Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3172/17 #1Nález ÚS ze dne 01.02.2018Ke způsobilosti právnické osoby jednat před soudem podle § 21 o. s. ř.

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuvyhověno
procesní - náhrada nákladů řízení - § 62
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry
Věcný rejstříkodůvodnění
Předběžné opatření
Statutární orgán
žaloba/zdržovací
Způsobilost k právním úkonům
osoba/právnická
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 15/88 SbNU 217
EcliECLI:CZ:US:2018:4.US.3172.17.1
Datum vyhlášení13.02.2018
Datum podání10.10.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 21 odst.1 písm.a, § 102, § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Z ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. plyne, že za právnickou osobu v civilním řízení jedná předseda statutárního orgánu. Pokud soud po právnické osobě vyžaduje jednání podle zápisu ve veřejném rejstříku, dopouští se odepření přístupu stěžovatele k soudu a tím i spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 1. 2. 2018 zrušil IV. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatelky GEISON REAL, a.s. usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 265/2017-56 ze dne 14. 7. 2017 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Narativní část

Okresní soud vyhověl návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření, kterým se po žalované domáhala stanovení povinnosti zdržet se zásahů do jejího vlastnického práva ke specifikovanému pozemku. Krajský soud k odvolání žalované napadeným usnesením návrh stěžovatelky odmítl pro vadu podání, jelikož v něm dle krajského soudu absentoval podpis dalšího člena statutárního orgánu, jak vyplývá ze zápisu obchodního rejstříku. Stěžovatelka toto usnesení napadla u Ústavního soudu jako nezákonné a rozporné s § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i s judikaturou Nejvyššího soudu.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud zásadně posuzuje řízení v jeho celku, tedy až po pravomocném skončení řízení. Výjimečně však lze shledat způsobilost některých předběžných opatření zasáhnout ústavně zaručená práva nebo svobody (např. základní právo na pokojné užívání majetku) a podrobit taková rozhodnutí v omezeném rozsahu ústavněprávnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto. O tuto výjimku se jednalo i v projednávané věci.

Ústavní soud shledal stížnost důvodnou, mj. i s odkazem na vyjádření samotného odvolacího soudu, ve kterém odvolací soud přiznal chybu v úsudku. Závěr odvolacího soudu byl extrémně vadný s ohledem na znění § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., z něhož vyplývá, že za právnickou osobu jedná předseda statutárního orgánu, což v posuzovaném případě splněno bylo. Odvolací soud se tím, že odepřel jejímu projevu vůle důsledky, které zákon s takovým projevem spojuje, dopustil porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces a v jeho rámci též na přístup soudu ve smyslu čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jan Musil. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

IV.ÚS 3172/17 ze dne 1. 2. 2018

N 15/88 SbNU 217

Ke způsobilosti právnické osoby jednat před soudem podle § 21 o. s. ř.

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy - ze dne 1. února 2018 sp. zn. IV. ÚS 3172/17 ve věci ústavní stížnosti GEISON REAL, a. s., se sídlem Praha 1 - Nové Město, Vodičkova 1277/19, zastoupené Mgr. Davidem Metelkou, advokátem, se sídlem v Ostravě - Mariánské Hory, Boleslavova 901/7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2017 č. j. 19 Co 265/2017-56 o odmítnutí stěžovatelčina návrhu na nařízení předběžného opatření, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Vladěny Hrstkové, bez právního zastoupení, jako vedlejší účastnice řízení.

I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2017 č. j. 19 Co 265/2017-56 byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2017 č. j. 19 Co 265/2017-56 se ruší.

III. Náhrada nákladů na zastoupení stěžovatelky v řízení o ústavní stížnosti se nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Návrh

1. V ústavní stížnosti ze dne 10. 10. 2017, doplněné podáním ze dne 13. 11. 2017, se GEISON REAL, a. s., (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedeným soudním rozhodnutím o předběžném opatření bylo porušeno základní právo zaručené ústavním pořádkem, rozhodnutí zrušil a Krajskému soudu v Praze (dále též jen "odvolací soud") uložil povinnost nahradit jí náklady řízení o ústavní stížnosti v částce 12 342 Kč.

II. Skutkové okolnosti

2. Žalobkyně se proti vedlejší účastnici řízení Vladěně Hrstkové (dále též jen "žalovaná") domáhala uložení povinnosti zdržet se zásahů do jejího vlastnického práva ke specifikovanému pozemku v obci a k. ú. Chrustenice.

3. Dne 16. 5. 2017 usnesením č. j. 23 Nc 51/2017-18 Okresní soud v Berouně (dále jen "okresní soud") vyhověl návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření (výrok I), zčásti návrh zamítl (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost ve stanovené lhůtě podat k věcně a místně příslušenému soudu žalobu ve věci samé (výrok III).

4. Dne 14. 7. 2017 usnesením č. j. 19 Co 265/2017-56 Krajský soud v Praze k odvolání žalované usnesení okresního soudu ze dne 16. 5. 2017 č. j. 23 Nc 51/2017-18 ve výroku I změnil tak, že se návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření odmítá (výrok I). Podle odvolacího soudu okresní soud nesprávně vyhodnotil kvalitu podání žalobkyně na nařízení předběžného opatření potud, že pominul, že v podání absentuje druhý podpis dalšího člena statutárního hromadného orgánu tak, jak vyplývá ze zápisu z veřejného rejstříku společnosti. Jde proto o návrh vadný a nelze o něm rozhodnout.

III. Argumentace stěžovatelky

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl porušen čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") zaručující právo vlastnit majetek. Toto rozhodnutí je dle jejího názoru nezákonné a rozporné s § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., což plyne i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2015 sp. zn. 20 Cdo 2921/2004.

IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelky

6. Odvolací soud jako účastník řízení ve vyjádření ze dne 26. 10. 2017 uvedl, že ústavní stížnost pokládá za důvodnou.

7. Stěžovatelka v replice ze dne 13. 11. 2017 na vyjádření odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2017 ústavní stížnost doplnila a dále tvrdila, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno též právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a výši nákladů na právní zastoupení v řízení o ústavní stížnosti specifikovala částkou celkem 12 342 Kč.

8. Vladěna Hrstková jako vedlejší účastnice řízení se k ústavní stížnosti nevyjádřila.

V. Posouzení podmínek řízení

9. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí ve věci předběžného opatření. Ústavní soud v této souvislosti dodává, že pokud jde o spravedlivost civilního řízení podle kritérií zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen "Úmluva"), tu posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti spravedlnost procesu směřujícího k vydání dílčích rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předcházejí či po něm následují, to ovšem za podmínky, že současně lze jimi přímo a neodčinitelně zasáhnout i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod.

10. Ústavní soud ve své judikatuře vyjádřil názor, že s ohledem na způsobilost některých předběžných opatření zasáhnout ústavně zaručená základní práva nebo svobody (v civilním procesu např. základní právo na pokojné užívání majetku), lze některá tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto. Z povahy věci však vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a nebylo projevem svévole [srov. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), všechny judikáty Ústavního soudu jsou dostupné v internetové databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz)].

11. S přihlédnutím k výše uvedenému Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

VI. Upuštění od ústního jednání

12. Ústavní soud neočekával od ústavního jednání další objasnění věci, pročež od něj upustil dle ustanovení § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.

VII. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

13. Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v tvrzení stěžovatelky, že ačkoliv se zákonem stanoveným způsobem domáhala svého práva na vydání předběžného opatření u nezávislého a nestranného soudu, odvolací soud svým odmítavým a zákonu odporujícím rozhodnutím toto právo porušil, čímž současně porušil i základní právo na spravedlivý proces z hlediska přístupu k civilnímu soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

14. Shora uvedené tvrzení stěžovatelky Ústavní soud shledal důvodným, což zřetelně plyne již ze samotného vyjádření účastníka řízení (odvolacího soudu) ze dne 26. 10. 2017.

15. Odvolacísoud založil své rozhodnutí na chybném úsudku, že stěžovatelčin návrh na předběžné opatření je vadný, protože na něm absentuje druhý podpis dalšího člena hromadného statutárního orgánu. Tento závěr je však extrémně vadný, protože z ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vyplývá, že za právnickou osobu jedná předseda statutárního orgánu, což v posuzovaném případě bylo splněno.

16. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zaručují základní právo osoby na spravedlivý proces a v jeho rámci též na přístup ksoudu. Porušení tohoto práva se orgán veřejné moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem procesních norem podústavního práva odepře projevu vůle účastníka řízení důsledky, které zákon s takovým projevem spojuje.

17. Jelikož ústavní stížnost směřovala proti dílčímu rozhodnutí civilníhosoudu vydanému před zahájením řízení ve věci, a tudíž jejím předmětem nebylo konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky, Ústavní soud neshledal důvody pro mimořádný postup dle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu a nevyhověl jejímu návrhu na přiznání náhrady nákladů zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.

18. Z uvedených důvodů proto Ústavnísoud podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zcela vyhověl a napadené rozhodnutí odvolacího soudu pro porušení základních práv a svobod plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru