Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 318/96Nález ÚS ze dne 02.07.1997K právu obětí nacistické perzekuce na odškodnění

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajČermák Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkinterpretace
odškodnění
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 92/8 SbNU 353
EcliECLI:CZ:US:1997:4.US.318.96
Datum podání18.11.1996
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 95 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

217/1994 Sb., § 3 odst.1 písm.d, § 2

255/1946 Sb., § 2 odst.1


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 318/96 ze dne 2. 7. 1997

N 92/8 SbNU 353

K právu obětí nacistické perzekuce na odškodnění

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 2. července 1997

v senátě ve věci ústavní stížnosti K. K., zastoupeného JUDr. L.

Š., advokátem AK v B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze

dne 3. 9. 1996, čj. 1 A 93/95-11, za účasti Vrchního soudu

v Praze, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka České

správy sociálního zabezpečení v Praze,

takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 1996, čj. 1

A 93/95-11, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Vrchního soudu v Praze, potvrzujícímu rozhodnutí

vedlejšího účastníka ze dne 27. 11. 1995, č. 420 714 420, jímž

byla zamítnuta stěžovatelova žádost o poskytnutí jednorázové

peněžní částky podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona č.

217/1994 Sb., stěžovatel v podstatě uvádí, že z ustanovení § 3

písm. d) citovaného zákona nelze dovodit, že k úmrtí postiženého

občana, kterým byl jeho otec jako československý politický vězeň,

muselo dojít v době do 4. 5. 1945, stejně jako ani to, že k úmrtí

vězně muselo dojíti v době, kdy tento koncentrační tábor byl ještě

pod nacistickou správou. Z uvedených důvodů proto stěžovatel

navrhuje, aby pro porušení článku 95 odst. 1 Ústavy ČR a článku

36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")

bylo jeho ústavní stížnosti vyhověno a napadené rozhodnutí bylo

zrušeno.

Vrchní soud v Praze ve vyjádření předsedkyně senátu JUDr. J.

N. ze dne 10. 6. 1997 poukázal na odůvodnění napadeného rozsudku.

Vedlejší účastník Česká správa sociálního zabezpečení v Praze

se k podané ústavní stížnosti nevyjádřil.

Z obsahu spisu č. 420 714 420 České správy sociálního

zabezpečení v Praze, jakož i spisu 1 A 93/95 Vrchního soudu

v Praze, Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím České správy

sociálního zabezpečení v Praze ze dne 27. 11. 1995, č. 420 714

420, byla zamítnuta stěžovatelova žádost o poskytnutí jednorázové

peněžní částky podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona č.

217/1994 Sb. V důvodech tohoto rozhodnutí je uvedeno, že podle

ustanovení § 2 zákona č. 217/1994 Sb. je postiženým občanem pro

účely tohoto zákona občan, který je československým politickým

vězněm podle § 2 odst. 1 bod 5 zákona č. 255/1946 Sb. Tato

podmínka není však v projednávané věci splněna, neboť stěžovatelův

otec zemřel 18. 5. 1945, tedy po 5. 5. 1945. Vrchní soud v Praze,

jenž rozhodoval o opravném prostředku stěžovatele, uvedené

rozhodnutí správního orgánu potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí

uvedl vrchní soud, že stěžovatelův otec ke dni úmrtí 18. 5. 1945

již neměl postavení československého politického vězně. Jak se

v těchto důvodech dále uvádí, jakkoli smrt stěžovatelova otce

nastala v důsledku věznění a onemocnění v koncentračním táboře,

nebyl tento tábor v den jeho úmrtí již pod nacistickou správou.

Otázkou vztahu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 217/1994 Sb.,

o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické

perzekuce, ve znění zákona č. 77/1995 Sb., a ustanovení § 2 odst.

1 bod 5 zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé

armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje

za osvobození, se Ústavní soud zabýval již ve věci sp. zn. Pl. ÚS

23/96, v níž dospěl k závěru, že datum 4. 5. 1945 uvedené v zákoně

č. 255/1946 Sb. nelze vztáhnout na ustanovení § 3 zcela jiného

zákona, totiž zákona č. 217/1994 Sb. Zatímco § 2 zákona č.

255/1946 Sb. stanoví, kdo je postiženým občanem, § 3 odst. 1 písm.

c) zákona č. 217/1994 Sb., ve znění zákona č. 77/1995 Sb., se

zabývá podmínkami vzniku nároku vdov a vdovců po těchto

politických vězních, k němuž dochází za předpokladu, že postižení

občané byli popraveni nebo zemřeli "ve vyšetřovací vazbě,

vězeních, koncentračních a internačních táborech" nebo byli

násilně usmrceni v souvislosti se zatýkáním. Myšlenka, že by

postižený občan tento status pozbyl prodloužením svého věznění za

hranici 4. 5. 1945, je absurdní a odporuje smyslu zákona. Jak

Ústavní soud v uvedené věci dále uvádí, jestliže zákon nestanoví

ani pojem koncentračního tábora ani dobu existence koncentračních

táborů, není ani zákonného podkladu pro interpretaci, podle níž

koncentrační tábor po dni 5. 5. 1945 již nemohl existovat

a svoboda vězně již po tomto datu nemohla být omezena.

V projednávané věci bylo zjištěno, že stěžovatelův otec

zemřel v koncentračním táboře Dachau dne 18. 5. 1945 na

nemocničním bloku. Jakkoli v této době koncentrační tábor Dachau

již nebyl pod nacistickou správou, není pochyb o tom, že

stěžovatelův otec jej již nemohl opustiti a v něm také zemřel.

Právě tuto nemožnost opuštění koncentračního tábora a úmrtí v něm

považuje Ústavní soud za určující moment uvádějící potřebu

aplikace úvodní preambule k zákonu č. 217/1994 Sb., kladoucí důraz

na fakt neodčiněného historického bezpráví způsobeného obětem

nacistické perzekuce.

Podle názoru Ústavního soudu je tedy v projednávané věci

naplněna skutková podstata uvedená v § 3 odst. 1 písm. d) zákona

č. 217/1994 Sb., ve znění zákona č. 77/1995 Sb., a pokud vrchní

soud dospěl k opačnému závěru, učinil tak v rozporu s článkem 95

odst. 1 Ústavy ČR a článkem 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle

ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,

o Ústavnímsoudu, vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení

§ 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 2. července 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru