Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3170/17 #1Usnesení ÚS ze dne 29.11.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkodůvodnění
Náklady řízení
insolvence/správce
EcliECLI:CZ:US:2017:4.US.3170.17.1
Datum podání10.10.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 146 odst.2, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3170/17 ze dne 29. 11. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společností a) Deutsche Leasing ČR, spol. s r. o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/79, a b) Traffictrade s. r. o. se sídlem v Karlíku, Zahradní 339, zastoupených Mgr. et Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem se sídlem v Písku, Velké náměstí 7/12, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, č. j. 32 Cdo 5704/2016-1209, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2016, č. j. 47 Co 196/2011-1136, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obecné soudy v dané věci rozhodovaly na různých stupních opakovaně v důsledku úspěšně podaných řádných i mimořádných opravných prostředků; nyní přezkoumávaná část řízení se týká pouze otázky náhrady nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 8. 2016, č. j. 47 Co 196/2011-1136, uložil stěžovatelkám, aby nahradily insolvenční správkyni JUDr. Šárce Veskové rovným dílem náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 819 584 Kč; dospěl k závěru, že vedlejší účastnice vzala žalobu zpět, jelikož stěžovatelka b) dne 15. 2. 2013 dobrovolně předmět sporu (vozidlo) vydala. Odvolací soud uzavřel, že žaloba byla vzata zpět pro chování stěžovatelky b), která tak procesně zavinila zastavení řízení (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Stěžovatelka a) v řízení podporovala stěžovatelku b), a soud proto uložil povinnost k náhradě nákladů řízení oběma solidárně. Výši nákladů řízení určil odvolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.

Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu usnesením ze dne 1. 8. 2017, č. j. 32 Cdo 5704/2016-1209, změnil tak, že stěžovatelky jsou povinny nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 758 297 Kč. Změnu odůvodnil dovolací soud tím, že odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí zastoupení pro dovolací řízení zástupcem, který účastníka v dané věci zastupoval i v řízení před soudem prvního a druhého stupně, není účelně vynaloženým nákladem.

Proti napadeným usnesením se stěžovatelky brání včas podanou ústavní stížností a namítají porušení svých ústavních práv na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a 4 a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení spatřují v tom, že obecné soudy dostatečně neposoudily důvodnost podané žaloby a uložily stěžovatelkám povinnost nahradit náklady řízení, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky. Stěžovatelky jsou přesvědčeny, že zastavení řízení nezavinily a že tak byly protiústavně dotčeny na svém majetku.

Stěžovatelky napadají pouze výroky rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení. Do nákladového rozhodování však Ústavní soud zásadně nezasahuje, neboť samotný "spor" o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, v zásadě nedosahuje intenzity opodstatňující přijetí závěru o porušení základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení získá ústavněprávní dimenzi až v případě, kdy postup soudu vybočuje z pravidel upravujících řízení. Výrok o nákladech řízení musí být založen na věrohodné a logické úvaze soudu, která je řádně odůvodněna a má oporu v průběhu řízení (viz nález ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. III. ÚS 290/06).

Stěžovatelky v této věci nevznesly žádné zásadní ústavně právní námitky, které by svědčily o porušení ústavních práv; ve své podstatě jen dále polemizují a nesouhlasí s rozhodnutími obecných soudů. Takto pojatá ústavní stížnost ovšem neodůvodňuje vydání kasačního nálezu Ústavního soudu - z předestřených námitek nevyplývá, že by stěžovatelkám byla upřena jakákoliv ústavně chráněná práva.

Výroky obecných soudů, které se opakovaně a pečlivě otázkou náhrady nákladů řízení v této věci zabývaly, mají oporu v průběhu řízení, jsou dostatečně odůvodněné, založené na logické úvaze. Obecné soudy přezkoumatelným a dostatečným způsobem zhodnotily, kdo z procesního hlediska zavinil zastavení řízení a komu tak mají uložit povinnost k náhradě nákladů podle § 146 odst. 2 o. s. ř. - v takovém postupu a rozhodnutí nelze spatřovat porušení žádných ústavních práv. V daném případě nebyl porušen ani princip legitimního očekávání stěžovatelek a rovněž použití advokátního tarifu pro výpočet nákladů právního zastoupení je v této konkrétní věci rozumně vysvětleno.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. listopadu 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru