotčenými rozhodnutími porušeny nebyly. Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. listopadu 2018

Jan Filip v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru