Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3132/11 #1Usnesení ÚS ze dne 08.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Ostrava
Soudce zpravodajFormánková Vlasta
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu /s... více
Věcný rejstříkdovolání/přípustnost
EcliECLI:CZ:US:2011:4.US.3132.11.1
Datum podání18.10.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 237 odst.2 písm.a


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3132/11 ze dne 8. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupené Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou na adrese Ostrava - Moravská Ostrava, Masná 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2011 č. j. 29 Cdo 1939/2011-638, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. května 2009 č. j. 11 Co 587/2008-474 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2006 č. j. 29 C 112/2001-260, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. července 2008 č. j. 29 C 112/2001-413, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. října 2011, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že postupem soudů byl porušen čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále že bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý soudní proces, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z předložené ústavní stížnosti bylo zjištěno, že Okresní soud v Ostravě a rozsudkem ze dne 29. srpna 2006 č. j. 29 C 112/2001-260, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. července 2008 č. j. 29 C 112/2001-413, uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci Statutárnímu městu Ostrava - Městskému obvodu Ostrava - Jih částku 2 427,- Kč s přísl. a řízení co do částky 7 103,- Kč s přísl. a co do 10 % úroku z částky 2 427,- Kč za dobu od 11. listopadu 1999 do 30. června 2003 zastavil. K odvolání podanému stěžovatelkou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 18. května 2009 č. j. 11 Co 587/2008-474 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatelka podala ve věci i dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. července 2011 č. j. 29 Cdo 1939/2011-638 odmítl podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolání podle odstavce 1 citovaného ustanovení není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti zrekapitulovala průběh předchozího řízení a tvrdila, že v předmětném řízení byla celková výše žalované částky sice 9 530,- Kč, nicméně záležitost nelze v žádném případě považovat za bagatelní, neboť je nutno vzít v úvahu další spory, které stěžovatelka v souvislosti s tímto předmětným řízením vede u Okresního soudu v Ostravě. Dále stěžovatelka uvedla, že předmětem žaloby byl požadavek žalobce na zaplacení částek z titulu nedoplatku do fondu oprav po provedeném vyúčtování. Stěžovatelka považovala částku účtovanou žalobcem za opravu balkónů nedůvodnou a obecné soudy se dle názoru stěžovatelky nevypořádaly s argumentací, kterou v řízení předložila. Na podporu svého tvrzení, v části ústavní stížnosti napadající usnesení dovolacího soudu, stěžovatelka odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu vydané pod sp. zn. I. ÚS 157/96.

Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Nejvyššímu soudu nelze vytknout žádné pochybení v rozhodování o dovolání stěžovatelkou podaném, neboť bylo ex lege nepřípustné a jako takové muselo být odmítnuto. Dovolací soud se věcí stěžovatelky řádně zabýval a podrobně stěžovatelce zdůvodnil, proč dovolání jako nepřípustné odmítl. Z uvedeného důvodu je ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.

Pro hodnocení zbylé části ústavní stížnosti je pak určující, že Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl, aniž by toto rozhodnutí bylo jakkoli závislé na jeho uvážení; pak se totiž neuplatní zásada vyslovená v § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, nýbrž platí, že lhůta k podání ústavní stížnosti začíná svůj běh dnem následujícím po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozsudkům soudu prvního a druhého stupně hodnotit jako opožděně podanou. Ústavní soud k tomu uvádí, že stěžovatelka rozsudky soudu prvního stupně i odvolacího soudu již ústavní stížností dříve napadla, přičemž Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 8. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2535/09.

Ústavní soud považuje za vhodné rovněž poznamenat, že stěžovatelčina kritika Nejvyššího soudu spočívající v tom, že žalovanou částku považoval za bagatelní, není na místě, neboť bylo zcela věcí stěžovatelky, zda i přes poučení uvedené v rozsudku odvolacího soudu o tom, že dovolání není přípustné, dovolání podala.

Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelkou citovaném rozhodnutí Ústavního soudu, neboť tento pro odlišnost právního základu na posuzovanou věc nedopadá.

Z důvodů vyložených výše nezbylo Ústavnímu soudu než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout dílem jako opožděně podanou a dílem jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 8. listopadu 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru