Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 311/99Nález ÚS ze dne 09.01.2002Ukládání penále za prodlení s placením daně z nemovitosti

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajZarembová Eva
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
Věcný rejstříkdaň/daňová povinnost
správní sankce
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 4/25 SbNU 29
EcliECLI:CZ:US:2002:4.US.311.99
Datum vyhlášení17.01.2002
Datum podání25.06.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 4 odst.1, čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

338/1992 Sb., § 13b, § 73


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 311/99 ze dne 9. 1. 2002

N 4/25 SbNU 29

Ukládání penále za prodlení s placením daně z nemovitosti

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení bez

nařízení ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti JUDr. P.

L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

10 Ca 10/99, ze dne 24. 3. 1999, rozhodnutí Finančního ředitelství

v Českých Budějovicích, čj. 5456/150/1998, ze dne 22. 12. 1998,

a rozhodnutí Finančního úřadu v Pacově, čj.

17228/98/094971/5948, ze dne 9. 9. 1998, za účasti Krajského soudu

v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Finančního

ředitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka

řízení, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10

Ca 10/99, ze dne 24. 3. 1999, rozhodnutí Finančního ředitelství

v Českých Budějovicích, čj. 5456/150/1998, ze dne 22. 12. 1998,

a rozhodnutí Finančního úřadu v Pacově, čj. 17228/98/094971/5948,

ze dne 9. 9. 1998, se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá,

s odvoláním na porušení čl. 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, 3, čl. 4

odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1,2 a čl. 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod, zrušení shora označených rozhodnutí

finančních orgánů a správního soudu.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že rozhodnutím

Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, čj. 5456/150/1998,

ze dne 22. 12. 1998, bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí

Finančního úřadu v Pacově ze dne 9. 9. 1998 čj.

17228/98/094971/5948, platební výměr č. 980000682 na daňové penále

na daň z nemovitostí za zdaňovací období od 1. 1. 1994 do 31. 12.

1994, podle něhož je stěžovatel povinen zaplatit penále ve výši

2.380,- Kč , a to s odůvodněním, že podle ustanovení § 13b zákona

č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí (dále jen zákon o dani

z nemovitostí), přecházejí na nového vlastníka i daňové nedoplatky

předchozích vlastníků, přičemž stěžovatel za uvedené období

uhradil své daňové povinnosti opožděně. Jeho žalobu, jíž se

domáhal přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství, Krajský

soud v Českých Budějovicích rozsudkem, sp. zn. 10 Ca 10/99, ze dne

24. 3. 1999, zamítl s odůvodněním, že penále se váže

k nemovitosti, jíž je vlastníkem, a na stěžovatele přešla ze

zákona povinnost toto penále zaplatit.

Nesprávnost vydaných rozhodnutí stěžovatel spatřuje zejména

v tom, že nový vlastník nemovitosti je povinen zaplatit penále za

to, že včas nezaplatil daň z nemovitosti, o které nevěděl, že

existuje. Nesouhlasí přitom s výkladem ustanovení § 13b zákona

o dani z nemovitostí, učiněným finančními orgány a správním

soudem, že nový vlastník je povinen uhradit nedoplatek předešlého

vlastníka, a považuje tento výklad za účelový. S ohledem na to, že

ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou vydána v rozporu se

zákonem č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 337/1992 Sb.), a porušují

jeho základní práva a svobody zaručená ve shora zmíněných článcích

Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod, navrhuje stěžovatel zrušení

těchto rozhodnutí Ústavním soudem.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis

Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 10/99,

a vyžádal si vyjádření tohoto soudu a Finančního ředitelství

v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření

k ústavní stížnosti uvádí, že při svém rozhodování vyšel

z názoru, že na stěžovatele, který se stal vlastníkem nemovitosti

v roce 1996, přešla ze zákona podle ustanovení § 13b zákona o dani

z nemovitostí povinnost uhradit dluh na dani a o této své

povinnosti byl informován výzvou podle § 73 zákona č. 337/1992

Sb., která je rozhodnutím podle § 32 odst. 1 citovaného zákona.

Jestliže byla dlužná daň uhrazena opožděně, bylo na daňovém

dlužníku, aby zaplatil dlužné penále.

Finanční ředitelství v Českých Budějovicích ve svém vyjádření

zastává názor, že nedošlo ke stěžovatelem tvrzenému porušení

zmíněných článků Ústavy ČR, Listiny základních práv a svobod

a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť

stěžovatel využil svého práva a dovolal se ochrany nezávislé

soudní moci. K dalším stěžovatelovým námitkám pak uvádí, že

stěžovatel se stal vlastníkem nemovitostí, na kterých vázne daňový

nedoplatek za rok 1994, v roce 1996. Platba daně z nemovitostí,

zaplacená stěžovatelem v roce 1997, byla však v souladu

s ustanovením § 59 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb. použita na

úhradu nejstaršího daňového nedoplatku. Předpis daňového penále

byl proveden v souladu s ustanovením § 63 výše citovaného zákona

za rok 1994, protože původní vlastník nemovitostí daň nezaplatil,

i když mu bylo rozhodnutí o vyměření daně řádně doručeno a stalo

se pravomocným. Pokud daň z nemovitostí nezaplatí původní

vlastník, pak přechází povinnost uhradit daňový nedoplatek na

nového vlastníka podle § 13b odst. 2 zákona o dani z nemovitostí.

Tímto novým poplatníkem daně z nemovitostí je stěžovatel, na

kterého přešla ze zákona povinnost zaplatit daňový nedoplatek

váznoucí na jím vlastněné nemovitosti. Tato povinnost mu byla

sdělena napadeným rozhodnutím finančního úřadu. Sporné penále

a jeho předepsání stěžovateli k úhradě bylo provedeno v souladu se

zákonem o správě daní a poplatků, nebylo mu uloženo mimo meze

zákona, ani způsobem, kterým by správce daně zasahoval do jeho

základních práv a svobod. V závěru vyjádření finanční ředitelství

navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.

Z obsahu připojeného soudního spisu a dalších vyžádaných

podkladů Ústavní soud ověřil, že Finanční úřad v Pacově vydal dne

9. 9. 1998 platební výměr na daňové penále ve výši 2.380,- Kč na

daň z nemovitostí za zdaňovací období od 1. 1. 1994 do 31. 12.

1994, jehož součástí byl podrobný výpočet daňového

penále. Odvolání stěžovatele proti tomuto platebnímu výměru bylo

rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích

zamítnuto a napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 24. 3. 1999 pak byla zamítnuta i stěžovatelem

podaná správní žaloba. Své rozhodnutí správní soud odůvodnil

především odkazem na ustanovení § 13b odst. 2 zákona o dani

z nemovitostí, podle něhož, jak soud uvádí, daňový nedoplatek na

dani z nemovitostí přechází ze zákona na nového poplatníka.

K úhradě daňového nedoplatku byl stěžovatel vyzván procesně

určeným způsobem, výzvou dle ustanovení § 73 zákona č. 337/1992

Sb., která měla, podle názoru správního soudu, náležitosti pro

rozhodnutí předepsané v § 32 zákona č. 337/1992 Sb. a byla

stěžovateli řádně doručena. Stěžovatel se do postavení daňového

dlužníka dostal převzetím konkrétní nemovitosti do svého

vlastnictví, neboť daňový nedoplatek se váže právě k této

nemovitosti a povinnost k jeho úhradě přešla na stěžovatele ze

zákona. Správní soud proto žalobu zamítl a konstatoval, že

napadené rozhodnutí finančního ředitelství, týkající se daňového

penále, odpovídá zákonu s tím, že nedošlo k porušení předpisů

ohledně toho, kdo je daňovým subjektem. Námitku stěžovatele, že

platebnímu výměru nerozumí, neuznal jako důvodnou, neboť

rozhodnutí odpovídalo ustanovení § 32 odst. 2 zákona č. 337/1992

Sb., přitom se jednalo o rozhodnutí, u kterého není odůvodnění

předepsáno (§ 32 odst. 3, § 63 odst. 4 zákona č. 337/1992 Sb.)

Z platebního výměru bylo zcela jednoznačně zřejmé, že jde

o předpis na daňové penále za daň z nemovitosti za rok 1994,

a bylo z něj zřejmé, jak vysoké penále je požadováno.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným

spisem a dospěl k závěru, že je důvodná.

Ústavní soud pro přehlednost případu uvádí, že výměru na

daňové penále předcházela tato rozhodnutí finančních orgánů,

krajského soudu a Ústavního soudu, týkající se daňové povinnosti

vztahující se k předmětné nemovitosti, již se stal stěžovatel

v roce 1996 vlastníkem.

Dne 4. 7. 1997 byla Finančním úřadem vydána výzva dle § 73

zákona č. 337/1992 Sb., kterou byl stěžovatel s poukazem na § 13b

zákona č. 378/1992 Sb. vyzván k zaplacení 12.744,- Kč. Jeho

odvolání bylo rozhodnutím finančního ředitelství ze dne 9. 6.

1998 zamítnuto. Řízení o žalobním návrhu, kterým se domáhal

přezkoumání tohoto rozhodnutí, bylo s poukazem na procesní

charakter výzvy dle § 73 zákona č. 337/1992 Sb. rozhodnutím

Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 245/98, ze

dne 22. 12. 1998, zastaveno. Ústavní stížnost proti tomuto

rozhodnutí byla usnesením ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS

37/99, odmítnuta, když se IV. senát Ústavního soudu ztotožnil se

závěry krajského soudu ohledně procesního charakteru výzvy dle §

73 zákona č. 337/1992 Sb.

Dne 23. 9. 1997 bylo finančním úřadem vydáno první opravné

usnesení dle § 56 odst.1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., kterým

byla částka, uvedená v předešlé výzvě k zaplacení, snížena na

12.452,- Kč. Odvolání stěžovatele proti opravnému usnesení bylo

rozhodnutím finančního ředitelství ze dne 9. 6. 1998 zamítnuto.

Řízení o žalobním návrhu, kterým se stěžovatel domáhal přezkoumání

tohoto rozhodnutí, bylo s poukazem na procesní charakter výzvy dle

§ 73 zákona č. 337/1992 Sb. rozhodnutím Krajského soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 247/98, ze dne 30. 11. 1998,

zastaveno. Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla usnesením

ze dne 7. 4. 1999, sp. zn. IV. ÚS 21/99, odmítnuta, když se IV.

senát Ústavního soudu, obdobně jako v předchozím rozhodnutí,

ztotožnil se závěry krajského soudu ohledně procesního charakteru

výzvy dle § 73 zákona č. 337/1992 Sb.

Dne 9. 3. 1998 bylo finančním úřadem vydáno druhé opravné

usnesení dle § 56 odst.1 písm. a) zákona č. 337/1992 Sb., kterým

byla částka uvedená ve výzvě k zaplacení snížena na 8.367,- Kč.

Odvolání stěžovatele proti opravnému usnesení bylo rozhodnutím

finančního ředitelství ze dne 9. 6. 1998 zamítnuto. Řízení

o žalobním návrhu, kterým se stěžovatel domáhal přezkoumání tohoto

rozhodnutí, bylo s poukazem na procesní charakter výzvy dle § 73

zákona č. 337/1992 Sb. rozhodnutím Krajského soudu v Českých

Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 246/98, ze dne 1. 9. 1998, zastaveno.

Ústavní stížnosti proti tomuto rozhodnutí bylo nálezem ze dne 8.

7. 1999, sp. zn. I. ÚS 469/98, vyhověno, když I. senát Ústavního

soudu vyslovil právní názor, dle kterého zákonem stanovenou

povinností nového majitele, uhradit případný daňový nedoplatek

předchozího vlastníka (§ 13b zákona č. 338/1992 Sb.), není správce

daně zbaven povinnosti, aby novému majiteli rozhodnutím podle §

32 zákona č. 337/1992 Sb., stanovil, jaké peněžité plnění se mu

ukládá, a kdy tedy v tomto případě nestačí vyměřit daňovou

povinnost jen původnímu předchozímu poplatníkovi a nového

nabyvatele pouze výzvou dle ustanovení § 73 zákona č. 337/1992 Sb.

upomínat o zaplacení daňového nedoplatku, o kterém až doposud

neměl vědomost.

Dne 9. 9. 1998 byla finančním úřadem vydána další výzva dle

§ 73 zákona č. 337/1992 Sb., kterou byl stěžovatel vyzván

k zaplacení daňové povinnosti za rok 1997 ve výši 1 776,- Kč

s tím, že tato částka, kterou již jako řádnou daň za rok 1997

zaplatil, byla použita na dluh nejdříve splatný. Odvolání

stěžovatele bylo rozhodnutím finančního ředitelství ze dne 11.

12. 1998 zamítnuto. Řízení o žalobním návrhu, kterým se stěžovatel

domáhal přezkoumání tohoto rozhodnutí, bylo opět s poukazem na

procesní charakter výzvy dle § 73 zákona č. 337/1992 Sb.

rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca

7/99, ze dne 9. 4. 1999, zastaveno. Ústavní stížnosti proti tomuto

rozhodnutí bylo nálezem ze dne 6. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 313/99,

vyhověno s obdobným odůvodněním jako u předchozího nálezu

Ústavního soudu.

Ústavní soud s ohledem na uvedené skutečnosti dospěl

k závěru, že projednávanou ústavní stížnost, týkající se daňového

penále, je třeba posuzovat komplexně ve všech vylíčených

souvislostech s tím, že nelze pominout stávající judikaturu

Ústavního soudu (srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS

469/98, ze dne 8. 7. 1999, I. ÚS 313/99, ze dne 6. 9. 2000, I. ÚS 107/2000,

ze dne 30. 5. 2000), tzn. výše konstatovaný právní závěr

vyslovený v nálezech Ústavního soudu, dle kterého platí, že zákon

č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, sice určuje povinnost

nového majitele nemovitosti uhradit případný daňový nedoplatek

předchozího vlastníka, ale s tím, že správce daně je povinen

novému majiteli řádným rozhodnutím, majícím náležitosti podle §

32 zákona č. 337/1992 Sb., stanovit, jaké peněžité plnění se mu

ukládá.

Ústavní soud nejdříve konstatuje, že v daném případě nemůže

Krajskému soudu v Českých Budějoviccích z formálního hlediska nic

vytknout, neboť uvedený soud (na rozdíl od výše citovaných

rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo řízení zastaveno) napadené

rozhodnutí finančního ředitelství řádně a v souladu s příslušnými

ustanoveními o.s.ř. věcně projednal, své zamítavé rozhodnutí pak

také dle požadavků § 157 o.s.ř. odůvodnil, přičemž citovaný nález

Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 469/98 (obdobně I. ÚS 313/99), mu

nemohl byt znám, neboť nebyl ke dni jeho rozhodnutí dosud vydán.

Přes tyto skutečnosti je Ústavní soud přesvědčen, že

ústavněprávní roviny věc nabývá právě v kontextu s citovanými

nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 469/98 a I. ÚS 313/99, kdy

je, s ohledem na v nich vyslovený právní názor, třeba stížnosti

vyhovět, neboť pokud, jak je zřejmé z vylíčených skutečností, ke

dni vydání výměru na daňové penále nebyla v souladu s citovanými

nálezy Ústavního soudu stěžovateli dosud ani řádně platebním

výměrem vyměřena vlastní daňová povinnost, týkající se dlužné daně

za období roku 1994, přičemž pojem daňového penále, tak jak ho

užívá s odkazem na ustanovení § 63 zákona č. 337/1992 Sb.,

finanční orgán v napadeném platebním výměru, předpokládá, že

daňovému subjektu byla již daň správcem daně řádně vyměřena

a předepsána (§ 46 výše citovaného zákona), lze stěží po

stěžovateli spravedlivě požadovat zaplacení sankce za její včasné

nezaplacení. Jinými slovy pokud tedy nebyla stěžovatelova

povinnost uhradit případný daňový nedoplatek předchozího vlastníka

založena pravomocným rozhodnutím o uložení takovéto povinnosti

a stěžovateli byla pouze zaslána výzva dle § 73 zákona č.

337/1992 Sb. k úhradě daňového nedoplatku, nelze po něm požadovat

ani uhrazení daňového penále, jak to návazně učinil finanční orgán

ústavní stížností napadeným platebním výměrem.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že novelou zákona č.

338/1992 Sb., provedenou zákonem č. 65/2000 Sb., bylo ustanovení

odst. 2 § 13b vypuštěno s odůvodněním, že v případě neplnění

daňové povinnosti má být daňovými nedoplatky zatížen ten dlužník,

který je zapříčinil.

Ze všech uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než

napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn.

10 Ca 10/99, ze dne 24. 3. 1999, zrušit a vzhledem k tomu, že

k nesprávnému postupu, kdy původní daňová povinnost nebyla

stěžovateli ukládána v souladu se zákonem a v jeho mezích ( čl.

4 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod )

a v návaznosti na tento postup bylo v podstatě předčasně stanoveno

daňové penále, došlo již rozhodnutím finančních orgánů, z důvodů

procesní ekonomie zrušil i rozhodnutí Finančního ředitelství

v Českých Budějovicích, čj. 5456/150/1998, ze dne 22. 12. 1998,

a rozhodnutí Finančního úřadu v Pacově, čj.

17228/98/094971/5948, ze dne 9. 9. 1998, dle ustanovení § 82

odst.3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších

předpisů, neboť jím došlo k porušení čl. 36 odst.1 Listiny

základních práv a svobod.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. ledna 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru