Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 312/01Nález ÚS ze dne 03.12.2001Povinnost soudu odstranit pochybnosti při obdržení dvou vzájemně si odporujících podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprávní úkon
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 189/24 SbNU 407
EcliECLI:CZ:US:2001:4.US.312.01
Datum vyhlášení13.12.2001
Datum podání24.05.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 41a odst.3, § 43


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 312/01 ze dne 3. 12. 2001

N 189/24 SbNU 407

Povinnost soudu odstranit pochybnosti při obdržení dvou vzájemně si odporujících podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez

nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti PharmDr. P.

N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2001, sp.

zn. 4 Cmo 396/2000, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13.

10. 2000, sp. zn. 22 Cm 715/99, za účasti Vrchního soudu v Praze,

jako účastníka řízení, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2000, sp. zn.

22 Cm 715/99, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1.

2001, sp. zn. 4 Cmo 396/2000, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho práv, chráněných

čl. 36 odst.1, čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 90

Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního

soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu

v Plzni ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 22 Cm 715/99, o zastavení

řízení.

V ústavní stížnosti uvedl, že dne 9. 9. 1999 zaslal Krajskému

soudu v Plzni žalobu na určení existence pohledávky konkurzního

věřitele ve výši 81.674,83 Kč vůči úpadci Z. p. š., v likvidaci,

vůči níž měl pohledávky z titulu nezaplacení léků a prostředků

zdravotnické techniky, které byly vydány v jeho lékárně

pojištěncům úpadce na lékařské předpisy a které měl úpadce

proplatit na základě smlouvy ze dne 17. 8. 1994, o úhradě léčiv

a prostředků zdravotnické techniky. (Jednalo se pohledávky

pravomocně přiznané platebními rozkazy, vydanými Krajským soudem

v Plzni ve výši 58.920,70 Kč a dále částku Kč 147.979,50 řádně

doloženou příslušnými doklady. Správce konkurzní podstaty však

jeho pohledávku v žalované výši popřel).

Právní zástupce stěžovatele na základě jeho pokynu, ještě

před prvním jednáním - dne 5. 10. 2000, odeslal Krajskému soudu

v Plzni doporučenou zásilkou podání, kterým bere návrh v celém

rozsahu zpět, žádá zastavení řízení a vrácení poloviny soudního

poplatku. Následující den, tj. 6. 10. 2000, opět na pokyn

stěžovatele, jeho právní zástupce v 8.40 hod. soudu faxovým

podáním sdělil, že odvolává zpětvzetí žaloby, žádá soud, aby

k tomuto podání nebylo přihlíženo a dále, že trvá na projednání

věci. Podání zaslané faxem bylo ihned 6. 10. 2000 zasláno

Krajskému soudu v Plzni doporučenou poštou v písemné podobě tak,

aby faxová zpráva byla potvrzena.

Krajský soud přestože bezesporu obdržel faxovou zprávu,

usnesením ze dne 13. 10. 2000 řízení zastavil s tím, že žádný

z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a že se žalobci

vrací polovina soudního poplatku. Vrchní soud se v odůvodnění

potvrzujícího usnesení faxovým podáním nezabýval, konstatoval

pouze, že odvolání zpětvzetí žaloby soudu bylo doručeno až dne 9.

10. 2000, zatímco zpětvzetí návrhu mu došlo dne 6. 10. 2000.

Ohledně faxového podání pouze uvedl, že se ve spise nenachází.

Stěžovatel namítá, že odvolací soud k faxovému podání vůbec

nepřihlížel, i když o jeho existenci byl informován. Pokud

v tomto směru měl pochybnosti, měl stěžovatele vyzvat

k předložení důkazu, že faxová zpráva byla v uvedený den a hodinu

skutečně odeslána. Je přesvědčen, že i podle tehdy platné právní

úpravy lze dovodit, že úkon mohl být odvolán, pokud takové podání

přišlo na soud dříve nebo současně s odvolaným úkonem.

Nerespektováním jeho podání a následným zastavením řízení tak

došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu.

Stěžovatel k ústavní stížnosti přiložil potvrzení úspěšného

vysílání, ze kterého je zřejmé, že dne 6. 10. 2000, v 8.40 hod.

byly z faxové stanice jeho právního zástupce odeslány 2 strany

textu na č.0197224805.

Vrchní soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl,

že má za to, že při svém rozhodování nepochybil, neboť postupoval

zcela v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 o.s.ř. Zpětvzetí návrhu

znamená, že žalobce je srozuměn s tím, že o jeho návrhu již nebude

meritorně rozhodováno, a soud již o návrhu rozhodnout nemůže,

neboť po "odklizení návrhu" chybí základní procesní podmínka, a to

právě návrh na zahájení řízení. Žádné ustanovení o.s.ř. žalobci

neumožňuje, aby už jednou učiněný projev z řízení odstranil a tzv.

"zpětvzetí zpětvzetí" návrhu na zahájení řízení je již proto

právně neúčinné. Faxová zpráva, o které se stěžovatel zmiňuje, se

ve spise nenachází.

Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem připojeného spisu

a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu

v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je

důvodná.

Ústavní soud nejdříve podotýká, že posuzoval ústavní

stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice

soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí

v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným

soudům a obdobně orgánům veřejné moci a jako takový je oprávněn do

jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že

tyto nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté

Listiny základních práv a svobod. S ohledem na zjištěné

skutečnosti, pak dospěl k závěru, že právě k výše uvedenému

porušení principů obsažených v Listině základních práv a svobod,

opravňující zásah Ústavní soudu, došlo.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 22 Cm

715/99, Ústavní soud ověřil, že na čl. 16 spisu je založeno

zpětvzetí návrhu stěžovatele ze dne 5. 10. 2000, došlé soudu dne

6. 10. 2000. Na čl. 21 spisu je založeno jedno vyhotovení podání

stěžovatele (bez obálky) ze dne 6. 10. 2000, označené jako

odvolání úkonu učiněného písemným podáním 5. 10. 2000, které dle

razítka podatelny došlo ve dvojím vyhotovení na soud dne 6. 10.

2000, ve kterém stěžovatel odvolává zpětvzetí žaloby, žádá, aby

k podání jeho právního zástupce ze dne 5. 10. 2000 nebylo

přihlíženo a trvá na projednání žaloby. Rovněž uvádí, že toto

podání zasílá soudu faxem a současně i doporučenou poštovní

zásilkou.

Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení ze

dne 13. 10. 2000 pouze konstatuje, že odvolání právního úkonu,

kterým vzal stěžovatel zpět svůj návrh, došlo soudu až dne 9. 10.

2000, přičemž zpětvzetí podání, kterým byl návrh vzat zpět, není

přípustné.

Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že úkony

stěžovatele, tj. zpětvzetí návrhu a odvolání tohoto podání, po

sobě následovaly, nebyly učiněny ve vztahu k soudu v jeden den,

jak tvrdí stěžovatel, a nejednalo se tedy o rozporuplné úkony,

u nichž by bylo nutno vyzvat účastníka k jejich objasnění. Faxové

podání se ve spise nenachází.

Ústavní soud dále zjistil, že v soudním spise je volně

založené spisově neevidované faxové podání stěžovatele, kterým

odvolává zpětvzetí návrhu ze dne 5. 10. 2000, na němž jsou

vyznačeny údaje o tom, že dne 6. 10. 2000 v 8.40 hod. bylo

z příslušného čísla telefaxu (JUDr. R. - Š. Olomouc) toto podání

odesláno a dále další časový údaj - 8.48 hod.

Uvedené skutečnosti svědčí tomu, že stěžovatel faxovým

podáním ze dne 6. 10. 2000 odvolal zpětvzetí svého návrhu

z předešlého dne, přičemž z faxového podání volně založeného

v soudním spise je zřejmé, že toto bylo soudem skutečně dne 6.

10. 2000, nejpozději v 8.48 hod. přijato. Z obsahu spisu

(komunikace ze strany soudu ve vztahu ke stěžovateli byla vedena

prostřednictvím faxu) Ústavní soud rovněž ověřil, že č.

0197224805, na které bylo podání odesláno, je číslem faxu

Krajského soudu v Plzni. Faxovému podání koresponduje

i stěžovatelem předložené potvrzení o jeho odeslání a počet

odeslaných stran. Tvrzení odvolacího soudu, že faxové podání se

nenachází ve spise, tedy nebylo shledáno pravdivým a oba soudy

ponechaly bez povšimnutí nejen tvrzení stěžovatele o jeho

odeslání, ale i další nesrovnalosti ve vedení spisu, které

poukazovaly na nedostatky při evidenci podání stěžovatele

(chybějící obálka od doporučeně zasílané zásilky a stejnopis

podání).

Z obsahu spisu je dále zřejmé, že stěžovatel v souladu

s ustanovením § 42 odst. 3 o.s.ř. faxové podání ve lhůtě 3 dnů

doplnil předložením jeho originálu soudu.

I když občanský soudní řád, ve znění účinném do jeho novely

provedené zákonem č. 30/2000 Sb., výslovně neupravoval možnost

odvolání právního úkonu, nelze vyloučit, že v tomto konkrétním

případě došlo k platnému odvolání právního úkonu - zpětvzetí

návrhu na zahájení řízení, neboť je zřejmé, že ve vztahu k soudu

došly oba úkony ve stejný den (přičemž je navíc pravděpodobné, že

faxové podání bylo přijato dříve) a přinejmenším byly na místě

pochybnosti o úmyslu stěžovatele, které měly být v případě

nejednoznačného postoje soudu k platnosti odvolaní zpětvzetí

návrhu odstraněny postupem dle § 43 o.s.ř.

Ústavní soud pro úplnost dodává, že občanský soudní řád, ve

znění novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb., účinné od 1. 1.

2001, nyní v ustanovení § 41a odst. 3 výslovně uvádí, že úkon může

být odvolán, jestliže jeho odvolání dojde soudu nejpozději

současně s tímto úkonem.

Z výše uvedených důvodů, má Ústavní soud za to, že obecné

soudy, které zcela pominuly faxové podání stěžovatele, řádně a ve

lhůtě potvrzené jeho originálem, nehodnotily skutečnost, že soudu

byla v týž den podána dvě vzájemně si odporující podání, a bez

dalšího rozhodly o zastavení řízení, neposkytly právům stěžovatele

dostatečnou ochranu.

S ohledem na uvedené skutečnosti proto nezbylo než napadený

rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. 4 Cmo

396/2000, a to z důvodů procení ekonomie i spolu s rozsudkem

Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 22 Cm

715/99, zrušit dle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť jím došlo

k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 3. prosince 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru