Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3141/11 #1Usnesení ÚS ze dne 09.05.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajVýborný Miloslav
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkPromlčení
odůvodnění
pohledávka
EcliECLI:CZ:US:2012:4.US.3141.11.1
Datum podání19.10.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 100

99/1963 Sb., § 96, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3141/11 ze dne 9. 5. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti L. P., zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, AK se sídlem Škroupova 1114/4, 702 00, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2011 č. j. 11 Co 248/2011-395 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

S tvrzením o porušení ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces se stěžovatel - v řízení před obecnými soudy žalovaný - domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení odvolacího soudu, jímž bylo k odvolání žalobců rozhodnuto změnou napadeného usnesení soudu prvého stupně tak, že "zpětvzetí návrhu je účinné". K porušení jeho práv zakotvených v ustanoveních čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod došlo dle stěžovatele v důsledku nesprávného a protiústavního postupu odvolacího soudu.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vylíčil, že pro něj nepříznivá pravomocná rozhodnutí obecných soudů, na jejichž základě žalobcům poskytl plnění, byla posléze zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu, který obecné soudy zavázal právním názorem, podle něhož pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobci domáhali, byla promlčená. Za tohoto stavu měl stěžovatel, který po právní moci zrušeného rozsudku odvolacího soudu pohledávku uhradil, zcela zjevný zájem na tom, aby bylo v řízení pokračováno.

Stěžovatel proto navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.

II.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný. Jde o návrh sice nepřípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat zpravidla až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Takto naznačené pochybení obecného soudu však v projednávané věci Ústavní soud neshledal. Napadené usnesení bylo řádně odůvodněno a opíralo se o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu upínající se k této otázce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 1964/2011 či ze dne 26. 3. 2009 sp. zn. 23 Cdo 5108/2008, obě dostupná na www.nsoud.cz). Jak Nejvyšší soud, tak v projednávané věci Krajský soud v Ostravě vyšly z předpokladu, že plnění pohledávky (byť by tato byla promlčena) po právní moci rozhodnutí odvolacího soudu je plněním dobrovolným, majícím oporu v právu a nezakládajícím bezdůvodné obohacení. Z toho pak plyne, že osoba, která toto plnění poskytla, nemá vážný důvod trvat na pokračování v řízení.

Proti takto vyloženému právnímu závěru ani proti způsobu jeho odůvodnění nemá Ústavní soud žádných námitek, neboť jde o závěr založený na racionální a z ústavního hlediska aprobovatelné interpretaci podústavního práva (srov. obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 2879/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru