Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

IV. ÚS 3106/15 #1Usnesení ÚS ze dne 15.12.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkpohledávka/započtení
EcliECLI:CZ:US:2015:4.US.3106.15.1
Datum podání20.10.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 563

99/1963 Sb., § 98


přidejte vlastní popisek

IV.ÚS 3106/15 ze dne 15. 12. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Radima Horáka a Jany Vašinové, zastoupených Mgr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2015, č. j. 28 Co 230/2015-210, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 20. 10. 2015 doručeno podání, které stěžovatelé po výzvě soudu k odstranění vady dne 25. 11. 2015 doplnili tak, že splňuje formální náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelé se domáhají zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo vyhověno žalobě vedlejšího účastníka, a nebyla uznána jejich kompenzační námitka. Tím došlo podle stěžovatelů k aplikaci práva přepjatě formalistickým způsobem bez ohledu na požadavek spravedlivého uspořádání věci mezi účastníky, přičemž odvolací soud zjevně v řízení neposkytl stěžovatelům dostatečnou ochranu jejich subjektivních práv, jak požaduje čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelé v řízení před nalézacím soudem úspěšně uplatnili proti žalobě vedlejšího účastníka kompenzační námitku ve smyslu § 98 o. s. ř. Nalézací soud uznal, že kompenzační námitku v průběhu řízení vyvolali stěžovatelé splatnost pohledávky námitkou uplatněnou k započtení a rozhodl ve prospěch stěžovatelů. Odvolací soud však toto rozhodnutí změnil a vyhověl vedlejšímu účastníku s tím, že pohledávku uplatněnou kompenzační námitkou neshledal způsobilou k započtení z důvodu, že nebyla ke dni započtení splatná a námitka uplatněná při řízení není způsobilá splatnost pohledávky vyvolat. Takový účinek by totiž námitce přiznal pouze za situace, kdy by šlo o vzájemný návrh, tj. pokud by stěžovatelé požadovali rozhodnout o celé své pohledávce, nikoli jen o její části.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ, náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Právě naznačené však odvolacímu soudu vytknout nelze; proto dospěl Ústavní soud k závěru, že přezkumem napadeného rozhodnutí by překročil své pravomoci.

Ústavní soud ze stížnosti vyvodil, že podstata namítaných ústavněprávních deficitů rozhodnutí tkví právě na posouzení dospělosti (resp. splatnosti) pohledávky uplatněné kompenzační námitkou. Jak naznačují sami stěžovatelé, otázkou, zda lze považovat kompenzační námitku vznesenou v rámci soudního řízení za dostačující pro vyvolání splatnosti ve smyslu § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, by se měl zabývat dovolací soud za předpokladu, že by bylo dovolání přípustné. Nepřípustnost dovolání pro nízkou hodnotu sporu (tzv. bagatelní spor) není samo o sobě důvodem pro podání ústavní stížnosti; požadavku stěžovatelů, aby Ústavní soud roli dovolacího soudu nahradil, nelze pro nedostatek pravomoci vyhovět.

Ústavní soud neshledal v průběhu řízení nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny a způsobilo tak nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky. Tvrzení stěžovatelů jsou pouze polemikou s právním názorem odvolacího soudu a za tohoto stavu není Ústavní soud oprávněn zasáhnout, neboť k porušení namítaných ústavních práv stěžovatelů nedošlo.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru